I thought that I have everything, but I didn't have you! // Michael Clifford

Vrať se, prosím...

Zhroutila jsem se. Několik dní jsem nevyšla na ulici, jenom jsem brečela ve svém pokoji. Nebrala jsem nikomu telefony, už ani Lukovi ne. Bráchy jsem požádala, aby ke mně nikoho nepouštěli. Musela jsem jim vysvětlit celou situaci, protože tak nějak netušili, o co šlo.

Když se to celé dozvěděli, zavedli doma docela zvláštní režim. Střídali se u mě v pokoji každých dvacet minut. Snažili se se mnou komunikovat, abych pořád jenom nebrečela, ale moc jim to nešlo, jelikož jsem si prostě nedokázala přiznat realitu a dál brečela a doufala, že tohle celé byl pouhý zlý sen!

"Dio, sněz alespoň kousek," kňučel Tyler, když se mě snažil krmit. Jenom jsem zakroutila hlavou a zalehla nazpět do postele. Ležela jsem na boku, sledovala okno balkónu a přála si, aby se na protějším objevil Michael.

"Rhysi, výměna," zaslechla jsem Tylerův hlas na schodech. Za chvíli jsem už cítila jemné doteky na svém boku. Rhys mě z mých bratrů chápal nejvíce a proto jsem taky nejméně brečela v jeho přítomnosti. Přetočila jsem se k němu a sedla si mu na klín.

"Chci ho zpátky," zašeptala jsem a tiskla se k němu.

"Neboj se, on se vrátí," mluvil klidně a hladil mě. Popravdě jsem nevěřila jeho slovům. Cokoliv co kluci řekli povzbuzujícího jsem zapřela, protože to nebyla pravda. Věděla jsem to.

"Ublížila jsem mu. Řekla jsem mu něco, co není pravda. Už mě nebude nikdy chtít vidět," rozbrečela jsem se mu do hrudi.

"Odpustí ti to, určitě," nepřestával mě uklidňovat. Za tohle všechno, za tu trpělivost, ochotu a oporu jsem byla klukům vděčná. Nedokázala bych si představit, že bych to celé musela zvládat sama.

"Nechceš jít ven?" zeptal se najednou. Podívala jsem se na něj a přemýšlela. Nechtělo se mi moc, protože jsem se bála, že bych někoho potkala. Ať už holky, Chrise nebo Luka. O Michaelovi jsem ani nepřemýšlela, jelikož jsem počítala s tím, že doopravdy odjel. A toho jsem nejvíce litovala.

"Dio, slibuji, že kdykoliv bys chtěla jít domů, půjdeme, ale měla bys jít na čerstvý vzduch," domlouval mi a já nakonec povolila. Vstala jsem a vzala si nějaké oblečení ze skříně. Zalezla jsem do koupelny a pohlédla na sebe do zrcadla. Málem jsem se zděsila nad svým vzhledem, ačkoliv jsem si to nějak tak představovala. Kruhy pod očima, oči zarudlé, vlasy mastné a rozcuchané. Nadechla jsem se a sundala ze sebe oblečení. Rychle jsem se osprchovala, umyla si vlasy, které jsem lehce vysušila fénem. Stejně my uschnou na sluníčku. Vyšla jsem z pokoje, kde už Rhys nebyl. Nejspíše čekal dole. Našla jsem si malou tašku přes rameno, do které jsem dala mobil, peněženku a kapesníky. Než jsem odešla z pokoje, jsem se ještě s nadějí ohlédla k balkónu a chvíli ho sledovala. Michael se neobjevil. Povzdechla jsem si a odešla na chodbu, po schodech dolu až do obýváku, kde už seděl nachystaný Rhys. Usmál se na mě jemně a společně jsme se vydali z domu ven.

****

Seděli jsme v parku a povídali si. Rhys se snažil, abych nezůstala ticho, protože mě to podle něj dostává do chvil, kdy se mi chce nejvíce brečet. A musela jsem s tím souhlasit.

Povídali jsme si o všem možným. O sportu, rodině, hudbě. Usmívala jsem se celou tu dobu, jelikož mě dělal šťastnou, za což jsem mu byla strašně vděčná.

Všechno bylo v pořádku, dokud jsem v dálce nezahlédla Alice s Vendy. Začala jsem panikařit. Jestli si mě všimnou, budou chtít všechno vědět. Ale já nejsem schopná jim to celé vysvětlit! Rychle jsem vstala a utíkala pryč. Slyšela jsem za sebou Rhysův hlas, kam běžím, ale já se nezastavovala, dokud jsem si nebyla jistá, že jsem z dohledu holek. Schovala jsem se za jeden mohutný strom a sedla si. Přitáhla jsem si nohy k tělu a vydechovala. Docela jsem kvůli holkám znervózněla. Horší to však bylo, když jsem uviděla Chrise. To snad není možný! Chtěla jsem znovu utéct. Bohužel si mě všiml a doběhl on ke mně.