Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Jsi neskutečný debil, Kooku."
Nehnutě jsem hleděl na sklenici vína, která byla přede mnou na stole. Rozhodl jsem se, že budu pracovat z domova, takže jsem se úspěšně vyhýbal Taehyungovi, který mě pravidelně volal a co mi psal Jin, tak sháněl i v kanceláři.
Po třech dnech mě vytáhl Yoongi do baru, společně s Jiminem, ale já měl chuť jenom ležet v posteli a neexistovat.
,,Proč kurva já?" ceknu.
Popotáhnul jsem si z cigarety a setřel popel, který dopadl na moje černý džíny a zanechal za sebou šedý flíčky. Zpříma jsem se podíval na blonďáka, který mi ten pohled oplatil a ani jeden z nás se nenechal vyděsit druhým.
,,Protože jsi slepý kokot, nevidíš, že ti chce jenom pomoct?" optá se.
Přesně z toho důvodu se nikdy neobracím na Yoongiho. Nedokáže se vžít do mé situace, obviňuje mě, že já jsem se zachoval nesprávně, přitom nemá ani ponětí, jak to cítím.
Můj spolubydlící do něho jemně drknul a jakmile se na něho blonďák podíval, tam mu Jimin věnoval úsměv, který ho donutil povolit vážný výraz.
,,Myslím si, že byste si o tom měli promluvit, chápu tebe, ale i jeho." vysloví Jimin.
Já s ním ale mluvit nechtěl, rozhodně ne teď. Napil jsem se vína, které do mě lezlo s těžkostí, ale po hodině, co se atmosféra mezi mnou a Yoongim uklidnila, tak jsem byl svým způsobem i rád, že mě vytáhli ven.
Jimin mě neustále přesvědčoval, ať se mu ozvu, jelikož i dnes se stavil u nás doma a chtěl mě vidět, ale já nevylezl z pokoje. Taehyung má charisma a Jimin to umí ocenit, takže si ho oblíbil jako každý druhý člověk, ale o to více mě nutí, abychom se udobřili.
Dopil jsem první skleničku, oni dva již však třetí a s rostoucím alkoholem v krvi, i u nich rostl tendenci být k sobě blíž. Byl jsem rád, že jsou spolu i když jsou jako oheň a voda, jelikož Yoongi je klidnější a Jimin má konečně někoho, kdo ocení jeho lásku, kterou nestrádá a má chuť vkládat do milované osoby.
Sklopil jsem pohled, když se políbili a z ničeho nic se v mém těle rozlehl pocit zklamání. Chyběl mi Taehyung, hrozně moc, což bylo kuriózní vzhledem k tomu, že jsme se neviděli pouze tři dny.
Postavil jsem se a rozhodl se jít s prázdnou skleničkou k baru, pro druhé víno a tím jim dopřát i chvilku soukromí. Posadil jsem se na barovou židli a během sekundy se přede mnou objevil kluk, pravděpodobně o pár let starší než já.
,,Bílé víno?" optá se.
Ihned kývnu s nepatrným úsměvem, který se ani nepřiblížil k širokému úsměvu, který mi daroval on. Poděkoval jsem, jakmile mi do čisté skleničky nalil nažloutlou tekutinu a tu, kterou jsem měl předtím, uklidil do dřezu.
