City Alfy

Zamilovaná

Tyrkys

Když stále běží a nezastavuje, musím zakročit. Zatáhnu něco jako splašenému koni za otěže, aby zastavila. 

'Můžeš mi do mochomůrky červené vysvětli co to mělo znamenat?!'

To už na ni i docela křičím, protože pokazila ten nejlepší víkend. 

Vůbec její chování v posledních týdnech nechápu. A nejvíc mě na tom štve, že se mnou o tom nechce vůbec mluvit. 

Ona se místo odpovědi přemění, rozbrečí, sesype na zem a obejme se rukama. 

'Zam-zam-zamilovala jsem se.' Skoro vůbec jí přes slzy nerozumím. 

'Hhh...a kde je problém? Ono to tak v tomhle světě chodí, a i hned většinou, jakmile se druh s družkou najdou tak se vezmou, mají děti a pokračují ve společném životě. Buď ráda, že náš druh je Leo a netlačí na nás.'

Vím, že nejsem nepříjemnější, ale jinak to nejde. Prožila jsem překrásný výkend a teď tohle.

'Moc uklidňovat tedy neumíš.' Prohodí do prázdna. Už pomalu přestavá brečet a jde jí rozumnět.

Ucítím přicházejícího člena smečky. Rovnou mu nakážu ať jde pryč, že to zvládnu a ať vyřídí alfovy, že jsme v pořádku, a že jak to půjde vrátime se.

Přikývne a odejde pryč. Vrátím se k rozhovoru s Jessie.

'Promiň. Jen tím chci říct, že jsme měli na druha štěstí, a že to takhle v tomhle světě chodí, že se zamiluješ do svého druha. Na tom není nic divného.'

Teď jsem se snažila mluvit s mnohem větším klidem v hlase.

"Já vím, jen jde o to, že kdykoliv se mi stane něco hezkého tak to netvrtá dlouho a stane se něco hnusného. Například když jsem potkala Sebastiana tak se ukázalo, že už mám snoubence a je to nejhorší člověk na světě. A to že jsem potkala Lea považuji za to nejlepší co mě kdy potkalo. Tak se bojím, že když udělám nějaký další krok tak, že se to pokazí a budu mít ze života horor."

Teď už to chápu, ale teď už se toho nemusí bát. Ve dvou se vše táhne líp.

Předtím jsem jí v jejím lidským životě nemohla pomoc, ale teď už jsem tady a jsem jí odhodlána pomoc jak jen to půjde a taky jí to tak trochu dlužím.

Stále si vyčítam ten úraz. Každý den i každou noc.

Když mi přijde, že je tu moc dlouho ticho promluvím. Dost dlouho si promýšlím co řeknu.

'Teď už se ničeho takového bát nemusíš, otevři Leovi srdce. Ve více se vždy tahne líp.'

'Myslíš?' Už vůbec nebrečí. Jen má náladu pod psa. Potřebuji jí zvednout sebevědomí.

Když se nad tím zamyslím tak jsem strašně malicherná. Chci Jessie zvednout co nejdřív náladu a vrátit se za svým miláčkem na mazlení.

'Ne nemyslím, já to vím. Leo to pochopí a nebude na tebe tlačit, jen to chce ať taky začnes lehce spolupracovat...'

Možna to zní lehce jinak než to chci říct. Proto to musím rychle doříct nebo její sebevědomí zase spadne na nulu.

Co jsem vypozorovala tak je tady na tý věci strašně moc citlivá ikdyž se to snaží na povrch schovat.

'...nebo Leo zkusí jinej způsob ať k němu projevíš emoce a ten nemusí být přijemný pro oba.'