City Alfy

NE!

Jess

Je mi to líto, Leo, ale
"NE!" vykřiknu. Překvapeně si stoupne a zadívá se mi do očí, ale stále se snaží udržet chladnou hlavu.

"Proč ne? Ty mě nemiluješ?" Miluji, ale nejsem blbá.
"Nejsem blbá Leo, vidím, že se tu něco děje. A za takových podmínek se vdávat nechci. Promiň."

Odvrátí hlavu na stranu, a i když zapojím všechny mozkové buňky co mám, tak nepoznám, jestli je smutný nebo naštvaný.

Pokusím se to zachránit, ale pochybuji, že se to povede.
"Když mi povíš, co se děje, možná ti dokážu pomoct, rychle to vyřešíme a pak se můžeme vzít."

Chytnu ho nad lokty jednu svoji ruku použiji na to, abych otočila jeho tvář a podíval se na mě. Jsem zoufalá. Nechci ho takhle vidět, ničí mě to, ale musí pochopit, že se v takových podmínkách vdávat nechci.

Dlouho je ticho, než ho Leo zničí.
"To není tvoje věc." Dost těžce a smutně vydechne, možná tam byl i náznak naštvanosti. Ukápne mi slza. Myslela jsem, že si věříme a můžeme si cokoliv říct. Já se mu s čímkoli svěřuji a myslela jsem, že i on. Chápu, že mě nechce zatěžovat firemními věcmi, ale toto je sakra jiný.

"Tak se tedy nemáme o čem víc bavit." Nechám ho tam stát, přeměním se a rozběhnu se do lesa. Musela jsem, jinak bych začala brečet jak malá holka.

Leo

Vrátím se domů a sklesle si sednu na postel. Vložím obličej do dlaní a hluboce se zamyslím. Co mě to jen napadlo? Na ní musím jít pomalu, když na ni půjdu moc rychle, stane se to co na začátku. Zas se do sebe uzavře a není moc snadné si získat na plno její důvěru.

Vždyť jsme se spolu vyspali až po čtyřech měsících, co se známe. Tak jak mě mohlo jen napadnout, že by si mě už teď chtěla vzít.

Chápu ji, že chce svatbu za krásných podmínek. Slunečný den, zpěv ptáků, kvítí kam se jen podívá atd. Ale musí i mě pochopit, že jsme teď v dosti tíživé situaci, a že ani nevím, kdy to vše vypukne.

A taky, jak mě jen mohlo napadnout, že to před ní skryji? Mohlo mi být jasný, že to vycítí z ostatních. I když jsem všem zakázal se o tom jen slůvkem zmínit, cítí z nic tu nervozitu a strach. Je to luna jsme se smečkou pocitově propojeni úplně stejně.

Z toho přemýšlení a z obecně těžkého dne usnu. Vzbudím se teprve až do pokoje vletí Viki.
"Leo, kde je Jessie?" už jsem chtěl odpověď, že vedle mě, ale když sáhnu na prázdné, ledové místo vedle mě, velmi rychle se proberu.

Až teď mi došlo, že jsem ji tam nechal úplně samotnou a až teď si uvědomuji všechna ta rizika, co se mohou stát. Každou přibývající vteřinou se mi vybaví jedno nebezpečí. Nikdo nezná lépe smečku a nástrahy v ní, než alfa.

"Ihned všechny svolej, musíme ji najít." Začnu rychle oddechovat. Když si všimnu, že tam stále stojí jak přikovaná, zvednu hlas a vloží se do toho Dark "Hned!" Přeřváváme se navzájem. Nemyslím si, že by teď zasáhl Noah, ale i tak tu čouhá spousta nebezpečí.

Dark

Vezmu si od něj kontrolu.
'Nech to na profících, když nezvládáš tak jednoduchý úkol, jako je si ohlídat družku.'
'A ty jsi snad neusnul?!' Bez zaváhání se braní. Na prázdno zavřu ústa. Možná, ale jen možná má pravdu. Bohužel jsem typ, který vždy musí mít poslední slovo a udělat vše pro to, aby nebyla chyba na jeho straně.