Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Přemýšlím, zda bych si to u Vás hodně pokazil, kdybych Vás nyní políbil, pane Jeone."
Mluvil důrazně, bezprostředně a sebejistě. On byl sebevědomý, to bez debat. Nezadrhával se, nepoužíval různá parazitická slova, jelikož i já vím, že už je i tak složité docílit toho, aby vás lidé poslouchali, natož když k nim mluvíte nejasně a nejistě.
Avšak já jsem byl nejistý, na rozdíl od něho, který vyslovil větu, kterou by jiný člověk raději uchovával spíše v mysli a nebyl schopen ji vyřknout nahlas.
Nepřetržitě na mě hleděl, působil vlídně i přes to, že měl vážný výraz ve tváři. Byl jsem v transu, přehrával jsem si jeho otázku v hlavě, stále dokola, kdybych ji snad nebyl schopný porozumět a moje tváře začaly rudnout.
Na moment jsem sklouzl pohledem na jeho rty, což byla chyba, jelikož si toho okamžitě všiml a nepatrně se pousmál, přibližující se ke mně mnohem více.
,,Pokazil, pane Jeone?" optá se.
Rázem mluvil hlubším hlasem, více potichu a naklonil se k mé tváři.
Nasucho jsem polknul, vnímal jeho intenzivní vůni a proklínal své tělo, které na jeho blízkost reagovalo až přehnaně moc. Nebyl pro mě již cizí, překročili jsme menší vzdálenost po těch dvou dnech, přesouvající se do bodu, abychom jeden druhého mohli oslovovat známým.
,,Otázkou je, zda to chcete riskovat, pane Kime." odpovím.
Hrát na vyrovnaného člověka mi šlo vždy perfektně, alespoň jsem si to myslel, než jsem potkal jeho, on mi tuto schopnost totiž kdyby oslaboval a zcela odebral.
Žiju v tom, že sympatie se projevuje až po delší době, prvně cizinci, pak přátelé a až teprve poté si mohou vzájemně vyjádřit zalíbení vůči tomu druhému.
Taehyung s úsměvem sklopil pohled k zemi, na pár sekund, než si olízl svoje rty a letmo si mě projel pohledem, který následně zabodnul do mých očích.
,,Vskutku záludná otázka, pane Jeone." ozve se.
Nebyla to otázka, jen obyčejný projev, ale je pravda, že jsem ho nyní zahnal do kouta. Buď bude mít tak velkou jistotu, sám ze sebe, že mě svým činem neodradí a polibek mu oplatím, nebo si vezme to, co si přeje, ale poprvé a naposledy.
Nejhorší na tom všem bylo, že ani já sám neměl tušení, kterou z těch variant bych preferoval. Jako muž mě nesmírně přitahoval, hovořil se mnou laskavě, choval se slušně a byl inteligentní, ale přeci jenom se spolu známe krátce a stále mi není jasné, co ode mě vlastně chce.
Náhle udělal ještě jeden krok ke mně, definitivně porušil můj osobní prostor a já v sekundě přestal do plic pouštět kyslík.
Hleděl jsem na něho z té nepatrné vzdálenosti a uchváceně jsem sledoval jeho tvář, která snad byla ještě krásnější.
