I thought that I have everything, but I didn't have you! // Michael Clifford

Dopisy

"Co tady děláš?" zasyčel Rhys. "Nemáš být náhodou v Americe?!" skoro vyjekl, jak byl podrážděný.

"Byl jsem, ale měl jsem nějaké problémy," odpověděl klidně Charlie. Moje oči tikaly mezi těmi dvěma.

"Hádám, že násilnické," pronesl ledovatě Rhys a skřížil ruce na prsou.

"Samozřejmě to je první věc, co tě napadne," řekl trošku smutně.

"Chtěl jsi to po mé sestře, pochopitelně, že mě to napadne jako první věc," zvýšil hlas můj bratr.

"Bylo to dávno," pokusil se ho zklidnit, ale tím ho akorát více naštval.

"Dávno?! Byl to rok!" zařval na celý ústav. Přistoupila jsem k němu a vzala ho za ruce.

"Rhysi, klid. My jsme si už všechno řekli, prosím, neřvi na něj," prosila jsem ho zoufale.

"Nejradši bych ti řekl, aby ses do toho nemotala, ale to nejde...protože jsi toho součástí až moc," povzdechl si a já pocítila, jak se jeho svaly uvolnily. V duchu jsem si oddechla a otočila se zpátky k Charliemu.

"Ráda jsem tě viděla," usmála jsem se na něj. Oplatil mi vřelý úsměv.

"Já tebe taky," řekl a zase odešel tak rychle, jako přišel.

"Jak se s ním po tom všem můžeš bavit?" nechápavě se mě zeptal Rhys.

"Protože jsme si vše vyříkali a jsme v pohodě," zašeptala jsem, ale nevěnovala mu pohled. Vzala jsem si tašku od Tye, a vyrazila z ústavu. Kluci mě následovali. Nasedli jsme všichni do auta a já ještě zahlédla Charlieho, jak mi mává. Usmála jsem se sama pro sebe a zamávala mu nazpátek. Ignorovala jsem Rhysovo naštvané odfrknutí. 

Celou cestu byl klid, jen rádio narušovalo to hrobové ticho. Myslela jsem na Charlieho. Co se mu asi mohlo stát, že skončil u psychiatra? Bylo mi ho líto. 

"Hej, ségra, vystupujeme," vyrušil mě z přemýšlení Jett. Vystoupila jsem a rychle vešla do domu. Z kuchyně jsem si akorát vzala nějaké ovoce a zašila se do svého pokoje. Převlékla jsem se do něčeho pohodlnějšího a sedla si vedle postele. Vytáhla jsem z pod ní jednu krabici s velkým černým nápisem CHARLIE. Sedla jsem si pohodlně na postel a otevřela ji. První, co na mě kouklo, byly fotky s ním. Charlie byl strašný šílenec. Dokázal se smát všemu a tak dopadly i naše fotky. Plné smíchu, kyselých obličejů, prostě krásných vzpomínek. Další jsem našla nějaká psaníčka ze školy, která jsme si házeli do skříněk. Některá byly na celém velkém papíře, jiná byla na malinkých útržcích. Všechna jsem si přečetla a uculovala se. Jak jsem na to vzpomínala, docházelo mi, jak jsem se s ním měla dobře. Ale pak přišla jeho obliba v sexu a všechno se začalo hroutit.

Jako poslední jsem v krabici našla obálku určenou mě. Vzpomněla jsem si na ten den, kdy jsem jí dostala... 

Byl konec školního roku a já se smířila s tím, že je s Charliem nadobro konec. Cítila jsem se hrozně, věřila jsem mu celý dva roky a pak se ukáže, že mu jde jen o to?! Nejraději bych ho nazvala hajzlem, ale nedokázala bych to, protože moje city byly ještě stále silné a po tom všem to bylo až moc těžké.