Kaori Kuina, dívka, jejíž existence přinese válku, se setkává s Uchihou Itachim, mužem, který bude zabíjet pro mír. Už předtím si vzal tolik životů, tak proč by nemohl vzít i její?
[obsahuje sexuální obsah, přečtěte si podle vlastního uvážení]
うちはイ...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Kakashi
Kakashi stál na větvi stromu, odkud měl jasný výhled na podzemí, do kterého Itachi šel. Neodvážil se ho následovat dovnitř, protože nevěděl, co tam je. Bylo by to velké riziko. Kromě toho měl s sebou své studenty.
Obejít Itachiho Amaterasu mu trvalo dlouhou oklikou a odpočinout si zde a čekat, až Itachi vyjde, nebylo tak špatné.
"Kdy přijde Sasukeho bratr? Už hodiny sledujeme vchod!" Naruto kňučel, když seděl na větvi a zkřížil ruce. "Myslel jsem, že naším úkolem je zjistit, kde je Fragrance a zajmout ji, ne pronásledovat toho šílence Uchihu."
Sakura si položila prst na rty a vztekle Naruta umlčela. "Zmklni a poslouchej Kakashi-senseie" Naruto zabručel pod vousy a odvrátil se od Sakury.
Kakashi si povzdechl a mlčel. Už teď měl z toho všeho utrpení zvláštní pocit. Z informací Jiraiyi vyplývá, že Uchiha Itachi vždy pracoval jako dvoučlenný tým s Hoshigaki Kisame. Ale teď byl úplně sám, což vyvolávalo otázky. Zdálo se, že Itachi je také velmi zbrklý a téměř úzkostlivý, což je něco, co během svých let jako malý chlapec na nelítostném bojišti Anbu nikdy neukázal. A aby to bylo ještě více alarmující, Kakashi cítil silný proud chaker pod zemí – přesněji chakru Uchihy Itachiho – ale nevěděl, co se děje.
Po dlouhém čekání Kakashi konečně zahlédl postavu vycházející z podzemí. Přimhouřil oči, když zvedl ruku, čímž naznačil Narutovi a Sakurě, aby byli na stráži.
Podíval se tmou a uviděl Itachiho, jehož tvář pohltil chladný vztek. V jeho náručí byla žena, její tvář odpovídala portrétu Fragrance, který dostal od Hokage.
"Hele, podívej, Kakashi-sensei, není to ona?" zašeptal Naruto a ukázal dolů. "Pojďme ji chytit!"
Než mohl Naruto skočit dolů, Kakashi natáhl ruku a zablokoval ho. Jeho tvář se zachmuřila. Něco mu nesedělo. "Nejdřív pozorujme," nařídil svému impulzivnímu studentovi.
Kakashi sledoval, jak Fragrance tahá za Itachiho šaty, s tváří pokrytou bolestí. "Můžeš mě položit? Chci si na chvíli odpočinout." Slyšel ji říkat.
Itachi neřekl nic, když ji položil na kmen stromu. Ztěžka oddychovala, když si lehla a zírala na Itachiho postavu, oči se jí zalily slzami. "Nemyslím si, že se dostanu zpátky do úkrytu."
Itachiho pohled potemněl, když se před ní přikrčil. "Nemůžeš o tom rozhodovat."
Fragrance zavrtěla hlavou. "Ztrácím příliš mnoho krve," zamumlala, když k němu vzhlédla, oči se jí zachvěly. "Život se rodí, život umírá; je to něco, co můžeš ovládat?"
Jeho pohled potemněl, když se od ní odvrátil. "Nepoužívejte moje slova proti mně."
Kuina si vynutila úsměv přes slzy. Váhavě se natáhla, jako by se chtěla dotknout jeho ruky, ale pak ji stáhla zpět a místo toho se chytila za okraj jeho rukávu a zatahala za něj. Lehce se napjal, když se podíval na její ruku a pak na její úsměv.
"Omlouvám se," řekla a hlas se jí třásl. "Je mi líto, že budu důvodem, proč selžeš ve své misi. Opravdu ti chci pomoci splnit tvou povinnost, ale myslím, že už nemůžu."
Itachi zvedl ruku, aby si setřel stopu krve z tváře, když se na ni unaveně podíval. "Proč takhle mluvíš? Neřekla jsi mi, že jsi našla motivaci žít svůj život?"
Opřela se zády o strom a tvář jí zhasla bolestí. "Ano, našla jsem svůj podnět. Opravdu..." Odmlčela se a polkla, když se mu podívala do očí. "Ve chvíli, kdy jsem viděla tvůj život, chtěla jsem pro tebe žít, protože vím, že můžu změnit tvůj osud. Pravděpodobně si myslíš, že jsem zase hloupá, ale celou tu dobu jsi byl můj podnět."
Itachiho tvář se zachmuřila. "Takže proto jsi byla na mě tu noc bezdůvodně naštvaná? Protože jsem rozbil tvou motivaci žít?"
Rychle zavrtěla hlavou. "Nikdy jsem se na tebe nezlobila, byla jsem jen smutná. Také tě chápu. Já a ty, nejsme si tak blízcí. Vím, že nejsem na místě, abych ti přála všechno dobré, a v tuto chvíli myslím, že mi opravdu nevadí umírat, koneckonců smrt je jen prchavý nevyhnutelný konec."
"Sakra," zamumlal Itachi pod vousy, když si zajel rukou do vlasů a zavrtěl hlavou. "Nemůžeš se starat ani o svůj vlastní život, ale proč ti na mně tolik záleží?"
"Protože si myslím, že to, co jsi udělal v minulosti, bylo čestné. A myslím, že si zasloužíš být šťastný. I když je to pomíjivé, chci, abys byl šťastný."
"Myslíš, že bych mohl být šťastný? Zabil jsem každého, koho jsem kdy miloval. Moje srdce je už dlouho pohřbeno s mrtvými a moje mysl už dávno ztratila vůli žít. A teď si i ty myslíš, že je snadné prostě odejít-" položil si ruku na obličej a zavrtěl hlavou. "Jsi potížistka."
Nad jeho slovy svraštila obočí, než se rozkašlala a sesunula se zpátky na kmen stromu. Hrdlo se jí sevřelo chraplavým smíchem. "Neboj se, brzy tu nebudu, abych ti způsobila další potíže." Znovu zakašlala, tentokrát jí ze rtů vytryskla krev a zbarvila ruce do červena. Pokračovala v kašli a Itachi byl úplně napjatý.
Z transu ho vytrhla až když ze sebe vydala bolestné zavrčení. Rychle jí pomohl posadit se a opřel ji rukou záda v naději, že zmírní její bolest. Ale pak si přiložil její ruku k obličeji a zjistil, že je celá od krve. Když se podíval na její záda, zatnul čelist. Krev prosakovala přes její chatrnou noční košili a nepřetržitě krvácela z těžkých bodných ran.
Jeho dech byl namáhavý. "Fragrance," zavolal na ni a lehce s ní zatřásl, ale v tu chvíli byla sotva při vědomí.
Držel ji a najednou jeho oči zaplavil hněv. Mrknul pohledem na podzemní skrýš a najednou se celá rozhořela v plamenech, které zničily celé místo a všechny uvnitř.
Pak se k ní otočil a jeho hněv se rozplynul. A když Kakashi stál nad stromem a pozoroval Itachiho, zahlédl výraz, který ho znervóznil. Protože ten výraz znal velmi dobře, tak dobře, že ho bolelo u srdce. Na Itachiho tváři bylo znát šílenství, ale hluboko pod štítem hněvu bylo něco jiného.
Itachi ji jemně objal, zvedl ji ze země a plnou rychlostí odešel do lesa. A Kakashi tam stál na stromě a díval se, jak mizí v dálce, a neměl v plánu udělat žádný pohyb.
"Kakashi-sensei! Vážně je necháme takhle odejít?" křičel Naruto a dupal nohama, nespokojený. "A co naše mise? A co zachycení té Fragrance!"
"Jen... nech je jít," zamumlal Kakashi a hleděl směrem, kterým Itachi zmizel. Srdce mu zalila zvláštní bolest. Opravdu až příliš dobře znal výraz Itachiho tváře. Byl to strach: strach ze ztráty další věci, kterou milovali. A protože už toho ztratili příliš mnoho, nemohli snést ztrátu něčeho dalšího.
