City Alfy

Bratr?

Sebastian

Po příletu se hned vydávám ke škole. Dorazím přesně ve chvíli, kdy žáci vystupují z autobusu. Mám radost, že jsem to stihl, protože letadlo mělo menší zpoždění a já měl pocit, že už dávno budou doma. Ale jak se zdá, vrátili jsme se téměř ve stejný okamžik. Vystoupím z auta a okamžitě se rozhlížím po Jessie. A když ji konečně zahlédnu, téměř se mi zastaví dech.

Stojí tam a… někdo s ní flirtuje. Ne, to není možné! Ještě k tomu se tomu poddává, nechává se unášet jeho slovy a na tváři má široký úsměv, který mu dává najevo, že má snad nějakou šanci.
 
Pro mě je to nepředstavitelná představa. Patřím mezi ty, kdo je celý život věrný jen jedné ženě. Své družce, svému pokladu, který je skrytý v dračí jeskyni. Pro nás věrné je to něco, co je naprosto nezpochybnitelné – pravidla a tradice, které se drží vůči našim druhým polovičkám. Nikdy nemáme nic s nikým jiným než se svou vyvolenou, tou, kterou nám zvolí jako partnerku naše bohyně.

A teď? Musím stát a dívat se, jak nějaký člověk flirtuje s Jessie, o které jsem si celou dobu myslel, že bude patřit do naší skupiny, věrných. A k tomu všemu, je to jen člověk. Na ní čeká mnohem lepší osud, než se nechat svést nějakými prázdnými slovy. Bude se mít jako v bavlnce, smečka se jí bude klanět u nohou. A ona by to vše chtěla vyměnit za někoho, kdo nemá žádnou budoucnost? Za obyčejného člověka? To nemůžu přijmout.

V té chvíli se všechno ve mně začíná zmítat. Cítím, jak mi začínají problikávat vlčí oči. Je to varování, že hranice mezi lidskou podstatou a tím divokým zvířetem, které ve mně dřímá, je jen o kousek. Stačí jediný okamžik nepozornosti, a ta divoká síla ve mně převládne. Nikomu nepřejí, aby byl poblíž, když to nastane.

Rychle k ní přistoupím a chytím ji za zápěstí. Nečeká to, proto překvapeně vykřikne a já v reakci nechtěně zavrčím. Vyděsí mě to, protože ji tím vyděsím ještě víc, což rozhodně nebylo mým záměrem. Ale to, co jsem právě viděl, mě rozčílilo do poslední kapky. Je to pro mě nepředstavitelný pohled. Jessie má stát po boku našeho vůdce, ne se zaplétat do úsměvů s někým, kdo nikam nepatří a nemá žádnou budoucnost. Tohle pro ni není správná cesta, tohle není její osud.

Celou cestu autem panuje ticho. Nikdo neřekne ani slovo. Já mačkám volat nervozitou, kdykoli stojíme na semaforu. Musím se jí omluvit. Ale zároveň se bojím, že kdybych na ní teď promluvil, vyděsím jí ještě víc. Nesmí se mě bát. Musím najít způsob, jak jí ukázat, že to není o strachu, ale o ochraně, o péči.

Jakmile vjíždíme do dvora, Jessie promluví, aniž by se na mě podívala. Vím ale, že její slova jsou směřována ke mně
,,Chtěl mě jenom pozvat na jeho maturák, jako jeho doprovod, nic víc za tím nebylo."

Jakmile to dořekne, otevře dveře a vbíhá do domu. Ani se nezastaví, aby pozdravila mámu. I když jí šla naproti, Jessie ji jen minula a zmizela v domě. To mě zasáhne víc, než jsem čekal. To, co se stalo, mě pálí vevnitř.

Mama zmateně dojde ke mě. Co jsem si všimnul, tak Jessie vždy měla ráda od ní objetí, ale teď radši rychleji zmizela.
„Co se stalo?“ zeptá se zmateně. Trochu nervózně se podrbu na zátylku a podívám se stranou, aby to nebylo tak očividné.

„Omylem jsem na ní zavrčel,“ řeknu nakonec, nechci situaci ještě víc zhoršit. Ona se okamžitě vyděsí. Její oči se roztáhnou a v jejím výrazu je vidět pravé znepokojení.
„Co se stalo tak hrozného, že ses neudržel?“ ptá se, teď už vážně.

Zavřu oči, než odpovím. Sám pořád nechápu, jak se to stalo. „Přijel jsem tam a našel ji, jak nechává nějakého žáka z vyššího ročníku, aby s ní flirtoval,“ vysvětlím, přičemž to ve mně stále budí vztek. Zavře oči a těžce vydechne, jako by už věděla, že tohle bude složité.