Biersack Is My Problem

3.Kapitola Nemocnice

Andy:  Chápal jsem  že se o tom nechtěla bavit , neměla důvod mi důvěřovat. ,,Můžeš vstat?" zeptal jsem se , a natáhl k ní svou ruku.
,,Myslím že jo . " odpověděla mi už klidnějším hlasem.
Chytla mou ruku pomohl jsem jí vstát , jakmile se postavila na nohy zavrávora a padala . Zachytil jsem jí.
,,Tak asi ne , omlouvám se ."  ,,Mortello nemáš se za co omlouvat, chytni se mě  ." řekl jsem . Obemkla ruce okolo mého krku , vzal jsem jí za pas a držel jí v náruči. ,,Nemotá se ti hlava?" zeptal jsem se. ,,Trošku." odpověděla, nevěděl jsem jak zareagovat, počital jsem s tím že řekne ne . ,,Tak si přitiskni hlavu na mou hruď. Zavři oči ale neusínej."  řekl jsem nakonec. Poslechla mě. Šel jsem s ní ven na parkoviště před školu.
Stále tam byl , můj Harley Davidson bál jsem se že mi ho někdo z děcek vezme.
Zastavil jsem před ním . Zvedla hlavu.
,,Blacková asi mi budeš trochu pomoct." řekl jsem a nasedl na motorku. Měl jsem jen jednu helmu dal jsem ji Mortelle. Díky bohu sedla jí.
Seděla za mnou vzal jsem její ruce aby se mě mohla chytit . Jakmile jsem nastartoval její stisk zesílil.
Celou cestu jsem se na ní otáčel a kontroval její stav . Každou chvíli jsem se bál že najednou její stisk povolí a ona spadne.A v té rychlosti jakou jsem jel by to bylo víc než pravděpodobné.

Dojel jsem do nemocnice.
Sesedl jsem . Vypadala vyčerpaně, bylo mi jí strašně líto.
,,Myslím že tam dojdu sama ."řekla 
Sesedla z motorky a ihned se klátila k zemi nechápal jsem jakto že se zvládla udržet na motorce.
Opět jsem jí vzal do náruče a nesl na urgent.

Mortella:
,,Na otřes mozku to nevypadá ale budeš muset na šijí úst." řekl doktor.
,,Jak se ti to vlastně stalo?" zeptal se .
,,Spadla ze schodů." řekl Andy
Byla jsem ráda že neřekl pravdu , nestála jsem o lítost a hlavně o to aby se to pak moje máma dozvěděla. ,,A když to není otřes mozku proč se jí tolik motala  hlava a nebyla schopná stát?"zeptal se Andy.
,,Určitě to bylo způsobené šokem z toho náhlého pádu , počítám že to nebyl pád z tak vysoké výšky. 
Takže chvilková nevolnost a bolesti a motavice  je samozřejmá."
Andy jen přikývl a pozoroval mě zkoumavým pohledem. Když se naše oči střetly měla jsem pocit jako by mi vidět přímo do duše.
,,Dobře takže, Pane vy jste její?" Prudce jsme od sebe odtrhli zrak.
,,Bratr." opět zalhal Andy.
,,Myslel jsem si to." přikývl doktor .
,,Takže mohl by jste svou sestru dovést do ordinace pana Silvera bude na vás čekat a slečně zašije ústa." zeptal se doktor.
,,Samozřejmě, pojď ségra." řekl. Pomohl mi vstát . Nakonec jsem šla po svých. Andy šel za mnou a jednu ruku mi držel zadá a tím mě jistil.
,,Tady to je ." řekl.
Zaklepal . ,,Dobrý den posílá nás pan doktor Gold , má sestra potřebuje zašít spodní ret. "  ,,Jistě už tu na vás čekám slečno pojďte a vy chlapče prosím počkejte zde." řekl Silver.
Andy jen přikývl a šel si sednout.

Andy: Seděl jsem na té nepohodlné  nemocniční židli. A v hlavě jsem měl zmatek. Proč mám o ní strach vždyť jí ani neznám.Debile je to jen rozkouslá huba ! Okřikl jsem se v hlavě.Svět se vážně nezměnil věděl jsem jaké to je být jiný a jaké to je když jste obětí šikany. Jaké to je nemít oporu a být outsider a proto jsem nejspíš tady s ní aby věděla že na to není sama.
Otevřely se dveře vyšla .
,,Takže ? Můžu si vzít sestřičku domů?' zeptal jsem se co nejmileji  to šlo. ,,Ano, zatím to má umrtvené ale do hodiny by se to mělo probral. Doporučoval bych návštěvu supermarketu a nakoupení nanuků."řekl Gold.
Mortella se rozešla ke mě.
,,Děkuji vám. " řekl jsem a Gold zase odešel na své pracoviště.

Došli jsme ven.
Vypadalo že se jí hlava už nemotá , což bylo super , když jsem jí vezl sem strašně jsem se bál že se neudží a spadne . Teď ze mě strach opadl.

Mortella:
Strašně moc jsem mu chtěla říct jak moc pro mě znamená že se o mě postaral. V životě se ke mě nikdo nechoval hezky .Kdyby mě tam našel někdo jiný určitě by mě dorazil.Ale on ne. Je to můj oblíbený zpěvák jeho písně mě držely při životě,už jen slyšet jeho hlas byla spása mojí duše .
A teď tu doopravdy byl a nepomohl mi jen duševně ale i fyzicky.
Ikdyž jsem byla rozbolavělá a motala se mi hlava , nehorázně jsem si užívala jeho každičký dotek.
Chtěla jsem mu tak moc říct co to pro mě znamená ale nemohla jsem...
Má momentálně umrtvená pusa mi to nedovolila.
Stály jsme naproti sobě nikdo z nás nic neříkal.
Nasedl na motorku .
,,Nastup  Blacková hodím tě domů." řekl. Zůstala jsem stát na místě evidentně mu to nedošlo.
,,Co je ??"koukal na mě nechápavým výrazem.
,,Jasně nejdřív bys mi asi měla říct kde to je ." jen jsem na něj zírala.
,,A jo ty nemůžeš." došlo mu a plácl se dlaní do čela .
,,Na tady máš můj mobil naťukej tam adresu." řekl a podal mi svůj černý mobil posetý stříbrnými cvoky.
Naťukala jsem adresu a podala jsem Andymu mobil zpět.
Nasedl na Harleye a pokývl směrem k sobě aby mi naznačil že si mam sednout a jedeme.
Sedla jsem si , podal mi helmu .
Obemkla jsem okolo něho svoje ruce.
Vzal mi je a přitiskl je blíž k jeho hrudi.
Cítila jsem jeho zrychlený dech.
Dupnul na plyn a rozjel se .

Zastavil před mým domem.
Zesedla jsem. On však stále seděl.
Roztáhla jsem své ruce v gestu toho že ho chci obejmout.
Pochopil to a sevřel mě v náručí.
Bylo to momentálně jediné gesto pomocí kterého jsem mu mohla projevit svou vděčnost.

Pustila ho . ,,Naschle Blacková." řekl a prudce dupnul na plyn a odjel.

Než jsem stihla zareagovat byl pryč.
Šla jsem proto domů.
Vešla jsem do kuchyně na kuchyňské lince byl lístek .  ,Vrátím se zítra máma.' 
Bylo to dobře šla jsem se umýt když se najednou má ústa začaly probouzet.
Začala jsem řvát bolestí.
Vylezla jsem a ihned běžela k zrcadlu otevřela jej a za ním bylo pár ibalginů . Dva jsem si vzala .
Převlékla jsem se a šla si lehnout bez ohledu na to kolik je hodin.
Ležela jsem , a i přes pulzující bolest na mém rtu jsem se usmívala jako ta největší dilina.
Andy Biersack můj idol , se za mě postavil a pomohl mi když jsem byla v úzkých.
Měla jsem takovou radost , a největší radost jsem měla z toho že ho zítra uvidím  zase.