Kaori Kuina, dívka, jejíž existence přinese válku, se setkává s Uchihou Itachim, mužem, který bude zabíjet pro mír. Už předtím si vzal tolik životů, tak proč by nemohl vzít i její?
[obsahuje sexuální obsah, přečtěte si podle vlastního uvážení]
うちはイ...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Včera v noci.
Ticho noci dusilo Kuinu, když ležela nehybně na posteli v omezující tmě. Nemohla spát. Pokaždé, když zavřela oči, vynořil se jasný obraz Itachiho tváře, což způsobilo, že je znovu musela otevřít.
Nebyla si jistá, proč její mysl tak vytrvale pronásleduje, ale poté, co ji objal – nebo lépe řečeno, zachránil před pádem z útesu – nedokázala ho dostat ze své mysli.
Už se na něj nezlobila, zůstal jen smutek, že se vzdal její péče. Ale poté, co si to dovolila promyslet, i když ji to rozrušilo, věděla, že Itachi je inteligentním mužem. Věděl, co je pro něj nejlepší. Už by netrvala na jeho změně. A i kdyby nakonec nebylo možné zabránit jeho smrti, seděla by a tiše ho doprovázela z dálky.
Když nehybně ležela uprostřed tmy a odhodlání ji překypovalo, něco u okna zarachotilo. Málem vyskočila a její oči sklouzly k oknu. Stála tam silueta někoho – nebo něčeho – co vypadalo spíš jako zvíře číhající v noci, než jako člověk.
Ztuhla v naprostém šoku. Silueta se k ní přiblížila, měsíční světlo osobě svítilo do tváře a bledá kůže se stříbrně třpytila. Oči hada hleděly přímo do její duše.
Kuina se zběsile třásla. Chakra jí prolétla mozkem a ona poznala, kdo to je. "Orochimaru," její hlas se třásl strachem.
Orochimarovi se přes rty vkradl pokřivený úsměv. "Ahoj, Fragrance," zasyčel skrz její zuby.
Kuině se zhroutil dech, když vystřelila z postele a vrhla se ke dveřím. Než však mohla opustit místnost, kolem jejího trupu se omotalo něco teplého a kluzkého, což ji táhlo k oknu. Podívala se dolů, oči se jí rozšířily, když si uvědomila, že objekt, který ji omezoval, byl Orochimarův vlastní jazyk. Hrozilo, že jí ze rtů unikne výkřik, ale než něco takového stihlo stát, byla vhozena do stísněné rakve. Orochimaru zavřel víko a přes její tělo se zahalila tma. Oči se jí naplnily slzami, když bušila do víka a snažila se jej otevřít. Její pláč s křikem se rozléhal v rakvi.
Cítila, jak se rakev začíná hýbat a přitulila se ke kolenům. Věděla, že ze všech lidí, které by nechtěla potkat, protože byla Fragrance, byl právě samotný Orochimaru. Podle toho, co viděla, to byl nemorální Sannin známý svými zvrácenými experimenty.
Jak se zděšeně schoulila do klubíčka, slyšela zvenčí pronikat další hlas. "Úspěšně jsi ji zajal, Orochimaru-sama, gratuluji ti."
"Samozřejmě, Kabuto. Pokud se rozhodnu zachytit Fragrance sám, můžeš očekávat jedině úspěch," řekl svým syčivým hlasem. "Koneckonců, Akatsuki jsou jejími současnými strážci. Všichni jsou příliš mocní na to, abych něco takového svěřil někomu ze svých odřízených. Musel jsem to udělat sám. Také tento úkryt znám velmi dobře, až příliš dobře. Zajmout ji byl snadný úkol."
"Nic jiného jsem od vás neočekával, můj pane," pochválil Kabuto. "No, pojďme na to. Musíme všechno stihnout, než se Akatsuki dozví o jejím zmizení. Už jsem připravil všechny základní lékařské nástroje a schémata k extrakci Fragrance."
"Výborně," uchechtl se Orochimaru se zlobou v hlase.
S tím se rakev dala znovu do pohybu tak rychlým tempem, až se jí začala točit hlava. Museli cestovat nerovným terénem, protože ve chvíli, kdy zpomalili tempo, byla její kůže celá pohmožděná od opakovaných nárazů do stěn.
Tiše dýchala, když nahlížela malou mezerou rakve a dívala se do naprosté tmy. A v té prázdnotě pro ni nebylo možné rozeznat, kde je.
Srdce jí silně bušilo, tváře jí potřísnily slzy. A protože celou cestu těžce plakala, už plakat nemohla. Jen se odsud potřebovala dostat, nebo aby si někdo z Akatsuki uvědomil, že je pryč. Věřila, že ji zachrání. Strávila s nimi nějakou dobu a oni si jí jako Fragrance velmi vážili. Snad.
Brzy se zastavili a víko rakve se otevřelo. Světlo proniklo dovnitř, když se objala a třásla se strachem. Když si její oči zvykly na ostrý přísun světla, odvážila se rozhlédnout kolem sebe a nahlédla do prostorné podzemní kobky, která se příliš nelišila od mučírny. Celé místo bylo naprosto temné a chladné, jediným zdrojem světla byly zapálené plameny na stojanech s pochodněmi.
Kabuto přešel k rakvi a jeho nepřátelský stín na ni padl, když ji analyzoval.
Objala se na kolenou, rty se jí chvěly a do očí se jí hrnuly slzy, když zírala na Kabuta. "K-kde jsem?" její hlas se třásl, ale byl přerušen, když ji Kabuto hrubě popadl a vytáhl z rakve.
Pak ji hodil na podlahu přímo k jeho nohám, její tělo, které měla schované pod tenkými nočními šaty, narazilo o studenou betonovou podlahu. Zakňučela, když se pokusila vstát, ale než mohla, Kabuto mávl rukou a ze stínu vyšli dva svalnatí zlotřilí ninjové.
Intenzivně bojovala, když ji jeden z nich chytil za zápěstí a druhý zvedl pouta, která byla připevněna k velkým a těžkým řetězům. Připevnil je na obě její zápěstí a přitáhl k řetězu, dokud nebyla zvednuta do vzduchu.
Zakňučela, když jí pažemi projela bolest, její prsty na nohou se sotva dotýkaly země. Přitáhla si zápěstí k těžkým řetězům, rezavý kov pout se jí zarýval do kůže.
Kabuto, který si pohrával s lékařskými nástroji, se otočil a podíval se na ni s otráveností v očích.
"Neplýtvej svou energií, Fragrance," poznamenal a jeho hlas se rozléhal v uzavřené místnosti. Upravil si brýle a koutky rtů mu zvedl úsměv. "Nikdy odsud neutečeš a nevkládej své naděje do Akatsuki. Budeš mrtvá, než si vůbec uvědomí, že jsi zmizela."
