City Alfy

Zpět tam kde to vše začalo

Jess

Probudím se někde uprostřed cesty. Ještě rozmazaně a vyčerpaně se podívám do zpětného zrcátka řidiče. Řidič se podívá do zrcátka a když si všimne, že se na něj dívám, okamžitě strhne pohled zpět na silnici. Možná jsem slabá a nevidím ještě jasně, ale ten zlomek vteřiny, když se naše oči setkaly, stačil na to, abych poznala, že řidič je můj bratr Sebastian. Tíha a pocit viny na jeho srdci mu nedovolily se mi podívat do očí.

Jeden z Noahových bodyguardů, který sedí vedle mě, si všimne, že se probouzím, a znovu mi přiloží k ústům kapesník s uspávadlem. Netrvá dlouho a znovu se ponořuji do nekonečné temnoty.

Pomalu se probouzím na měkké posteli, ale cítím, že stále na mě působí účinky uspávacího prostředku. Postupně otevírám oči a vedle mě na posteli spatřím Lea. Na chvíli se uklidním, myslím si, že to byl jen nepříjemný sen. Když se ale pokusím dotknout Leovy tváře, cítím, jak můj dotek prochází skrz něj, zatímco on začíná rychle blednout. Během okamžiku se před mýma očima úplně rozplyne, zanechávajíc za sebou jen prázdnou postel.

Rychle se posadím a začnu rychle dýchat. Až se trošku uklidním, opatrně se otáčím a můj pohled padá na prázdno vedle mě. Místo Lea je teď jen prázdná postel. Rychle si zkouším vzpomenout, co se stalo. Zavřu oči a vzpomenu si na tu hlasitou ránu, kterou jsem slyšela jako poslední předtím, než jsem upadla do bezvědomí. Pomalu otevírám oči, které se už pomalu zaplňují slzami, a znovu se podívám na místo vedle mě, abych se skutečně přesvědčila, že tu Leo vážně není a že toto všechno není jen sen.

Konečně se porozhlédnu po pokoji a zjistím, že to tu vůbec neznám. Nechci tu být. Všimnu si otevřeného okna, kterým sem jde čerstvý vítr. To by mohla býti moje šance. 

Využiji toho, že nikdo není v pokoji, a rychle se rozeběhnu k oknu. Než se k němu však stačím přiblížit, něco mě náhle prudce stáhne zpět a já padám na zem. Otočím se a s hrůzou zjistím, že mám na kotníku kroužek, od kterého vede silný řetěz. Strach mi sevře hrdlo, když přemýšlím, co se mnou bude.

Vezmu řetěz do ruky a několikrát za něj zoufale škubnu. Nic. Ani se nehne. Když se podívám pozorněji, všimnu si, že řetěz vede od oka připevněného k podlaze. Ještě chvíli s ním zápasím, dokud to nevzdám. Když se už chci zvedat, uslyším zvuk klíče odemykajícího pokoj.

Dovnitř vejde Sebastian. Jakmile si všimne, že sedím na zemi, odloží tácek, který nese, na skříňku vedle dveří a přiběhne ke mně. Rychle si mě prohlédne, jestli nejsem nějak zraněná. A až potom se mi odváží podívat do očí.

"Jessie, promiň," řekne tiše a v jeho očích se objeví slzy. "Promiň mi to... já nemohl nic dělat." Slzy se mu volně kutálí po tvářích, ani se nesnaží je zadržet. Zradil mě, ale je jasné, že ho to ničí stejně jako mě.

Přemůžu se, abych mu následující větu řekla klidným a vyrovnaným hlasem. Věřím, že se trestá sám víc, než kdokoliv jiný kdy mohl.
"To nic," začnu pomalu,  "nevyčítám ti to."

"Už to vypila?" Ztuhnu, ještě včera odpoledne jsem myslela, že tento hlas už nikdy neuslyším. Opatrně a pomalu zvednu oči ke dveřím, kde se setkám s Noahovými chladnými očima, i Sebastian se tam podívá a pak se postaví a pomůže mi na nohy.

Podá mi skleničku, kterou přinesl na tácku, a řekne mi, ať to vypiji. Zase uhne pohledem, nepodívá se mi do tváře a postaví se k Noahovi.
"Co to je?" už barva a zápach napovídá, že to není nic dobrého.
"Radím ti to vypít, nebo příště by to Leo nemusel přežít." Leo? On žije? Oni ho nezabili?

Až se Noahovi zdá, že dlouho nic neděje, přeteče mu trpělivost. S divokou zuřivostí skočí po mně a povalí mě na zem. Zacpe mi nos, a přinutí mě tak se nadechnout pusou. Moje tělo zpanikaří, zoufale se snažím bránit, ale jeho sevření je pevné a silné. Jakmile se nadechnu, využije momentu a nalije mi do úst odpornou tekutinu. Hořká, odporná chuť mi naplní ústa a žaludek se mi obrací naruby. Nemohu dělat nic jiného než spolknout.