Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dneska již po čtvrté jsem šel do kuchyňky, abych si udělal další dvojité espresso. Byl jsem neskutečně vyčerpaný, ráno jsem se skoro musel rvát o koupelnu s Nancy, která u nás byla přes noc a která se o svou vizáž stará až příliš, přitom ten celek nestojí za nic.
S hrníčkem jsem se vrátil k počítači, cestou jsem skoro polil svoje černý kalhoty a jakmile jsem si sednul, tak jsem si promnul ztuhlé rameno.
,,To jsi včera pařil nebo co?"
Jin zrovna jedl čokoládovou tyčinku, kterou měl všude po rtech a upravoval grafický design pro náš nový web, který vytvořil náš kolega z druhého patra.
,,Na to není čas." odpovím.
Jako zábavný člověk jsem vyhasl již před lety, nemám potřebu se opíjet a chodit s kocovinou do práce, jako můj spolupracovník.
Jin se na mě podíval, loktem se zapřel o stůl a už teď mi bylo jasné, že vypustí nějaká svá moudra.
,,Tak hele mladej, já ve tvém věku vymítal všechny bary a byl střízlivý sotva do oběda, jo to byly časy." řekne.
Během svého monologu se pohyboval se svou rukou a ani si neuvědomil, že mu z tyčinky padají kousky čokolády.
,,Jsem rád, že tuhle informaci jste v životopise neuváděl, pane Kime."
Semkl jsem rty k sobě, abych potlačil smích, když k nám zavítal náš šéf, který držel štos papíru. Jin se podíval na muže, který ho skenoval s neutrálním výrazem, blonďák se však pousmál a já raději zakryl pusu, protože při pohledu na jeho trapný úsměv se spojitostí s čokoládou, kterou měl všude, jsem se musel opravdu hodně držet.
,,Dobré odpoledne pane Joone, dneska Vám to obzvlášť sluší." vysloví.
Náš šéf pouze protočil očima a pousmál se, Jin zde pracuje již čtyři roky, takže na jeho chování je už zvyklý.
,,Řekl bych Vám to stejné, ale Vaše upatlaná pusa mi v tom zabraňuje." odpoví.
Nikdy jsem jejich vztah nepochopil, měli k sobě blízko, ale vždy udržovali profesionalitu, avšak byly dny, kdy se jim to nedařilo.
Jin si ihned otřel pusu do své pravé ruky, což absolutně nepomohlo, spíše to celé zhoršoval.
,,Máte něco pro mě?" ozvu se.
Upoutal jsem na sebe pozornost, abych zachránil svého marného kamaráda. Namjoon po chvilce přestal sledovat Jina a přistoupil k mému stolů.
,,Ano, potřebuji od Vás urgentní překlad, byl bych vděčný, kdybyste to stihl ještě dnes." řekne.
Popravdě jsem měl i tak spoustu práce, ale Joon byl skvělý šéf, který toho měl sám hodně a vždy jsem mu rád vypomohl, když to potřeboval.
