I thought that I have everything, but I didn't have you! // Michael Clifford

Epilog

Tak a je to tady...

Nikdy by mě nenapadlo, e to řeknu, ale Viciina slova se splnila - opravdu jsem si brala Chrise, jejího bratra. Právě teď. Respektive zhruba za sedm minut. 

Stála jsem před kostelem, co byl na hlavním náměstí města a čekala na pokyn. Byla jsem hodně nervózní, asi jako kadá nevěsta, ale hlavně jsem byla ťastná. Cítila jsem se naplněna a spokojena. A nebyla jsem sama.

Moji bráchové byli konečně klidní. Přestali být těmi ochranáři, co vás střeili na kadém kroku a kadý byl konečně sám sebou, jako před tím. Kadý u bydlel sám, měl rodinu s dětmi a hlavně svůj vlastní ivot.

Po tom, co se Michael vytratil, se kapela kluků rozpadla; kluci nechtěli pokračovat bez něj a tak se stali obyčejnými kluky, ačkoliv občas nějaká zpráva o nich na veřejnost vyla. 

Luke a Alice si po čase nali společné bydlení. Kluci si mezi sebou rozdělili peníze, take si to mohli dovolit. Koupili si krásný dům, kde spolu byli ťastní a kde je neotravovala Aliciina rodina. Cal a Vici přemohli stydlivost a oba se na veřejnosti nebáli projevit lásku tomu druhému. Jeliko já a Chris u bydlíme několik let spolu sami, Calum se nastěhoval k Vici. Vendy s Ashem jsou z nás nejvíce blázniví. Oba jsou toho názoru, e rodina nemůe být bez dítěte, take jsou zavázáni tomu, e po svatbě jsou na řadě děti. Dokonce to byla Vendy, která Ashe poádala o ruku.

A Michael... Slyela jsem o něm spoustu věcí a málo která byla pravdivá. Některé holky prohlaovaly, e odjel do Ameriky, kde se chystal rozjet sólovou dráhu a jiní zase tvrdili, e jezdí s cirkusem jako aek. Já věděla, kde byl a co dělal. 

Michael si odseděl pět let ve vězení a k tomu dalí tři roky zůstal v léčebně, aby se zase nepřiklonil k tomu, e by znova někomu ublíil. Teď il daleko mimo město a jen pár věrných přátel vědělo, kde skutečně byl a co opravdu dělal. 

Kdy jsme s Chrisem posílali svatební oznámení, poslala jsem jedno tajně i Michaelovi s dopisem. Díky klukům jsem věděla, kde zrovna byl. I kdy jsem ani nečekala, e by mi přila odpověď, opravdu přila. Psal hodně těstí, a e mi to přeje. 

Jo, byla jsem ťastná i přes to vechno. Ale jak jsem tady teď tak stála a přemýlela o tomhle, přilo mi, e pořád něco chybí v mém ivotě. Měla jsem sice dokonalého snoubence, skvělé přátele i rodinu, ale i tak mi něco chybělo. Moná to byl ten krok, který se za chvíli měl stát skutečností, anebo to prostě bylo něco úplně jiného. 

U jsem ale nedostala tu monost nad tím dál přemýlet, protoe na mě z kostela kývli a já se nadechla, sebrala odvahu a usmála se. V tu ránu se za mnou objevili vichni moji bratři. Usmívali se a nadeně mě sledovali. Kdy jsem se tak na ně dívala, vimla jsem si nějaké siluety osoby dál za nimi. Celá v černém tak, e by nikdo nepoznal, kdo to ve skutečnosti je, ale tahle měla něco, co jí dokonale prozradilo. Červené vlasy! Michael! Nejraději bych se za ním rozeběhla a pevně ho objala, ale Rhys mě jemně pohladil po rameni a eptl, e u je čas. A tak jsem se prostě musela otočit zpátky ke kostelu, ačkoliv jsem nechtěla.

Vykročila jsem vpřed po červeném koberci, kdy začala hrát hudba a kdy u vichni přítomní stáli a čekali na můj příchod. Na konci tohoto koberce stál Chris, v krásném obleku, usmívajíc se na mě jako sluníčko. I mě se na tváři objevil úsměv, jakmile se nae pohledy střetly.

Dola jsem a k němu. Moji bratři mě políbili na čelo a podívali se přísně na Chrise, ale já věděla, e je tam i ta petka důvěry, a to mě těilo. Kluci si posedali, jako vichni ostatní a já s Chrisem zůstala před oltářem sama. Kněz začal mluvit a uplynula chvíle, ne se konečně dostal k tomu hlavnímu...

"Tái se Vás, Christophere Westone, berete si zde přítomnou Dianu McAlley za svou právoplatnou manelku?" Chris se na mě podíval a pak zase na kněze. "Ano," řekl pevným hlasem a já v duchu skákala radostí. 

"Tái se Vás, Diano McAlley, berete si zde přítomného Christophera Westona za svého právoplatného manela?" "Ano," řekla jsem bez váhání. 

Alice, která mi byla za svědka, přinesla prstýnky, které jsme společně vybírali. Kadý jsme si vzal jeden a navlékli ho tomu druhému. Hrozně jsme se při tom na sebe usmívali, jak jsme byli ťastní. Al poodstoupila zpátky k Lukovi a my pokračovali. 

"Nyní prohlauji tento svazek právoplatným. Můete políbit nevěstu!" A bylo to. S Chrisem jsme se dlouze políbili a moná se i na chvilku vytratili z reality. V kostele se ozval bouřlivý potlesk a mě se na tváři objevila slza. Chris mě objímal kolem ramen a usmíval se jako snad nikdy. Chvilku nám trvalo, ne jsme se dostali z kostela a pak u jsme vichni nasedli do aut a jeli na plá, kde pro nás byla připravena hostina. 

Jakmile jsme přijeli, vichni se začali bavit a já dostala chvilku pro sebe. Sundala jsem si podpatky a s úlevou ponořila nohy do písku. Dívala jsem se na krásně lesknoucí se moře a na slunce nad ním. Cítila jsem v sobě divný pocit. Pocit, který mě nutil se otočit. Udělala jsem to. Zase tam stál. Vedle stromu, e ho skoro nebylo vidět. Potěilo mě to, e jel a sem. 

Lehce mi zamával a já, jeliko jsem na něj nechtěla upozorňovat, jsem se jen doiroka usmívala. Stáli jsme tak, dokud mě nezavolali a já u pak Michaela neviděla.

****

Druhého dne ráno, kdy jsme vybírala potu, jsem nala ve schránce spousty přání ke svatbě a jednu obálku, jen nebyla nijak popsaná. Otevřela jsem ji a v ní nala papír s jediným slovem:

Děkuji! 

Věděla jsem, od koho byla ta obálka. Kdy jsem říkala, e mi v ivotě něco chybí, teď u to bylo jinak. Teď u jsem měla vechno. Měla jsem skvělého mue, úasné přátele, výjimečnou rodinu a Michaela. Teď u i Michaela.