I thought that I have everything, but I didn't have you! // Michael Clifford

Pravda nebo lež?

Nemohla jsem dospat, ani na chvilku přestat myslet na něj - ach bože, Charlie! Už jen pár hodin a budu ho zase moci obejmout. 

Probrala jsem se kolem sedmé ráno a protřela si oči. To byl zvláštní sen. Tedy, pokud to vůbec jde nazývat snem. Spíše takové rychlé myšlení. Vstala jsem a zamířila si to rovnou do koupelny, kde jsem po pohledu do zrcadla skočila do sprchy a pořádně si umyla vlasy. Musela jsem tam být celkově hodně dlouho, protože jakmile jsem z místnosti vyšla, hodiny ukazovaly osmou hodinu. Převlékla jsem se už do toho, v čem jsem chtěla jít za Charliem. Volné bílé tílko s ananasem - mňam! -, černé trochu roztrhané šortky, sluneční brýle do vlasů, které jsem nechala volně rozpuštěné. Našla jsem v šuplících černou čepici, kterou jsem si vzala zatím do ruky. Prošla jsem i své tašky a kabelky a našla jednu černou. Dala jsem do ní své potřebné věci a šla do kuchyně. Kluci už byli vzhůru a o něčem diskutovali. Neposlouchala jsem je však a našla si nějakou snídani. 

"Dobré ráno, Dio," pozdravil mě Ty, který s kluky nejspíše ukončil konverzaci.

"Ahoj," pozdravila jsem ho. "O čem se bavíte?" vyzvídala jsem. 

"Kluci chtějí uspořádat párty, ale neví se kde," pokrčil jemně rameny. Zarazilo mě to.

"Jsi v pohodě? Normálně se na párty těšíš, že tam někoho ulovíš a užiješ si," sledovala jsem ho starostlivě. Jenom sklopil pohled k lince a dělal, že jí uklízí.

"Už mě nebaví být ten děvkař Ty. Chtěl bych normální vztah, ale nějak mi nedošlo, že mě zná celé okolí, takže mi to žádná nebude věřit a nebude se mnou chtít vážný vztah," vysvětlil smutně. Pohladila jsem ho po rameni a usmála se. 

"Jsem ráda, že jsi se takhle rozhodl," zašeptala jsem. "A neboj se, nějaká holka tě určitě bude mít ráda," uculila jsem se, jak jsem si vzpomněla na včerejší večer s Rhysem. Podíval se na mě a jemně se usmál.

"Snad máš pravdu," zamumlal a objal mě. "Díky, ségra," řekl mi do krku. Hladila jsem ho po zádech.

"Neděkuj," zašeptala jsem a odtáhla se od něj. "No nic, já pomalu vyrazím."

"Kampak?"

"Za Charliem do ústavu. Ale prosím, neříkej o tom Rhysovi," poprosila jsem a udělala k tomu psí oči. 

"Neboj se, ale...nepouštěj si ho radši moc k tělu," pověděl starostlivě. 

"Jasně, tati," uchechtla jsem se a vzala si tašku. V druhé ruce jsem držela jogurt, který jsem měla v plánu sníst cestou nebo někde v parku. Obula jsem se a vyšla z domu. Nasadila jsem si brýle a čepici a vydala se ulicí do parku, kde jsem si sedla na lavičku a pustila do svého jogurtu. Vychutnávala jsem si ho a přemýšlela, co bych dneska dělala zbytek dne. Neplánovala jsem zůstat u Charlieho celý den. Jak jsem tak myslela na něj, vzpomněla jsem si na své ráno. Ty myšlenky...zněly zvláštně. Těšila jsem se na Charlieho, ale až tak moc? Divilo to mě samotnou. 

Dojedla jsem svůj jogurt a podívala se na hodinky, ukazovaly skoro devět. Nechtělo se mi věřit, že ten čas takhle rychle utekl. Sebrala jsem si věci a vydala se pomalým krokem směrem na autobusovou zastávkou. Počkala jsem si, až mi přijede autobus, kde jsem si sedla až dozadu a pustila si hudbu do uší. Hrála mi příjemná píseň Money, která nepatřila nikomu jinému než klukům. Sledovala jsem ubíhající okolí skrz okno a přemýšlela. Čím víc jsem se blížila k ústavu, tím více se ve mne probouzel pocit, že se něco stane. Jakmile jsem se ale zaposlouchala do textu písně, napadlo mě, že bych si mohla vlasy přebarvit. V textech zpívali sice o modrých vlasech, ale já už přesně věděla, jakou barvu si půjdu koupit.