Kaori Kuina, dívka, jejíž existence přinese válku, se setkává s Uchihou Itachim, mužem, který bude zabíjet pro mír. Už předtím si vzal tolik životů, tak proč by nemohl vzít i její?
[obsahuje sexuální obsah, přečtěte si podle vlastního uvážení]
うちはイ...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Kuina poslouchala, jak Itachiho a Kisameho kroky ustupovaly do dálky. Místnost se brzy vrátila do naprostého ticha, kromě uklidňujícího zvuku deště.
Zavřela oči, objala se a cítila bezmoc nad jejím životem. Hrom zaburácel, když se venku zablesklo, a ona si položila ruce na uši a scvrkla se pod pohodlím tenké přikrývky.
Kuina vždy věděla, že svět mimo ibiškové pole je plný nebezpečí, a tak do svých devatenácti let svého života ani jednou nevstoupila za hranici. Ani jednou se nesetkala s nikým mimo její klan, kromě několika neškodných civilistů tu a tam na úpatí hory.
Bylo to poprvé a ona byla vyděšená strachy. Všichni v jejím klanu jí vždy říkali, že jakmile se ztratí a bude sama ve světě tam venku, bude zajata a stihne ji nevzhledná a nepředvídatelná zkáza.
Věděla, že musí uprchnout před svými dvěma vězniteli a najít místo, kde by se mohla schovávat po celou věčnost. Ale kam by utekla? Kde by se mohla schovat?
Ona byla Fragrance, měla jen sílu vidět skrz lidské životy. Neznala žádné skvělé jutsu, aby se mohla bránit nebo bojovat. V tomto obrovském světě existoval jediný únik: smrt.
Potřebovala zemřít. Byla to nakonec jediná naděje, která jí zbývala.
Promluví, jakmile si uvědomí, že smrt není tou nadějí, na které by mohla lpět.
V hlavě jí zazvonil Itachiho hlas, pevně zavřela oči a zaťala pěsti. Smrt byla její jediná naděje a ona se jí nechtěla vzdát.
I když se v tu chvíli vše zdálo beznadějné, její malá část si oddechla, že jejím únoscem byl Uchiha Itachi a ne nějací další děsiví teroristé.
Itachi mohl být chladný a zastrašující, ale poté, co se dotkla jeho ruky a prohlédla si jeho minulost a budoucnost, si uvědomila, že je docela politováníhodný. Všechno, čím ten muž prošel, vyvolalo vlnu smutku, který bylo těžké spolknout. A kdyby sama nebyla v tak bezmocném stavu, možná by mu chtěla pomoci.
Zavřela oči, byla příliš unavená a zraněná na to, aby o něčem přemýšlela, když si dovolila upadnout do spánku. Možná, že kdyby spala navždy a nikdy se neprobudila, bylo by to nakonec všechno v pořádku.
S tím si dlouze zdřímla, doprovázená tichým zvukem bezútěšného podzimního deště.
Kuina se znovu probudila, když se otevřely dveře jejího pokoje a nos jí naplnila hustá vůně deště a dřeva.
Světlo jí oslnivě proniklo do očí a trhnutím ji probudilo. Nepříjemně se pohnula, když se podívala na dveře, kde stáli Kisame a Itachi, oblečení a vlasy měli vlhké, jako by právě byli venku.
Protřela si oči a vrhla pohled z okna. Slunce už zapadlo. Sametové tmavé mraky zahalily obzor a déšť silně dopadal na okno. Svraštila obočí a tělo ji rezonovalo bolestí, když se otočila zády ke dvěma mužům a předstírala, že opět upadla do spánku.
Kisame se ušklíbl a pozoroval ji. "Vím, že jsi vzhůru, přestaň předstírat, že spíš, ty mazaná maličkost." Přiklusal k ní s igelitovou taškou v ruce. Prohrabal se v ní a vytáhl krabici benta a plastovou lžičku. "Tady máš večeři. Jez." Hodil jí krabici před obličej.
Zasténala, když prudce otevřela oči. "Nemám hlad."
Kisame na ni vyťal své ostré zuby. "Přestaň být malý hovno. Ani na minutu nepřemýšlej, že tě necháme umřít hlady. Nemůžeš zemřít, potřebujeme tě."
Kuina polkla, vyděšená z hrozby v Kisamově hlase. Pohlédla na něj a všimla si jeho nelidského vzhledu. Jeho ostré zuby, žraločí oči a natrhané svaly z něj dělaly skutečného predátora. Nikdy v životě neviděla nic tak děsivého jako on a napjala své tělo, aby se přestala třást.
Kisame prudce otevřel víko bento krabice. Místnost naplnila vůně teriyaki a Kuině začala slinit ústa, když si uvědomila, že od té doby nic nejedla. Zatnula pěsti, přimhouřila oči a odmítala se stát obětí jídla.
Kisame nabral rýži a kuře a podal jí je. "Jez, dokud jsem ještě hodný."
Kuina zatnula zuby. "Ne," řekla pevně. Proč by jedla, když neměla motivaci pokračovat. Věděla, že je příliš slabá na to, aby se pohnula a pokusila se o sebevraždu. Jediným předsevzetím bylo umřít hlady.
Kisame vztekle zavrčel. "Pokud to neuděláš, zabiju tě."
Kuina na něj vrhla pohled. "Udělej to."
Podíval se na ni a jeho tvář se proměnila v čirý vztek. Hodil lžíci zpět do bento boxu a vztekle vstal. "A dost!" Zařval, když vtrhl k Itachimu, který byl zaneprázdněn věšením svého pláště Akatsuki, aby uschl. "S touhle otravnou Fragrance jsem skončil. Proboha, co si to sakra Vůdce-sama myslí, že nás nutí jít na takovouhle hloupou misi? Vždycky jsem si myslel, že Fragrance budou rozumní mudrci a ne tahle tvrdohlavá a hloupá holka," zabručel, když odhodil k Itachimu bento box. "Udělej to ty. Už nemůžu."
Itachi zvedl krabičku s prázdnou tváří, když sledoval, jak Kisame odchází z místnosti.
