City Alfy

Nepřítel?

Leo

Nevím jak, ale podařilo se mi ještě usnout. Probudím se a musím se pousmát, Jessie byla na mně natisklá. Ikdyž to nedělám rád, musím se odtáhnout a vyřešit jeden problém.

Zavřu se v koupelně a stáhnu si kalhoty. Naše doba paření se blíží.

Do doby co nenajdeme družku, tak je doba paření pro nás peklo, nikdo nás neuspokojí, tak jak potřebujeme, ani když se snaží sebevíc. Ale větší peklo je spíš to, když družku najdeme, ale nemůžeme se s ní spojit. 

A to je můj problém. Chci se s ní spojit, ale až bude úplně v pořádku a taky až to bude ona sama chtít.

Budu muset toto období přežít jenom se sebeuspokojením nebo v nejhorším případě s nějakou kurvou, ale o ty možnosti budu přemýšlet teprve, až když to bude k nevydržení. Nechci jí podvádět chci jí zůstat věrný.

Až si konečně ulevím tak to po sobě uklidím a vrátím se do pokoje. Chci si jít ještě na chvíli lehnout, ale nedovolí mi to vyzvánějící telefon.

Rychle s ním uteču za dveře, abych ho mohl vyřídit. Přišla nečekaná kontrola do jedné z mích firem a chtějí mě tam.

S velkou nechutí se jdu obléct. Na dnešek jsem si zrušil všechny schůzky, abych mohl být s Jess.

Už jsem oblečen a chci jít do garáže. Ale zabrání mi v tom pohled na moji princeznu, jak spinká a má lehce pootevřená ústa.

Přijdu k ní a pohladím jí po tváři.  Nechtěně jí probudím. "Good morning sweety." Nijak mi na to neodpoví, ale místo toho se víc zachumlá do přikrývky.

Občas s ní mluvím anglicky. Ale na to, že je v našem statě poprvé tak strašně moc dobře mluví naším jazykem.

"Musím do města, takže ti donesu snídani a tak kolem obědu se vrátím." Chci odejít, ale ona mě zastaví.
"Wait!" podívam se na ní "můžeš prosím v kuchyni říct, aby mi snídani schovali. Chci ještě spát a ta snídaně by mi zbytečně vystydla"
"dobře, tak pak zavolej Deana nebo Viki a oni ti to jídlo donesou."

"A je ti už alespoň lépe?"
"Jooo, ale jsem dost unavená." Dám jí lehkou pusinku na rtíky a odejdu. V kuchyni vyřídím vzkaz a jdu do garáže.

Jess

Zase mě tu nechal samotnou. Ale tentokrát mi to zas až tak moc nevadí. Stejnak si myslím, že celé dopoledne prospím.

V klidu si spím, když mě najednou probere otevření dveří. Uslyším i zamykání. Myslela jsem si, že je to Leo tak jsem to neřešila a spala dal.

Ta osoba ke mě kulhavě přišla a strašně moc funěla. Dá ruku na moji bolavou nohu a zmáčkne. Vykřiknu a trochu povyskočím jak moc to bolelo.

Tý osobě zatím nevěnuji pozornost, ale spíš tomu jak odkrývám přikrývku a koukám na obvaz barvící se krvý.

Teprve až teď, se podívám na tu osobu a uvidím dívku, vůbec neupravenou, roztrhané oblečení, špinavou, rozteklý make-up atd." 

"Tak ty seš ta děvka co mi chce přebrat Lea. Vůbec nechápu co na tobě vidí, vždyť nejseš ani hezká.... To kvůli tobě vypadám tak jak vypadám. Velmi dobře si hraješ na chudinku se zlomenou nohou. Ale já ti teď ukážu, že si se mnou nevyplácí hrát."

"Já...já, vu...vůbec nevím o čem to mluví...mluvíte, já...já si na..na nic neh...nehraji."
"Herectví ti doopravdy jde dobře."

Dobelhá se ke mě, chci se odsunout. Ale nejde to, nevím proč, cítím jako kdyby mi tu nohu přikovala k posteli.

Ta noha s každým pohybem bolí víc a víc. Nevím proč, ale připadá mi jako kdyby ty léky vyprchaly, a ta noha začala bolet jako včera, možná i hůř.

Schválně si na tu nohu i klekne a já znovu bolestně vykřiknu. Už ani se nepokouším zadržovat slzy. Spustí se my vodopády.
"Jsi vážně dobrá herečka, ale furt né na tolik dobrá, abych tě nezabila."

Začne mě škrtit. I když se jí snažím odstrčit, jak jen můžu, tak je státe silnější. Už pomalu ztrácím vědomí. Z posledních sil zakřičím ve svědomí "POMOC!!!" V tu ránu se rozrazí dveře a uslyším dva hlasy.

Jedna osoba ke mě přiskočí a snaží se mi vrátit vědomí. Druhá osoba ze mě strhne tu holku a chvilku se s ní rve.

Až se mi vrátí vědomí, rychle se posadím. Uvidím sedící Viki vedle mě a vypadá jako kdyby jí spadl ze srdce kámen.

Na zemi leží ta holka a na ní klečí Dean. Hned poté vztoupí do pokoje dva docela dost namakaní chlapy, pokloní se, vezmou jí a někam odvedou.

"Věř mi, že se nevidíme naposled, mrcho." Jeden z tich dvou jí dost silně flákne.

"Leo nás zabije" pronese z ničeho nic Dean. Jako kdyby se na tu chvíli ta bolest vytratila. Ale hned, jako na zavolání přijde, a je ještě horší než před tím.

Plesknu sebou znovu do peřin a začnu se svírat v bolestech. Viki mě začne rychle prohlížet co by mohlo být za příčinu té bolesti.

Až přišla k tý noze,opatrně po ní přejela polštářky prstů. Byl to úplně jemný dotek, ale pro mě to bylo jako kdyby mi do tý nohy zabodávala nože.

" Neee dost, to bolí" ona rychle ruku oddělá a podívá se na Deana.
"Né, teprve teď nás zabije."

Viki

Vůbec to nevypadá dobře.
"Nesmíme ztrácet čas, Deane vem jí do naruče a opatrně jí dones ke mě do ordinace. Já jdu napřed, vyhnat praktikanty kterým jsem tam dovolila, aby si zkusili odběry krve."

Vyndám rychle kapačku, protože je mi jasné, že jí to v tomto případě vůbec nepomáhá. Běžím napřed, je vyhnat a taky připravit vše co může být potřeba.

Dochystám si pomůcky a Dean jí už pokladá.
"Auuu, drápy má tedy pořádně ostrý."
"Pak ti to ošetřím, ale nejdřív, musím pomoct jí."

Vše vypadá v pořádku krom tý nohy. Právě jsem dodělala rentgen a za výsledek mě Leo zabije.

"Tak pokud by nás nezabil do teď, tak teď určitě." Ukážu Deanovi rentgen, a i on i když není odborník vyvalí oči, a ví, že takhle to určitě nemá vypadat.