Biersack Is My Problem

37Kapitola

Andy:
Probouzím se a cítím ji na sobě.
Mačká se na mě a usmívá se,ze spaní.
Takhle ji mám nejradši, nenaličenou, neučesanou. Když se její červené vlasy rozprostírají většinou po polštáři ale teď obklopují celou moji hruď. Vypadá jak víla. Krásná, kouzelná, tajemná a přece jenom moje. Koukám se na ni a říkám si bože, jak se mi mohlo dostat takovýho štěstí. Moje ruka sklouzne k těm jejím vlasům, začnu ji hladit po hlavě a její úsměv se ještě víc roztáhne. Usměju se taky. Je dokonalá.
Chvilku ji hladím a nakonec jí políbím. Ještě před pár dny bych si za to nejradši nafackoval že mám vůbec tu drzost, ji zkusit políbit. Jen jsem se při té vzpomínce usmál.
,,Teď se mi zdál ten nejhezčí sen. "zamumlá mi do hrudi.
,, O čem byl?" zeptám se a koukám na ni. ,, O tom že jsme přišli domů, zalepili Ashleymu pusu kobercovkou a šli jsme se koukat na Batmana. "řekne a i přesto že obličej položila na mou hruď, takže ji nemůžu vidět do tváře cítím jak se usmívá.
,, To by se dalo i zrealizovat" řeknu.
Jen se zasměje. Představa Ashe jak aspoň na pět minut drží hubu je více než uspokojivá.
,, Miluju tě. " řekne podívá se mi do očí. ,,Já tebe".

Procházíme Mystic Falls a Morty je ve svém živlu, nakoupila si hory suvenýrů. Včetně sáčků na krev. Já si koupil lahev Damonova Bourbonu. Nafotili jsme pár fotek a jeli domů.
Cestou stále dokola opakovala: "děkuju děkuju děkuju". To já bych měl děkovat jí, za to že mě dělá šťastným. Za její úsměv, za tu radost v jejích očích. Za to že mi dává najevo že má snaha není marná. Za to že její lásku cítím v každém nádechu.
Dívám se na ni a vím že s ní chci být navždy. Ikdyž její vlasy bude zdobit stříbro a její kůže už nebude tak jemná na dotek. Když po porodu její tělo změní tvar. Chci být tím kdo ji řekne že je nádherná.
Chci ji držet za ruku.
Pomyslím si. Sedí a zpívá si still into you od Paramore. Vezmu její ruku a propletu naše prsty .

Mortella:
Koukám se z okna a najednou cítím Andyho ruku jak jí pokládá na tu moji a plopléta naše prsty. Kouknu mu do očí.
,, Miluju tě, ale není tohle nebezpečný? " řeknu, ano nic lepšího mě nenapadlo.
Jen se usmál. A bez jediného slova, vzal moji ruku a položil ji i se svojí na řadící páku.
Co to je za pocit?
Je to nevím jakto říct. Je to jen blbý držení za ruce ale cítím se tak nervózní. Jako kdyby mě právě žádal o ruku. Hořím a snažím se nedýchat moc přerývavě. Kouknu a vidím jen jeho úsměv a oči přilepené na cestu.
Ten úsměv mi to vůbec neulehčuje.
Sakra Andy proč musíš být tak neodolatelnej !?
Chci ho políbit, chci ho držet. Je To můj anděl, můj život, moje všechno. Mám pocit že když ho pustím tak zmizí.

Dojedeme domů za stálého držení.
,, Morty mám nápad. " řekne Andy a jeden jeho koutek vyletí vzhůru. Zastavili jsme  na příjezdové cestě. A mě je jasný že oba myslíme na to samé.
,,, Kde jste tak dlouho!?" ozve se, jakmile otevřeme dveře.
Jen se kouknu na Andyho a ten přikývne. Jako mrzák dělám že Ashe obcházím a jedním tahem berlí mu podrazím nohy. Ash se klací k zemi zatímco Andy nalehavá na něj s kobercovkou v ruce a lepí mu pusu.
,, šo to do.. P.... i... ši dělá.. ťe!? " snaží se mluvit Ash. Jen se zasmějem a jdeme se koukat na Batmana. Jen co jsme si sedli na gauč ozve se strašnej řev.
,, Kurva au do píči!!!" zařval Ash přes celý dům a já a Andy jsme propukli v jednohlasný záchvat smíchu.
,, Andrew jsi synem smrti. "řekne a vrhá se směrem k nám. Já i Andy v sobě držíme slzy smichu. Najednou Ash sedí mezi náma a začne lechtat mě.
,, Co myslela sis že když jsi teď chromá že tě nechám?" řekne a směje se taky.
Andy začne lechtat Ashe. Všichni se smějeme na celé kolo.

Dalšího rána.

Jdu do školy. Andy dneska musel jed do školy dřív takže jedu autobusem.
Aspoň jsem si to myslela dokud mi neujel přimo před nosem. Ještě pořád mám čas pomyslím si a rozhodnu se jít pěšky.
Koukám se okolo sebe říkám si,To byl vždycky svět takovej?
Vždy tak zářil barvama a byl šťastný?
Okolo sebe slyším zpívat ptáky, jako kdyby vítali nový den.
Nebo je to jen tím že jsem zamilovaná až po uši? Kouřím a koukám do nebe, je to krása nebe je nádherné. Mraky zůstávají na místě a přesto mi přijde že každý krok který udělam dělají se mnou. Mohla bych se na to koukat pořád rozlišovat různé druhy bílé občas i šedé. Z naslouchání zvuku ptačího zpěvu a šelestění listí stromů mě ale vytrhl divný pocit.
Mám pocit jako kdyby mě někdo sledoval. Koukám okolo sebe ale nikoho nevidim.
,, Asi se mi to jen zdálo "řeknu sama sobě nahlas a pokračuju v chůzi. Už jsem blok od školy a najednou před sebou vidím Celeanu. Jak když mě vidí tak mi s úsměvem zamává. Její pohled se ale během vteřiny změnil. Koukala se na něco nebo někoho za mnou? Že by někoho čekala? Pomyslím si.
Ne v tom pohledu je děs, údiv a něco jako strach. Určitě to není protože by se s někým chtěla sejít. Kouknu za sebe a vidím pouze postavu v červené mikině která mizí za rohem.
Celeana jde blíž a říká mi.
,, Morty znáš ho? " jen kyvnu hlavou.
,, Šel za tebou celou dobu." řekne vyděšeně.  ,, Třeba měl jen stejnou cestu. " řeknu i když vím že to nejhorší se chystá. Matt mi to řekl dost jasně.

Whats up guys?! Moc se omlouvám!!💓💓