Kaori Kuina, dívka, jejíž existence přinese válku, se setkává s Uchihou Itachim, mužem, který bude zabíjet pro mír. Už předtím si vzal tolik životů, tak proč by nemohl vzít i její?
[obsahuje sexuální obsah, přečtěte si podle vlastního uvážení]
うちはイ...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Černá vrána, kterou Itachi poslal, aby našel Fragrance, se mu brzy vrátila, a jakmile se dozvěděl o tom, co Orochimaru s Fragrance dělá, rozdmýchaly se v něm nepochopitelné emoce.
Bylo to strašně dusivé a jeho mysl se na okamžik ztratila. Nedokázal myslet přímo. Nemohl ani pochopit, proč se tak cítil. Ale pokud v něm Fragrance dokázala vyvolat takové emoce, mohlo by to znamenat, že mu na ní záleželo?
Když o tom přemýšlel, nepopřel, že ano. Hodně mu na ní záleželo, ale všechno to bylo kvůli povinnosti. Kdyby to nebylo kvůli povinnosti, neušetřil by jedinou myšlenku, zda žila nebo zemřela.
Zhluboka se nadechl, zcela přesvědčen, že zachrání Fragrance za účelem splnění své povinnosti člena Akatsuki.
Jeho tvář potemněla a s tím seskočil ze skály do lesa pod vodítkem své vrány. Čím více však cestoval hustými lesy, tím více ho jeho srdce tížilo.
Fragrance byla příliš slabá, že se dokonce bál, že ji jeho dotek zlomí. Ale teď byla v rukou Orochimaru, člověka, kterému chyběla morálka. I kdyby cestoval plnou rychlostí, v době, kdy tam dorazí, by už mohlo být pozdě.
Zajímalo ho, jak by řekl svým nadřízeným, že dovolil, aby byla Fragrance utržena přímo z jejich útočiště pod jeho dohledem. Jak by jim řekl, že poslední cenný člen klanu Kaori byl mrtvý kvůli své vlastní neopatrnosti?
Jak by se cítil, kdyby musel vidět její mrtvé tělo přímo před očima, s vědomím, že by se o ni mohl postarat lépe?
Spěchal lesem, s tváří klidnou a vyrovnanou. Když však téměř dosáhl doupěte Orochimaru, ucítil náhle přítomnost před sebou.
Oči mu potemněly, neměl náladu nechat se maličkými rušivými prvky odvést od toho, aby se k ní rychle dostal. Pokud počítal, byli tam tři Shinobi - dva se silnou čakrou. Když aktivoval svůj Sharingan, zatnul čelist.
Před ním byla malá mýtina a on seskočil ze stromu, protože cítil, že nepřátelé se někde v oblasti skrývají.
"Ukažte se," prohlásil Itachi hlubokým a výhružným hlasem.
Keře rachotily a vystupovaly ze stínu stromů známé tváře. Ztuhl, ale přinutil se vypadat klidně a uvolněně. "Kakashi-san," pozdravil Itachi.
"Dlouho jsme se neviděli, Itachi," přešel k němu Kakashi s kunai v ruce. Pokynul dvěma dalším přítomným, aby přistoupily. Jednou z nich byl devítiocasý Jinchuriki a druhá byla růžovovlasá dívka, u které nerozpoznal potenciál.
Itachi věděl, že je dokáže porazit, ale odsuzoval plýtvání svou energií a časem. Kromě toho jim nechtěl ublížit, protože byli kamarádi z Listové a o Sasukeho se dobře starali.
"Nemám čas si povídat, Kakashi-san. Prosím, nebraňte mému kursu a já nebudu bránit tomu vašemu," promluvil Itachi, když mu vítr chrastil trávou pod nohama.
Kakashi přimhouřil oči, když se jeho chodidla zaryla do země v bojovém postoji. "Kde je ta dívka? Předej ji Listové vesnici a já tě nechám žít."
Itachi se zhluboka nadechl, aby se ubránil pádu do jámy svého vzteku. Zachoval klidnou tvář, když zvedl bradu a zíral na ně svým Sharinganem. "Nedovolím, abys ji dostal do rukou."
Kakashi si povytáhl čelenku, aby odhalil oko, které zrcadlilo ty jeho. "Zeptám se tě ještě jednou, kde ji držíš?"
Čas běžel a Itachi začínal být nervózní a ztrácel čas dohadováním s nimi. "Nemám na tebe čas," řekl rozhodně. "Můžeme si promluvit, pokud se znovu setkáme." S tím na ně vrhl pohled a aktivoval svůj Mangekyou Sharingan.
"Zavřete oči!" Kakashi zakřičel na Naruta a růžovovlasou dívku, aby zavřeli oči, když zaklapl své vlastní.
Všichni tak učinili, a když je Itachi pozoroval, připadalo mu zábavně směšné, že věřili, že dokážou zavřít oči rychleji, než dokáže seslat své Genjutsu. Důvod, proč nebyli pod jedním chyceni byl jen proto, že neudělal vůbec nic.
Itachi viděl, že zavírali oči, a skočil zpátky na větev stromu, když se znovu začal řítit lesem plnou rychlostí. Ale i potom, o chvíli později, uslyšel, jak za ním znovu běží.
"Neopovažuj se utéct, Sasukeho bratře!" Hlas devítiocasého se rozlehl lesem, když vytvořil několik stínových klonů.
Klony se vrhly na Itachiho zezadu. Udělal rychlé znamení rukou, když se k nim otočil, vydechl oheň a spálil je na popel. Nechtěl jim ublížit, ale pokud by trvali na tom, aby mu zasahovali, mohla by mu dojít trpělivost. Už byl příliš dychtivý zachránit Fragrance a tito lidé měli jen tu drzost plýtvat jeho časem.
Skočil na jeden ze stromů. Z očí mu vytékala krev. "Amaterasu," vydechl a černé plameny zažehly stromy před ním a vytvořily bariéru mezi nimi.
Všichni se zastavili před hořícím ohněm a nemohli postoupit k Itachimu. Itachi deaktivoval své Mangekyou a odvrátil se od nich, aniž by šetřil dalším pohledem.
Před ním byl úkryt, malý na povrchu, ale vypadal, jako by vedl hluboko do podzemí. Jeho vrána se posadila na vrchol, což naznačovalo, že to je to místo.
Seskočil ze stromu a stál u vchodu do úkrytu. Prostředníkem si otřel krev z očí. Jaká překážka byl List a byl také tak zbrklý, že použil Amaterasu.
Vykopl dveře úkrytu a vešel do tmavé chodby. A když se za ním zavřely dveře, uvědomil si, že Sasuke je pravděpodobně někde pod touto střechou. Naplnil ho pocit touhy a hluboce toužil vidět svého drahého bratříčka, nejroztomilejšího a nejmilovanějšího člověka na zemi. Zatnul čelist a jeho tvář ztvrdla.
Ne, to nemohl udělat. Samozřejmě vidět jeho malého bratra by bylo lepší využití času, než ho trávit zachraňováním problematické a křehké Fragrance. Nebyla ani z poloviny tak roztomilá a milující jako Sasuke. Ale bohužel, byl tu pro ni. Jakkoli ho to nespokojilo, nemohl se odchýlit od svého úkolu.
S tím pokračoval v chůzi a ignoroval své nutkání vidět Sasukeho.
Procházka se zdála nekonečná, než dorazil k pomyslnému cíli. Uprostřed velkého sálu se nacházel trůn z kamene a seděl na něm Orochimaru.
"Ahoj, můj drahý chlapče, Itachi. Dlouho jsme se neviděli, jak se máš?" Orochimaru promluvil a věnoval Itachimu úsměv.
