City Alfy

Válka

Leo

V noci nabudu vědomí, probudím se a ihned zamířím do koupelny, abych se zbavil intenzivně zpoceného těla a mohl si obléknout čisté oblečení. Mám chuť spát, ale nemohu, musím zjistit, co se tady dělo za mé nepřítomnosti. Deana a ostatní najdu v jídelně, ze které se stala plánovací místnost.

Stůl se proměnil v rozsáhlou mapu území, a zdi jsou ozdobeny jednotnými regiony, pečlivě detailizovanými. Dean sedí v čele stolu a rozdává úkoly. Jsem rád, že plní svůj rozkaz a nefláká se. Jakmile si mě všimnou, narovnají se, pokloní, a Dean se postaví na bok, čímž mi uvolní čelo stolu.

"Deane, hlášení." Dříve než začne mluvit, ostatní se omluví, že pokud pro něco nemám, půjdou splnit rozkaz. Pošlu je pryč. Věřím, že Dean zadal moudré a dobře promyšlené úkoly, takže nemusím vše kontrolovat.

Když už jsme u toho, Dean chce předat úkol, který má vymyšlený pro Felixe, který mě doprovodil. Zastavím ho mávnutím ruky.
"Felixi, běž si odpočinout. Máš volno až do zítřejší schůze." Pokloní se, poděkuje a odejde. Zaslouží si to. Hlídal mě bez přestávky tři dny, takže mu dopřeji alespoň jeden den volna, aby nabral síly.

Konečně se dostaneme k tomu, co se tu dělo během mé nepřítomnosti.
"Podařilo se nám zabezpečit území kolem domu, aby to bylo poslední místo, kam by se dostaly. Jenže využili toho, že jsme zaměřeni na ochranu domu, a obsadili východní území až k Meditační skále. Nedokážeme se tam dostat bez ztrát." 

To není až tak špatné. Čekal jsem, že se dostanou dál.
"Už tam nikoho neposílej. Děkuji za pohlídání smečky za mé nepřítomnosti. Za odměnu si běž odpočinout. Očekávám tě až na dopoledním střídání." 

Odstoupí od stolu, ukloní se a zůstane v předklonu déle, než musel.
"Bylo mi ctí za vás převzít vedení." Teprve až nyní se napřímí a opustí místnost. Rychle projdu plán, který Dean s ostatními vypracovali během těchto pár neklidných dní, a mají ho rozložený na stole.

Dean nakoukne zpět a zaťuká na futra, protože zde nejsou žádné dveře.
"Alfo, možná je to jen moje domněnka, ale myslím si, že nám Noah ještě nepředstavit všechny trumfy, které má. Podle toho, co jsem si všiml, bojují proti nám nezkušení jedinci, ne ti, které jsme mohli vidět na jeho tréninku." Sice nebojuji tak dlouho jako Dean, ale podle toho, co jsem viděl, není toto to nejlepší, co Noah má.

"Všiml jsem si. Vypadá to, že nás tady těmi dětmi, chce oslabit, a až si budeme myslet, že máme vyhráno, vytasí esa z rukávů." Naši konverzaci přeruší nějaký kluk, jehož křik je tak mocný, že snad probudí celý dům.

"Betooooo!" vběhne udýchaně do jídelny. Když si mě všimne, okamžitě se uklidní a zdvořile se pokloní. "Alfo," zašeptá. Nehodlám ten křik řešit.
"Co se děje, že tu tak hlasitě křičíš uprostřed noci?" odpoví Dean bez zájmu, se založenýma rukama na hrudi. Ten kluk se usměje a radostně vykřikne,
"Promluvil."

V Deanových očích zableskne se jiskra, ruka mu rychle sklouzne do kapsy a koutky obličeje se mu zakroutí do úsměvu. Úplně nechápu, co se tady děje.
"Co se tu děje?" je mi jedno, kdo mi odpoví, ale chci znát odpověď. Rozejdeme se do sklepa a Dean začne vysvětlovat.

"Když jsem se od vás vracel, kluci mezitím stihli udržet v koutě tři vlkodlaky, které jsem si tam nahnal, než jste si mě zavolal. Byli to mladí vlci, tak do 18 let, a bylo mi jich líto zabít. Proto jsem nařídil, ať je zajmou. Dva už spáchali sebevraždu, a ten poslední teď promluvil."  

Skvělá práce, jen mě zajímalo, kdy mi to chtěl říct, když to vynechal v hlášení. Přijdeme k jedné cele, co tu mám. Vlk, co ho hlídá, nám otevře. Když uvidíme asi tak 16letého ubrečeného kluka, Dean si neodpustí podtitulem,
"Teď už nejsi takový drsňák, co?"