Biersack Is My Problem

10.kapitola

Andy:
,,You always want the one that you can't have
'Cause love isn't always fair
You are the best romance I've never had
'Cause love isn't always fair

Your kiss a withered rose
Your lips have buried me
Hearts race the moments gone
We shared this fantasy
Take me" .

Byl jsem ve studiu a snažil se vyzpívat , ale co z toho? Nepomáhá to. Měl jsem už 3 krabky několik piv a ani to nepomáhá.
Kurva kurva kurva!! Nemůžu ji dostat z hlavy!!!! Ale proč?! Sakra ne nelíbí se mi. Ne nic k ní necítím ne!!! Buším do zdi jako by byla boxovací pytel. Řvu sám na sebe a mlátím do zdi , nevyznám se v tom a přitom je to tak jednoduché .... Nechci si to přiznat a ani si to přiznávat nebudu. Přestanu bušit ,opřu se zády o zeď , vztek mě pomalu opouští. Vnímám  fyzickou bolest kterou cítim v obou rukách,zeď je zkrvácená. Svezu se po ní dolů.
,,A dost!!!" zařvu do prázdné místnosti kde jsem jen já s mýma zkurvenýma myšlenkama.
Zhluboka dýchám snažím se uklidnit . Nejde to Sakra ... Kouknu na svoje domlácené , zkrvavené  klouby . ,,A dost Biersacku ty víš co máš udělat" řeknu nahlas sám sobě. Otevřu a zavřu oči. Vydechnu. Jsem pevně rozhodnutý. ,,Vím co mám dělat a taky to udělám." řeknu sám sobě. Právě jsem uzavřel dohodu sám se sebou...
Mortella:
,,Doktor mi řekl že tě prý dneska pustí." řekla mamka a přejela mi po vlasech. ,,Já vím mě to říkal taky." řekla jsem s fakeovým úsměvem.
Nemůžu přestat myslet na Andyho...
Stále vidím jeho smutné oči. A na svých rtech cítím ty jeho. Při vzpomínce na polibek se musim sama pro sebe usmát.  ,,Copak Morty?" zeptala se mě mamka a tím mě vrhla z krásného vzpomínání. ,,Ale nic , jen se těšim domů. " zřejmě ji má odpověď potěšila protože v očích ji zajiskřilo. ,,Tak to se rychle sbal. Půjdu za doktorem, řeknu mu že si tě beru už teď." řekla a  odešla. Najednou na mě padl strach , strach z toho že je doma Sebastian. Strach z toho že ve škole bude Austin.
Ale byla tu jedna jiskra světla....Andy.
Jak to myslel že na mě nemůže přestat myslet? Že bych se mu líbila? Ale kdyby ano, proč by se semnou nechtěl líbat... S těmi stejnými otázkami jsem si začala balit.

Doma....
,,Morty ani nevíš jak jsem rád že tě vidim." řekl Sebastian a sevřel mě v náruči. ,Ještě aby ne , teď na mě můžeš ty, prase' pomyslela jsem si. Pustil mě , okamžitě jsem běžela k sobě ,,vybalit si" .

Další den škola...

Jakmile výjdu do školy upřou se na mě zraky spolužáků a spoustu dalších . Procházím chodbou a přijdu si jak odsouzenec , který právě jde na šibenici. Jsem zvyklá že se na mě lidi občas znechuceně kouknou ale ne že projdu a celá škola se otočí mým směrem. Vejdu do mé třídy zrovna máme angličtinu což znamená ...ano Andyho. ,,Dobrý den pane Blacku." řeknu a musím se usmívat jakmile ho vidím. Dneska vypadá ještě dokonaleji než normálně má na sobě ten svůj krásný smoking s leopardím vzorem.
A to jsem člověk který přímo nenávidí  všechny zvířecí vzory. Ale jemu strašně slušel. Vlasy měl ulízle dopředu a vypadal prostě dokonale.
,,Dobrý slečno Blacková." řekl suše a ukázal na mou lavici ať si sednu. Jakmile se na mě podíval viděla jsem v jeho očích opovržení. Co jsem udělala? ,,Děje se něco?" šeptla jsem.
,,Ano slečno, stále jste se neposadila." založil si přísně ruce na hrudi. Měřil si mě pohledem ve kterém je jen opovržení. Co se mu stalo?
Radši si sednu.

Andy:
Sakra jak nerad jsem se takhle choval , vidět její oči plné radosti jakmile vešla . A pak je vidět plné bolesti jakmile na ní promluvím.
Ale něco jsem si slíbil a to i dodržím ikdyby to znamelo že se vnitřně zničím.

Mortella:
,,Pane Blacku, budeme dneska nacvičovat Romea a Julii?" zeptala se Jessica a přitom si namotávala svoje blond vlasy na prst. Andy k ní přišel a řekl: ,,Jessico já bych rád ale stále nemáme dodělaný scénář."
Pak nám Andy poručil ať si všichni vezmeme lavice a že z nich vytvoříme jeden velký stůl. Sesedli jsme se ,,Takže nějaké nápady?" řekl Andy který seděl v čele stolu. ,,Jess?" zeptal se Jessici a hodil na ni milý úsměv.
Jenom na něj zamrkala. Chtělo se mi z toho zvracet. ,,Já navrhuju že by se tam mohli zpívat písničky od Justina Biebera protože jsou prostě top. A každej Justina miluje." řekla. Andy jen přikývnul. A ptal se i ostatních. Když jsem měla být na řadě já Andy mě normálně přeskočil a ihned se zeptal Jeremyho vedle mě. Co se sakra stalo?!? Tohle nejde , nemůžu to vydržet. Vím je to chvilka ale mám pocit jako kdyby mě to vnitřně trhalo.
Nikdy jsem si nemyslela že tohle řeknu ale jsem ráda že už ho dneska neuvidím. Hodina k mému štěstí skončila. Odcházim a najednou se za mnou ozve: ,,Blacková." zástavím se.
Že by si chtěl promluvit?Bože jak moc jsem s nim chtěla mluvit.  On však jen stál a měl založené ruce na hrudi.
,,Ano?" ,,
,,Zapomněla jste si tu batoh." řekne a pak se otočí a odchází.
,,Andy !" vykřiknu ,,Co se děje?" zeptám se když se zastavil.
,, Máš problémy z batohem. To se děje." odsekl a tentokrát odešel.
Zůstala jsem stát , no to si dělá prdel?!
Kurva Andy co se děje?! Stalo se v té nemocnici ještě něco co si nepamatuju? Chtělo se mi za nim běžet a nakopat ho nebo si s ním aspoň normálně promluvit. Ale moje tělo mě nechtělo poslouchat , stála jsem jak přilepená na místě. Co se stalo s Andym který mě bránil? Co se stalo s Andym pro kterého jsem nebyla jen tak někdo? Nebo byla ? Byla jsem pro něj nikdo? Ale kdyby ano , proč by mě libal a říkal takové věci? Nic mi nebylo jasné pouze jedna věc.
Nic už nebude jako dřív.

Po škole jsem došla domů byl tam jen Sebastian.
Už jako bych toho neměla dost s Andym. Sebastian je moje noční můra se kterou jsem aktuálně sama zavřená doma.Super! Co víc si přát? Leží rozvalený na gauči a kouká na hokej.
A nehorázně se u toho rozčiluje.
Jdu do kuchyně ze záměrem si uvařit vajíčka. Vyndám pánev nažhavim ji a vytáhnu vajíčka. Najednou stojí vedle mě a podává mi brožuru o tom že vajíčka jsou nezdravá. ,,Sebastiane nezlob se ale já to nechci . A jedna porce vajíček mě nezabije." řekla jsem mu klidným hlasem. Strčil mi to víc do obličeje. Jako by neslyšel co mu říkám. ,,Sebastiane já to nechci." papír se dotkl mé tváře vzala jsem ho a chtěla ho hodit do koše. Sebastian vzal ten papír schoval ho do pěsti a rozpřáhl se. Dostala jsem přímo to horní čelisti. Spadla jsem na zem , nalehl na mě. Začala jsem brečet , bolel mě nehorázně obličej.
Rozpřahl se a vrazil mi ještě jednu na druhou stranu. Slzy mi tekly proudem. Vykopla jsem nohu a tím pádem jsem se trefila tam kam jsem chtěla. Sesbírala jsem se ze země a rychle běžela k sobě. Rychle jsem zamkla dveře. ,,Mortello ty malá kurvo otevři! " řval na mě.
,,Naser si. Nebo všechno řeknu mámě  ty sračko!!!!" zařvala jsem na zpět.
Bylo ticho a jeho kroky mířily dolů po schodech.
Brečela jsem a stále si držela tváře.
Běžela jsem do koupelny namočila ručník studenou vodou a přitiskla si ho na obličej. ,,Kurva!" zařvala jsem jakmile jsem si ten ručník přimáčkla na obličej. Po pár sekundách jsem si celkem zvykla. Šla jsem do postele .
Stále jsem myslela na tu železnou věcičku která mi vždy pomáhala od starostí.
,,Ne Mortello nebudeš se k tomu vracet. " šeptla jsem. Celé moje tělo ale toužilo potom si ulevit. Bylo to jako by mi žily šeptaly ať to udělám že je to potřeba.  ,,Kurva tak jo!" zařvala jsem do místnosti a šla pro žiletku.
Sevřela jsem ji v ruce a přemýšlela jestli to mám udělat. Přejela jsem jednou , dvakrát zůstalo mi tam šest krvavých řezanců.
Objevila se úleva . ,,Tohle mi chybělo." vydechla jsem a usnula.