City Alfy

Vánoční speciál

Jess

Už jen týden do vánoc. Jsem z toho všeho trochu nervózní, protože za prvé toto budou naše první Vánoce s Leem, a za druhé oni mají úplně jiné zvyky než na které jsem zvyklá.

S výběrem vhodného dárku mi musela pomoct Viki. Až teď jsem zjistila, že Leo znám mnohem víc mě než já jeho.

.
.
.
.

M: Mě to, ale nezajímá.

J: Já vím, a omlouvám se, ale už jsem ti vysvětlila, proč nemůžu přijet.

M: Slíbila jsi mi, že na vánoce budeš už doma.

J: Znovu se ti omlouvám, ale věř mi, že si tady domlouvám, abych mohla v lednu na výkend přijet.

M: Ale vždyť oni to slaví 24 tak nemohla bys potom chytit nejdřívější spoj a ráno tu být.

J: Ne, nemohla, a promiň už budu muset jít, tak zatím ahoj.

M: Věř mi, že tohle není náš poslední rozhovor na tohle téma.

Zavěsila jsem jí to, ze dvou důvodu. První je, že se s ní o tom už nechci bavit, a druhý je, že si už pro mě Leo přišel.

Pozval mě, abych s ním šla vybrat ten nejkrásnější stromek v lese který přijde do hlavního sálu. A přeci takováhle nabídka se neodmítá. 

Miluji vánoce, to bylo jediné období v roce kdy se u nás celá rodina sešla a jeden večer, šla práce stranou.

Vstanu z křesla chytím Lea za ruku, a jde se. Oblíkat se nemá cenu, když se stejnak proměníme.

Před lesem Leo zastaví kluky, kteří mají jít s námi a přikáže jim ať počkají na náš rozkaz. Že chceme mít na výběr klid.

Nevím co mu zas přeletělo přes čumák, ale mě by to vůbec nevadilo, kdyby šli s námi.

Přece ten stromek bude pro všechny ne jen pro nás, tak ať i oni si ho vyberou.

Procházíme lesem a já se plně soustředím na výběr stromu. Až si myslím, že jsem našla ten pravý otočím se na Lea abych mu ho ukázala.

Jenže tam kde měl stát tak tam nestál. Začnu volat jeho jméno, ale uslyším jen ozvěnu.

Trochu se mě zmocní strach, jestli jsem se neztratila. Ano sice jsem tu už půl roku, ale jejich lesy ještě neznám tak moc dobře a ještě k tomu, když je všechno pod sněhem.

V jednom křoví něco zašustí. Dřív než stihnu zjistit co to je, vyskočí z něj Leo.

Povalí mě a spolu se skutálíme z menšího kopečku. Ta černá hromada chlupů se začne smát, ale mě do smíchu moc nebylo, sníh mám totálně všude.

'Na svoji obranu říkám, že to byl Darkuv nápad né můj.'
'Jasně a ty jsi byl jenom pokusný králík.' Začne přikyvovat.

Možná jsem to řekla hnusněji než jsem chtěla. Jenom mi byl nepříjemný sníh v ouškách a v čumáku.

Když jsem se mu zadívala do očí tak jsem všechno kolem přestala vnímat. On se ke mě sklonil a začal mě líbat. Užíváme si tenhle kouzelný moment, dokud nás někdo nevyruší.
'jste v pořádku alfo?' s nechutí se odtáhne a já si mezitím stoupnu a otřepu se.