Kaori Kuina, dívka, jejíž existence přinese válku, se setkává s Uchihou Itachim, mužem, který bude zabíjet pro mír. Už předtím si vzal tolik životů, tak proč by nemohl vzít i její?
[obsahuje sexuální obsah, přečtěte si podle vlastního uvážení]
うちはイ...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Kuina vytřeštila oči hrůzou a poprvé konečně pochopila celý rozsah toho, proč se stařešinové rozhodli vyhladit klan. Konečně pochopila, proč ji rodiče vždy varovali, aby nikdy nezabloudila mimo území klanu.
Protože svět venku byl plný zlých lidí. Protože jít do světa venku se neliší od toho, když vstoupíte v rakvi hluboko pod zem.
Zoufalství přežít jí projelo, když jí v očích pálily surové slzy. "Co ode mě chceš!" Vykřikla, když zatřásla rukama, řinčení řetězů způsobené jejím bojem se rozléhalo v žaláři.
Kabuto ji pozoroval a z hrdla mu vyšel smích. "Ach, proč pláčeš, má Fragrance? To mě mate," zasmál se a ramena se mu třásla.
"Vždycky jsem si představoval, že členové klanu Kaori budou moudří mudrci - bez emocí a inteligentní. To by mi hodně usnadnilo práci, ale bohužel, musím zabít ubohou maličkost, jako jsi ty. Nepřeješ si teď náhodou, abys nikdy nepřežila ten výbuch?"
Kuina zaťala pěsti, chtěla podlehnout svému strachu, ale rychle zavrtěla hlavou. "Nepřeji si to. Řekl mi, že jsem dostala druhou šanci žít a já žít budu."
"Ach? Kdo ti to řekl?"
"Itachi..."
Kabutovu tvář naplnilo pobavení. "A ty mu věříš?"
Zamrkala a zahnala slzy, pomyšlení na Itachiho z nějakého důvodu způsobilo, že tohle peklo žaláře bylo ještě neplodnější, než už bylo. "Přijde a zachrání mě," promluvila skrz zaťaté zuby. "Nenechá tě zabít mě-"
"Opravdu?" Přerušil ji chladný a syčivý hlas.
Kuina vzhlédla a uviděla Orochimaru, jak stojí u dveří a jeho oči pronikají přímo do ní.
"Jak hloupé od tebe vkládat svou naději do takových, jako je Itachi. Nepřijde, věř mi, má drahá," promluvil Orochimaru, než se pomalu připlížil k místu, kde byla Kuina připoutaná. Kuina se pod jeho pohledem nemohla přestat třást. Pokusila se couvnout, ale řetězy ji zadržely na místě. Orochimaru stál před ní a napřáhl ruku.
"Neplač, má drahá. Jednoduše ti vytáhnu mozek, cenný Kekkei Genkai z tvého klanu. Potřebuji to od tebe, takže doufám, že ti to nebude vadit," usmál se na ni chladně a odpudivé prsty laskaly její kůži.
Pokusila se je setřást, bezmocný vzlyk jí unikl ze rtů. "Ale proč? Proč každý Shinobi chce můj neužitečný Kekkei Genkai? Proč mě všichni nemůžete nechat na pokoji?" Vydechla, hlas měla chraplavý a chvějící se.
Orochimarův úsměv se rozšířil a natáhl se k jeho uším. "Sílu tak exotickou, jakou má klan Kaori, je těžké najít. Přemýšlej o tom, má drahá, co člověk udělá s takovou silou. Pokud mohu znát silné a slabé stránky kohokoli, pokud dokážu pochopit příběh života všech, budu neporazitelný. Ty, maličká, asi nevyužíváš svou sílu dobře, proto věříš, že je zbytečná. Ale neboj se, můžeš mi ji dát a já ti zaručím, že tvá síla nepřijde nazmar."
S tím Orochimaru ustoupil o krok zpět, oči ji nespouštěly. "Tak tedy, Kabuto, nezahálejme, ano?"
Kabutův úšklebek se rozšířil. "Samozřejmě, Orochimaru-sama," řekl, když odvrátil pohled ke Kuině. Oči se mu rozzářily předstíranou lítostí. "Dobrá tedy, vytáhnu tvůj mozek pomocí svého Lékařského Ninjutsu a implantuji ho do mozku lorda Orochimaru. Následně získá exotickou schopnost Fragrance."
Kuina vrhla pohled dolů k zemi, její tělo ztratilo sílu bojovat.
Kabutovi se na rtech objevil zkroucený úsměv, když zatleskal rukama, čímž naznačil dvěma zlotřilým ninjům z dřívějška, aby se k němu přiblížili. Podal jim krabici s velkými a ostrými kovovými jehlami uvnitř, než si připevnil brýle na nosní hřbet.
Kuina roztřeseně vydechla, když se rozhlédla po sklepení, zda by mohla uniknout. Ale ze všech stran ji vítaly obehnané betonové zdi. Byl tam malý otvor, kterým dovnitř pronikalo měsíční světlo, ale byl sotva dost velký, aby se jím vešla pouhá hlava. Chladný vzduch foukal do místnosti, kousal ji do kůže a zesiloval její chvění.
Dech se jí zadrhl v hrdle, když k ní ti dva zlotřilí ninjové přešli a vytáhli silné a ostré jehly. Bez varování cítila, jak ji tahají za noční košili a strhávají ji, aby odhalila její nahá záda.
Její křehká naděje, že ji někdo zachrání, se roztříštila, když ucítila, jak se ostrý hrot jehly zaryl o kůži na jejím zátylku. Pak bez jakéhokoli varování pocítila, jak jí projela ostrá bolest, její zrak se zaplnil černými tečkami. Výkřik zachrastil nocí, když jí z očí vytryskly slzy.
Horká krev jí stékala po holých zádech, když jí zlotřilý ninja vrazil silnou jehlu hlouběji do kůže. Železný zápach jí naplnil nos, když ji zaplavil adrenalin k útěku.
Ale než se vůbec stačila přimět k vymýšlení plánu útěku, ucítila, jak se jí do zad zabodla další ostrá jehla, pak další a další. Nesnesitelná bolest roztrhala její vědomí a v koutcích očí jí začala vířit temnota a požírala v ní život.
A když se chystala ztratit vědomí, koutek jejího zamlženého vidění zahlédl černou vránu usazenou u mřížky malého otvoru ven. Jeho oči svítily rudě jako Sharingan a tolik jí ho to připomínalo.
Zafuněla, když sklopila pohled.
Nemohla říct, že by se jí obzvlášť líbilo, jak drsný a zlý Itachi byl se svými slovy. Nemohla také říct, jestli ji přijde zachránit, nebo ne. Vždycky jí říkal, jak moc nenávidí její péči, a ona se bála, že by mohl dokonce nenávidět její existencik; byla koneckonců přítěží, kterou nikdy nechtěl.
Ale pokud ji z tohoto pekla zachrání, slibuje, že už nikdy nebude plakat a už nikdy nebude citovou zátěží. Slibuje, že už nikdy nebude dávat najevo, že je otravně sentimentální a citlivá na jeho blaho. Slibuje, že už mu nebude způsobovat žádné další potíže.
Nedělej takové lehkovážné sliby.
Jeho hlas jí zněl v hlavě a vyvolával v ní pocit pohodlí a tepla. A z nějakého důvodu se cítila klidná a vyrovnaná. Dostala druhou šanci na život a musela se smířit s tím, že by bylo příliš zázračné, kdyby měla být třetí.
I když si v tu chvíli nepřála zemřít, myslela si, že je v pořádku odpočívat. Když zavřela oči, zamrkala a upadla do hlubokého spánku.
