Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Jak se to jmenuje?" optám se.
S úsměvem jsem pozoroval Taehyunga, který zrovna krájel mrkve a rajčata na kostičky. Já během toho pravidelně míchal zeleninový vývar, ale stále jsem pozoroval jeho, jak svižně krájel, vytvářel perfektní kostičky a já opět musel přemýšlet nad tím, zda je vůbec něco, v čem není dokonalý.
,,Ribollita, polévka s úctyhodnou historií." odpoví.
Zvedl ke mně pohled a věnoval nepatrný úsměv, během toho však nadále krájel a být na jeho místě, tak už bych dávno přišel o svoje prsty.
Musel jsem však uznat, že jsem se s ním cítil opravdu příjemně. Byl jsem šťastný, že jsme byli poklidně u něj a nemusel jsem přetrpět restauraci.
Měl krásný a útulný domov, všechno v minimalistickém stylu a v každé místnosti byla malá knihovnička. Na rozdíl od mého střešního pokoje, který byl zcela v jiném duchu, jelikož jsem nebyl schopný se zbavit svých nejmilejších plakátu, tak byl dosti pubertální.
On působil sofistikovaně, stejně tak jako jeho byt, který jeho styl perfektně vystihuje.
Zamyslel jsem se, takže se ihned napnul, když se kolem mého pasu obmotala jeho levá ruka. Objal mě zezadu a z boku se naklonil k hrnci, kam následně přidal nakrájenou zeleninu.
Stál jsem napjatý na jednom místě, definitivně se přestal pohybovat se svou pravou rukou, tím pádem jsem již vývar nepromíchával. Slyšel jsem, jak se potichu zasmál a nepatrně mě sevřel na boku silněji.
,,Nelekej se." zašeptá.
Z ničeho nic se jeho rty objevily na mém krku, daroval mi letmý polibek na odhalenou kůži a poté mě pomalu pustil, přesouvající se zpátky na svou stranu k lince.
V sekundě jsem sklopil pohled, jelikož krev se mi hnala do tvářích, ačkoliv mě včera políbil, takže jeho nynější čin nebyl tolik drastický, tak stále mě nutil se cítit v rozpacích.
Po čase s ním jsem si uvědomil, jak mi tyhle chvilky připadají vzácný, přitom pro někoho by byly obyčejný.
Já jsem si však opravdu užíval tu krásnou atmosféru, která byla v kuchyni, i díky tiché hudbě a Taehyung byl zkrátka tak uvolněný a přirozený, že sem tam se začal pohybovat se svými boky do rytmu hudby a pozpěvovat si.
Po jídle mě vzal na balkón, na chvilku se ještě vrátil do kuchyně, ale během pár minut se již usedl vedle mě na venkovní gauč a na stolek položil hrníčky s čajem.
Stále mi připadalo zvláštní, že jsme se takhle sblížili i přes mou snahu ho odstrkovat, teď tu s ním ovšem sedím, u něho a popíjíme spolu čaj.
Taehyung se na mě náhle zadíval, chvilku jsem se ztrácel v jeho očích, ale poté svůj pohled sklouzl níž a zadíval se na mé stehno. Již nadzvedl svou ruku, kterou chtěl pravděpodobně na to místo položit, stejně tak jako dnes ráno v autě, ale já ho v sekundě chytl za zápěstí a prosebně se na něho podíval.
Vytrhnul se mi ze sevření a svou ruku stáhl zpátky k sobě.
,,Odpověz mi na něco, Jungkookie." vysloví.
Jeho hluboký hlas mě na moment znejistil, měl jsem tendenci začít poklepávat se svou pravou nohou, ale tu touhu jsem potlačil a též myšlenku, že bych si zapálil.
V tichosti jsem vyčkával na jeho dotaz, který mi po chvilce položil.
,,Pokud by jsi neměl ty jizvy, tak by jsi mi povolil, abych se tě tam dotkl, že ano?" optá se.
Měl jsem pocit, že se v jeho hlase odrazila obava, kdyby měl opět pocit, že on dělá něco špatně a jeho dotyk by mi byl nepříjemný. Takhle to ovšem vůbec nebylo.
Kývl jsem, ale neřekl ani jedno slovo.
,,Již nenacházím smysl v tom, abych ti neustále opakoval, že mně připadají krásný, protože dokud tomu sám nebudeš věřit, tak jsou má slova zbytečná." řekne.
Uvědomuji si, že mé chování a nenávist vůči sobě ovlivňuje i jeho. Stále si nejsem jistý, jaký spolu máme po včerejšku vztah, ale to nemění nic na tom, že ho nechci odradit.
Přesně kvůli tomu jsem si ho nechtěl pouštět k sobě, oblíbil jsem si ho a dostal se mi do hlavy. Je už defacto součástí mého života, ale nepřipadá mi správné, abych pokaždé kazil tu hezkou atmosféru, kterou máme.
,,Člověk nemůže mít někoho rád, dokud nemá rád sám sebe." odpovím.
Vysvětloval jsem mu to již několikrát, neměl by se mnou ztrácet čas, ačkoliv jsem včera odstranil meze a přiznal nejenom jemu, ale také sobě, že se mi líbí, tak to neznamená, že je to správné.
Nepatrně se pousmál a přisunul se blíže ke mně.
,,Vskutku, avšak ty máš partnera, který ti mile rád pomůže, aby jsi se miloval." vysloví.
Zorničky se mi jistě rozšířily, zmateně jsem se na něho zahleděl a vstřebával jeho slova.
,,Partnera?"
Překvapil mě, vyslovil tuhle větu tak lehce a bez přemýšlení, až to bylo zarážející. Laskavě se pousmál a jedním pohybem mi odebral pramínek černých vlasu z obličeje.
,,Přeji si tě takhle představovat ostatním, pokud si to ovšem přeješ taky." zašeptá.
Naklonil se k mé tváři, můj tep se okamžitě zrychlil, když jsem se zahleděl na jeho rty, který bych rád cítil znovu na těch svých.
Připadalo mi to až nereálné, celá tahle situace a uvnitř jsem možná cítil i obavy, přeci jenom se známe krátce. Ale oblíbil jsem si ho až moc rychle, to byl můj problém a také ten, že jsem se k němu zprvu nechoval vlídně.
On byl ovšem někdo, kdo mě nutil na tyhle věci nemyslet, když byl, jako teď, u mě takhle blízko.
,,Přeji si to, Taehyungu." odpovím.
Věnoval mi široký úsměv, ale následně se ke mně naklonil a políbil mě na rty. Do mého těla se vsakoval ten hřejivý pocit, když mi olízl dolní ret a po svolení vnikl do mých úst.
Byl jsem úplně omámený, líbal naprosto perfektně a jasně dával najevo svou dominanci. Vycházel jsem mu vstříc, jemně mu skousl ret, až ztlumeně vydechnul a v sekundě mě začal líbat náruživěji až mé tělo vzplanulo.
Nevnímal jsem nic jiného, soustřeďoval se pouze na jeho rty a pocit, který mi dává. Nasál mi dolní ret, který následně olíznul se svým jazykem a rozpojil polibek.
Chvilku mi trvalo, než můj mozek začal opět fungovat a jakmile jsem zhluboka vydechnul, tak mi věnoval úsměv. Sklopil pohled dolů, já tedy jeho čin automaticky následoval a na moment přestal dýchat, když jsem spatřil jeho ruku, kterou měl ladně položenou na mém stehně.
Nadzvedl jsem svou ruku, v úmyslu mu ji odebrat ze svého těla, ale nakonec jsem se zastavil v pohybu. Místo toho jsem mu ji ladně položil na hřbet a pozoroval jeho úsměv, který se rozšířil.
Naklonil se ke mně a daroval mi polibek na čelo.
,,Jsem na tebe pyšný, Jungkookie."
-
Zdravím sluníčka 🖤
Přesouváme se do romantické části, zprvu jsem plánovala, že tenhle příběh bude ubírat jiným směrem, ale dnes mě napadl lepší nápad, který jistě potěší i vás.
