Kaori Kuina, dívka, jejíž existence přinese válku, se setkává s Uchihou Itachim, mužem, který bude zabíjet pro mír. Už předtím si vzal tolik životů, tak proč by nemohl vzít i její?
[obsahuje sexuální obsah, přečtěte si podle vlastního uvážení]
うちはイ...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Po tom strašném večeru v Konoze strávila Kuina asi tři dny odpočinkem v hostinci. Navzdory Itachiho nesouhlasu i Kisame trval na tom, aby si ona i Itachi pár dní odpočinuli.
Poté, co si vzala hořkou pilulku, se její zdraví obnovilo a několik dní odpočinku ji skutečně přivedlo zpět k životu. A ačkoli se spíše bála budoucnosti, která ji čekala – ironické, protože sama byla věštkyní – její skrytá stránka byla nadšená, že může čelit překážkám, které na ni čekají. Poté, co byla znovu zdravá, jí Kisame řekl, že budou cestovat do úkrytu Akatsuki. Do rukou vůdce Peina.
Spíš se toho bála a celou dobu, co cestovali do úkrytu, se cítila bezútěšná a vyděšená.
I když se Itachiho strašně bála, tak pokaždé, když se k němu přiblížila, cítila v jeho blízkosti bezpečí. Nechtěla by, aby se její věznitel tak brzy změnil, ale nemohla s tím nic dělat.
Procházka do úkrytu byla únavná a Kuina stěží držela krok s oběma muži. Itachi se posmíval, že při jejím tempu to může trvat měsíc, než se dostanou do úkrytu. Nakonec zaplatil řidiči povozu, aby je převezl po hlavní silnici.
Když dorazili na okraj hrozivě vyhlížejícího lesa, slunce už zapadlo. Vystoupili z vozu a dva členové Akatsuki ji odvedli do hlubin lesa. Noc zahalila oblohu a doprovázel je pouze bledý srpek měsíce. Klouzavá cesta v lese se zdála nekonečná, ale nakonec dorazili k tyčící se jeskyni v odlehlé oblasti.
Itachi přešel ke vchodu do jeskyně, který byl zablokován obrovskou skálou. Udělal rychlé znamení rukou a země pod nimi zaburácela. Kuina rychle popadla Kisameho za paži, aby udržela rovnováhu, když kámen sklouzl na stranu a vytvořil mezeru, aby mohli vstoupit.
Jakmile otřesy ustaly, postoupili do naprosté tmy. Skála se za nimi zavřela a Kuina skončila, uvězněná v propasti.
Uvnitř toho místa neviděla vůbec nic. Když kráčela prázdnotou, bloudění nesmyslnými směry, naplnil ji neplodný pocit, dokud ji nějaká ruka nepopadla za paži a nepřitáhla ji k sobě.
Zatajil se jí dech, když vzhlédla k Itachiho rudým očím, které osvětlovaly jeskyni. Díval se na ni, nezaujatě, než ji pustil. Kuina polkla, a když pokračovali v chůzi, rychle se chytila okraje jeho dlouhého rukávu a zatahala ho do dlaní.
Nic na to neřekl, takže předpokládala, že mu to nevadí. Když se vydali na procházku nekonečnou prázdnotou, vydala povzdech úlevy. Stálo to namáhavé úsilí, ale po dlouhé době se přiblížili k něčemu, co vypadalo jako dveře. Kisame k nim přistoupil, otevřel a nechal světlo z druhé strany zářit do temné jeskyně.
Kisame se na Kuinu usmál a pokynul jí a Itachimu ať jdou dovnitř. "Vítejte v našem úkrytu, Kuina-chan."
Kuina přimhouřila oči a snažila se je přizpůsobit světlu, když následovala Itachiho dovnitř.
