👑Část třicatá sedma 👑

380 32 5
                                    

Když jsem se probudila seděla jsem vedle Stefana , přivázaná k židli . Koukla jsem se kolem a pak na Stefana ten měl sklopenou hlavu a z hrudníku mu tekla krev .

" Stefane ?! Stefane !!"
Snažila jsem se odpoutat a Stefan nereagoval .

" Stefane !! "
Krev byla cítit všude , neslyšela jsem jeho srdce ani jestli dýchal . Křičela jsem a volala o pomoc ale nikdo nepřišel .

" Stefane !!"
Otevřeli se dveře a vešla za námi nějaká mladá žena , usmála se a stoupla si přede mě .

" Mikaela mám pravdu "
Koukala se na mě a já mlčela .

" Nemusíš mluvit to nevadí , chceme jen tvoji krev a pak krev tvých sourozenců "

" Já nemám sourozence !! Co jste mu udělali !!"

" Myslíš jemu ? "
Chytla Stefana za vlasy a zaklonila mu hlavu dozadu .

" Nebyl důležitý "
Ukázala na jeho srdce co bylo na zemi , začala jsem zrychleně dýchat a křičet , někdo mě přece musel slyšel.

" Nikdo tu není jen my dvě "
Pustila Stefana chytla mě za ruku řízla do zápěstí a nechala mojí krev kapat do kýblu co byl u mé židle .

" Doufám že se nehojíš rychle "
Usmála se a řízla mě do druhého zápěstí , koukala jsem se na Stefana a pak jsem se koukla opět na ni . Musela jsem přemýšlet , zavřela jsem oči a snažila jsem se uklidnit .

" On byl otravný , pořad se o tebe bál "
Mluvila na mě ta žena , otevřela jsem oči a koukala jsem se na ni . Ona se ke mě naklonila .

" Brečel když jsem mu řekla že tě zabiju "
Šeptala mi do ucha , chytla jsem ji nohama kolem pasu a převrátila jsem se sní dozadu , židle se rozbila a já rychle vstala . Ona taky rychle vstala a koukla se vystrašeně kolem a pak ke dveřím . Stála jsem u těch dveřích dřív než ona chytla jsem ji za vlasy , zaklonila hlavu a zakousla se ji do krku , zlomila jsem ji vaz a ona spadla na zem . Rychle jsem běžela ke Stefanovi , pořad mi nedocházelo že není . Kousla jsem se do zápěstí a přiložila mu ho k puse ale nic se nedělo .

" To ... Správy to moje rodina "
Říkala jsem a snažila jsem se najít jeho telefon ale neměl ho u sebe a já taky ne . Šla jsem k té žene a vzala jsem její telefon , vytočila jsem číslo Rebekah které jsem si jediné pamatovala a začala jsem mluvit strašně rychle , Rebekah mi nerozuměla nemohla jsem se uklidnit .

" Je mrtví , ona ... Rebekah prosím tě .."
Začala jsem křičet když jsem řekla to slovo " Je mrtví "

" Ne..Ne .."
Pustila jsem ten telefon a obejmula jsem Stefana , bouchla jsem ho do hrudníku myslela jsem že se probere ale ne . Ležela jsem vedle něho a venku už se začalo stmívat .

" Prosím tě "
Seděla jsem u Stefana ..

" Mikaelo ?"
Otevřeli se dveře od tě chaty a vešla do nich rychle Rebekah a Elijah , Rebekah se podívala na tu ženu která se probouzela a Elijah šel rychle ke mě .

" Pojď Mik "

" Ne, ne a co on .. Já ho tady nemůžu nechat "

" Je mrtví "

" Není !! "
Křikla jsem na Elijaha a ukázala jsem na něho prsten .

" Není ... Nemůže být "
Chytla jsem se za pusu .

" Miluju ho nemůže .. Chtěli jsme odejít být spolu "

" Mik "
Řekl mi opět Elijah a přitáhl si mě k sobě , začala jsem brečet . Rebekah chytla tu ženu a zvedla ji ze země . Do té chaty přiběhl i Kol a Klaus , Kol se zastavil a koukl se na Stefana a pak na mě . Koukla jsem se na Klause a Elijah mě pustil , šla jsem rychle k němu a on mě obejmul .

" Já .. "

" Já vím "
Řekl mi Klaus a koukl se na tu ženu a pak na Elijaha .

......Klaus ......

Držel jsem Mikaelu u sebe a koukl jsem se na Elijaha a ona brečela .Kývl jsme na Kola a on vzal s Elijahem tělo Stefana a Rebekah držela u sebe tu ženu , otočil jsem se a vedl jsem Mikaelu pryč , jen brečela. Z jedné strany jsem byl rad můj problém byl vyřešen ale když jsem ji viděl bylo mi ji líto asi ho vážně měla víc než ráda ..

SiblingsKde žijí příběhy. Začni objevovat