Kaori Kuina, dívka, jejíž existence přinese válku, se setkává s Uchihou Itachim, mužem, který bude zabíjet pro mír. Už předtím si vzal tolik životů, tak proč by nemohl vzít i její?
[obsahuje sexuální obsah, přečtěte si podle vlastního uvážení]
うちはイ...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Itachiho sebevědomé kroky byly váhavější, čím více postupoval do místnosti. Něčeho se bál; naplnil ho bezútěšný pocit, až se mu dýchalo namáhavě.
A ten pocit znal až příliš dobře: byl to strach ze ztráty. Ale jeho srdce bylo otupělé a odpoutal se od všech na tomto světě. Nedávalo smysl, že se bude bát, že ji ztratí, když ani není jeho.
Ale jakmile vstoupil do cely, kde místnost zapálilo měsíční světlo, srdce se mu sevřelo. Strach, hněv a všechny různé druhy emocí, které věky nebyl schopen cítit.
Z místa, kde stál, viděl Fragrance stojící na jejích špičkách uprostřed kobky, její paže roztažené do stran, připoutané ke stropu těžkými řetězy. Zbytky noční košile zahalovaly její nahé tělo, jehož kůže byla bledá jako mrtvola. Ze zad jí trčelo několik silných jehel a za ní stál Kabuto a prováděl nějaký lékařský rituál.
Kabuto se okamžitě napjal, jakmile ucítil Itachiho přítomnost. Naplnila ho panika, když se jeho tok čaker porušil z rituálu a ustoupil. "J-Jak ses..? Kde je lord Orochimaru?"
Itachi se zašklebil, když jeho chladné oči zaplnila vražda. "Je mrtvá?" Hlas se mu vyškrábal z hrdla a v ústech měl sucho.
Kabuto se škrábal dozadu, dokud zády nenarazil na betonovou zeď. Zvedl ruku, aby si nasadil brýle na nos. "U-Uh, o tom..." odmlčel se a polkl, neschopen vyjádřit odpověď.
Itachi se zastavil tam, kde byla Fragrance připoutaná. Prohlédl si stav, ve kterém byla, a jeho tvář potemněla.
Vlasy měla přilepené přes obličej, takže nemohl rozeznat její výraz. Ale už tehdy bylo jasné, že ji to bolí. Vždy byla velmi křehká, ale připoutaná a mučená, teď nevypadala nijak odlišně od zlomené panenky.
Ruka se mu třásla, když se natáhl, aby ucítil její dech. Opustil ho úlevný povzdech, když na svém prstu stále cítil její teplý dech. Ujištěn, že je naživu, vrhl svůj ledový pohled na Kabuta. "Pusť ji," řekl a jeho hlas rezonoval příkazem.
Kabuto, který si byl dobře vědom, že se Itachimu nevyrovná, popadl klíč od pout a hodil jej na zem k nohám Itachiho.
Itachi se přikrčil a popadl ho. Oči se mu naplnily jemnou bolestí, kterou silou zatlačil zpět do své chladné maškarády. Pohrával si se zámkem, až se s cvaknutím otevřel. Opatrně sundal pouta, rukama nenápadně přejížděl hlubokou tržnou ránu na jejím zápěstí, čímž si od ní vysloužil několik škubnutí.
Jakmile sundal obě pouta, která ji držela na místě, její tělo se na něj okamžitě zhroutilo a oba je stáhlo k zemi. Držel ji napjatě, bál se, že kdyby se alespoň trochu pohnul, rozpadla by se.
Ostře vydechl, když se otočil ke Kabutovi. "Uzdrav ji," požádal.
Kabuto zavrtěl hlavou. "Proces extrakce je již v polovině, nemohu ji vyléčit..." Kabuto polkl, jakmile viděl Itachiho aktivovat svůj sharingan. Potichu zaklel, když se řítil ke svému lékařskému stolu a prohrabával se hromadami zkumavek. Nakonec vytáhl tubu se zeleně zbarvenou tekutinou a převalil ji směrem k Itachiho nohám.
"Nech ji to vypít. Obnoví jí to životní sílu," blábolil rychle.
Itachi ho ignoroval, když se s ní snažil lehce zatřást, ale zdálo se, že vůbec nereaguje. A kupodivu shledal, že způsob, jakým se chvěla v jeho náručí, ho uklidňoval, protože to bylo znamení, že je stále naživu.
Sundal si svůj plášť Akatsuki a omotal ho kolem jejího nahého těla, které bylo vystaveno chladu. Popadl láhev, kterou Kabuto hodil na zem, a prudce otevřel uzávěr, než jí vtlačil tekutinu do hrdla. Okamžitě tvrdě zakašlala a její dech zesílil, zoufale se snažila pustit vzduch do plic. Po delší chvíli, kdy se snažila klokotat tekutinu, prudce otevřela oči a těžce zalapala po vzduchu.
Zamrkala, když se rozhlédla po temné kobce, a okamžitě se jí rozšířily oči strachem. Zachvátila ji panika, když ze sebe vydala slabý výkřik a s trochou síly, kterou měla, od ní smekla jeho ruku. Vyděšená jako dítě se mu začala svíjet pod rukama a snažila se od něj vyškrábat.
Itachi svraštil obočí, když ji sevřel pevněji. "Uklidni se, Fragrance. To jsem já."
Její dech zesílil, když se na okamžik přestala vzpírat a její tělo ztichlo. Zamrkala, když na něj vzhlédla. "Itachi?" Zeptala se a hlas se jí bolestivě vydral z hrdla.
"To jsem jen já," zamumlal si pod vousy.
Při jeho slovech jí vyhrkly slzy do očí a rty se jí začaly chvět, jako by se chystala plakat. Zatnul čelist, zmaten jejím ubohým výrazem. "Už je to v pořádku, neplač, není třeba plakat-" řekl rychle, ale pak ho přerušilo, když se na něj náhle vrhla.
Objala ho kolem trupu a obličej zabořila do jeho hrudi. Cítil, jak mu její slzy potřísnily košili, a napjal se. Ale když se ji pokusil odstrčit, rychle zavrtěla hlavou a odmítala se pustit, jako by se bála znovu se s ním rozloučit.
Zhroutil se, věděl, že v takové situaci asi nejvíc potřebuje teplo a pohodlí. A nebyl tak bezcitný, aby ji odstrčil.
A když se ho držela jako o život, naplnilo ho poznání. Pokud měl být upřímný, vždy ji klasifikoval jako Fragrance, ani jednou ho nenapadlo, že Fragrance je také člověk. Ale když ji viděl tak zranitelnou, tak vyděšenou a tak slabou, věděl, že si nic z toho nikdy nezasloužila. Nikdy se nerozhodla narodit se do svého klanu převažujícího nebezpečí a nijak se nelišila od nevinných vesničanů klanu Uchiha, kteří si nemohli vybrat svůj osud.
Nelišila se od těch, které nedokázal ochránit. Až na to, že tentokrát, možná, jen možná, stále ještě nebylo příliš pozdě, pokud by se rozhodl ji chránit.
Při takových myšlenkách v něm rostl hněv. A věděl, že jestli existuje něco, na co lze svalit vinu, byl to osud, jeho nejopovrženíhodnější nepřítel.
Věděl, že si nemůže vybít svůj vztek na něčem nehmotném, jako je osud, a naklonil hlavu ke Kabutovi, který se snažil vylézt z místnosti. Jeho karmínové oči se rozzářily v temné místnosti, když se otočily do Mangekyou Sharinganu. V očích cítil bodavou bolest a věděl, že je toho dne namáhal až příliš. Přesto nenechal Kabuta projít.
Ale když se chystal spálit Kabuta na popel, ucítil, jak se mu kolem prstu ovinula měkká a studená ruka Fragrance a přitáhla jeho pozornost zpět k ní. "Itachi..." Vydechla, její slova byla vzdušná a postrádala sílu. "Nepoužívej nadměrně oči..." hlas se jí vyškrábal z hrdla, sotva slyšitelný.
Jeho tvář při jejích slovech potemněla. Zhluboka se nadechl, čelisti se mu sevřely, když zavřel oči. Strašně ho znervózňovalo, jak se ho stále snažila přimět, aby se o sebe staral i ve stavu, ve kterém byla. Pokud se o sebe nedokázala postarat ani sama, nemusí si to nahrazovat na něm.
Deaktivoval svůj Sharingan, frustrovaný tím, jak je ubohá.
Odmítl se jí podívat přímo do očí, omotal jí kolem těla plášť Akatsuki a vzal ji do náruče. "Z tvých potíží mě bolí hlava," zamumlal tichým hlasem.
Když ji Itachi vynášel z úkrytu, stékaly jí po tvářích horké slzy.
"Děkuji, že jsi mě zachránil," zamumlala, když sklopila pohled a zůstala v jeho náručí tak nehybně, jak jen mohla.
Ostře vydechl. "Děkuj, že jsi se narodila jako Fragrance. Je to moje povinnost."
Zavrtěla hlavou a podívala se na něj, oči unavené a zbavené obvyklého života. Ale pak se přinutila k úsměvu, který byl tak čistý, až se mu sevřelo srdce.
Odvrátil od ní pohled. "Nenuť mě, abych se o tebe musel znovu bát," zamumlal téměř neslyšně, než ji vynesl ven.
