Kaori Kuina, dívka, jejíž existence přinese válku, se setkává s Uchihou Itachim, mužem, který bude zabíjet pro mír. Už předtím si vzal tolik životů, tak proč by nemohl vzít i její?
[obsahuje sexuální obsah, přečtěte si podle vlastního uvážení]
うちはイ...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Itachimu připadalo poněkud matoucí, že Fragrance nechtěla, aby zemřel. Všichni ve světě Shinobi chtěli, aby zemřel, a když mu řekla, že si to nepřeje, byla to docela změna.
Její slova zněla tak čistě a upřímně, natolik, že kdyby nebyl zatvrzelý, možná by byl jejími slovy ohromen. Ale protože byl vůči hlubokým emocím poněkud znecitlivělý, její slova ho znepokojovala. Tato Fragrance byla prostě příliš zranitelná, příliš snadno ovlivněna emocemi a příliš sentimentální pro její vlastní dobro.
Bylo pro něj zvláštní a neznámé, že se o něj někdo staral. Od masakru se smířil s tím, že nikdo nebude plakat nad jeho smrtí. Ale teď se ta dívka, kterou sotva znal – dokonce ani její jméno – objevila a řekla mu, že si nepřeje, aby zemřel. Ne, že by si toho nevážil, ale bylo to těžko stravitelné.
Pohlédl na ni, když se přitulila k jeho hrudi a hledala teplo. Na její tváři byla bohatá čára bolesti a smutku a na tvářích jí stékaly slzy.
Zašklebil se, nenáviděl intimitu s někým, koho sotva znal. Zhluboka se nadechl a zvedl ruku na její ramena, aby ji od sebe odstrčil. Ale jakmile se jí dotkl, tak zasténala, když ze sebe zoufale setřásla jeho ruce.
Svraštil obočí, když ustupoval rukama dozadu a nechal ruce klesnout na stranu. Z jeho rtů vyšel unavený povzdech, opřel zády o zeď, příliš vyčerpaný na to, aby se dál trápil. Nehybně seděl a nechal ji spát, považoval to za charitu - ačkoli tato blízkost byly milodary, které nikdy nikomu nedal téměř deset let.
Zavřel oči a už nechtěl přemýšlet nad svými činy. Nespal mnoho nocí v kuse, a když mu překážela jeho krvácející rána, byl příliš unavený, než aby mohl rozmlouvat sám se sebou.
Až přijde svítání, všechno si promyslí.
*
Itachi musel nechat oči odpočívat asi pár hodin. Netrvalo dlouho a tenké světlo úsvitu proniklo do jeskyně. Jeho oči se třepotavě otevřely, cítil se stejně unavený jako předtím, ale jeho zmatená mysl byla alespoň jasná. Jeho čakra a výdrž byly také dobity.
Než se stačil pohnout, zaslechl blížící se kroky. Vzhlédl a jeho oči se dostaly do kontaktu s Kisamovými.
Když si Itachiho prohlížel nahoru a dolů, na rtech se mu objevil nepříjemný úšklebek. "Aha, rozumím. Ruším vás dva ze spánku?" Kisame se zachichotal, když nad ním stál se zkříženýma rukama. "Co to máš za malou věc v náručí, Itachi?"
Itachi zmateně zamrkal, než jeho pohled padl na Fragrance, klidně spící v jeho náručí. Jeho tvář okamžitě potemněla a čelist se mu sevřela. "Omdlela."
"Ve tvých rukách?" Kisame zvedl obočí, zdánlivě pobaveně. "No, mně to připadá, jako by se tě prostě snažila svést. I když je to Fragrance, pořád je to dívka a víš, jak se k tobě chovala každá dívka, kterou jsme kdy potkali na našich misích." Otřásl se, než propukl v úsměv. "Ale normálně bys je odstrčil, ne takhle."
Itachi vrhl na Kisameho postranní pohled. "Nemá takový úmysl."
Kisame si odfrkl na Itachiho odpověď. "Když to říkáš," zamumlal poněkud sarkasticky. "V každém případě, proč jsi v tak poničeném stavu. Nepřátelé tě dokonce dokázali zranit, je to tak? Jak zvláštní: zajímalo by mě, jak je to dlouho, co jsi naposledy cítil bolest."
Itachi zavřel oči a povzdechl si. Opatrně zvedl Fragrance, než ji položil na zem vedle sebe. Dlaní si sčesal vlasy dozadu a postavil se tváří v tvář Kisamovi. "Nevím, na co narážíš, Kisame. Dobře víš, že nebyl jediný den, kdy bych necítil bolest," poznamenal Itachi, než popadl svůj vysušený plášť Akatsuki a oblékl si ho.
Kisame ho intenzivně sledoval, než se zasmál. "Jo, ale pořád je divné, proč jsem vešel do tak zvláštní scény."
"Byl jsem unavený a ona taky. V okamžiku přežití není čas na nezralost a komické, neslušné chování."
Po Itachiho slovech odbočil, protože věděl, že vtipkování s Itachim se rovná tomu, že ze sebe akorát dělá blázna. "Dobře, dobře, proč tak vážně? Už tě nebudu škádlit."
"To je dobře," zamumlal Itachi, než pohlédl na Fragrance. "Je vzhůru."
Fragrance vystřelila z místa, kde seděla, její tvář byla vyděšená a bledá jako sníh. Její kulaté černé oči se rozšířily, když se zběsile rozhlížela kolem sebe. Zamrkala zbytky svých slz. "Vaše rána..."
"Jsem v pořádku," zamumlal a odvrátil se od ní. "Dej se dohromady. Vezmeme tě k lékaři," řekl tichým hlasem a cítil, jak ho Kisameho pobavené oči sledují. "Kisame, prosím, pomoz jí."
Kisame přikývl a stále si ho pobaveně prohlížel. "Jistě, jistě. Ale ke kterému lékaři ji vezmeme?"
"Její rány nebyly způsobeny Ninjutsu. Tradiční lékař by stačil. Listová vesnice je nejblíže, a protože jsme zabili všechny nepřátele, mělo by to být bezpečné," prohlásil suše, než se vydal na cestu.
