I thought that I have everything, but I didn't have you! // Michael Clifford

Návštěva

Dnešní kapitola z více pohledů!

Pohled Diy:

Všichni jsme s napětím sledovali Michaela, který stál kousek od nás. Jeho pohled byl mířený jen na jedno místo. Moje oči. Ty jeho z dálky vypadaly tak tmavě, že jsem si začala myslet, že nosí čočky.

Pomalým krokem se blížil k nám. Měl založené ruce v kapsách u kalhot a něco si mumlal. Nic jsem mu však nerozuměla.

"Tohle je Michael?!?" vyjekl najednou Chris a já se na něj pobaveně podívala.

"A kohos čekal? Obyčejnýho kluka?" uchechtla jsem se. I Michaelovi se na tváři objevil náznak úsměvu. Jeho malé pozvednutí koutku mě tak moc zahřálo u srdce.

"Mohl bych s tebou mluvit?" zeptal se, skoro zašeptal, nejistě Michael. Poškrábal se na zátylku a díval se na mě teď už jeho zelenýma očima. Chris si mě hned po jeho otázce přitiskl víc k sobě, ale já ho jemně rukama odstrčila a opatrně seskočila na zem na jednu nohu. Kulhavým krokem jsem šla k Michaelovi, který mě chytl kolem pasu, abych nespadla. Rukou jsem se chytla té jeho a čekala co řekne.

"Mohl bych s ní mluvit o samotě?" řekl trochu víc hlasitěji a podíval se na Luka, Al a Chrise. Luke se jen jemně usmál a bok po boku odešel s Al. Chris tu ještě chvíli stál s naštvaným výrazem, ale stejně odešel za ostatními. Michael vrátil pohled ke mně a díval se mi zpříma do očí.

"Hele, moc se omlouvám, za to, jak jsem se zachoval. Občas mám někdy pocit, že jsou všichni kolem mě namyšlení, bohatí se každýmu se serou do života, jen aby z toho něco měli," neustále se mi díval do očí. Zelené mu slušely mnohem víc v reálu než na fotce. Je s nimi hezčí.

"Chceš říct, že jsem kráva?" zašeptala jsem zraněně a na konci věty se mi zlomil hlas.

"Ne to nikdy, ty právě že ne. Já, já nevím, jak ti to vysvětlit, ale vím, že ty rozhodně taková nejsi. Možná tě neznám, ale pochybuju, že bys taková byla," trochu panikařil. Jakoby měl strach, že mi ublíží. "Kdybys byla namyšlená, už dávno bys volal svýmu papá, že máš něco s nohou a že se bojíš, jestli to vůbec přežiješ," uchechtl se a já s ním.

"Přesně vím, která osoba by to udělala," zasmála jsem se trochu.

"Znám ji?" nadzvedl jedno obočí a usmál se koutkem. Zakroutila jsem hlavou.

"Kdybys jí znal, hned bys odjel na druhou stranu světa a hlídal si, kam jezdí ona," uchechtla jsem se. Ta představa, že si Michael hlídá, zda ho Stela nesleduje je k popukání.

"Nechceš někam zajít? Jako omluva a díky," usmíval se.

"Promiň, musím za kámošema, ale někdy si určitě můžeme vyrazit," oplatila jsem mu úsměv.

"Dobře. Jen, dala bys mi svý číslo? Abychom se domluvili," pořád se usmíval a já se z toho cítila hrozně sfetovaně. Pomalu, ale jistě se stával mojí drogou.

"Jasně," usmála jsem se a jako debil začala někde u plavek hledat tužku. Michael mě chvíli pobaveně sledoval, až vytáhl propisku z kapsy u kalhot a vzal mojí ruku. Jemně mě držel a psal svoje telefonní číslo. K tomu usměvavýho smajlíka. Vzala jsem si od něj propisku a oplatila mu číslo i se smajlíkem.

"Díky," uculil se. "Jak se vůbec jmenuješ?" nadzvedl jedno obočí.

"Diana, ale kámoši mi říkají Dio," usmála jsem se.

"Dobře, takže Dio," uculil se. "Dneska večer ti napíšu," pohladil mě po ruce a odešel. Musela jsem se uculovat jako debil. Právě jsem dostala telefon na Michaela Clifforda. Kdybych mohla, skákala bych radostí. Jen jsem se omámeně otočila a s úsměvem na tváři kulhala k ostatním...