I thought that I have everything, but I didn't have you! // Michael Clifford

Zisk a Ztráta

Stáli jsme v tichosti, nikdo nic neříkal. Bože, je na mě nasraný, já to věděla! Proč jsem sem chodila, když mě stejně vyhodí?! Chtěla jsem odejít, ale jeho ruka vystřelila k té mé. Otočila jsem se k němu a sledovala ho. Měl kamennou tvář. Jen však jedna věc vypověděla o tom, že nechtěl, abych odešla. Jeho lesknoucí se oči.

První slza mu stekla po tváři. Cítila jsem jeho dech, byl nerovnoměrný. Potřeboval objetí, ale netušila jsem, zda mohu. Riskovala jsem tak jako tak. Vrhla jsem se mu kolem krku a hladila ho. Jeho ruce se omotaly kolem mého pasu a já si v duchu oddechla. Brečel mi do ramene jako malý kluk. Utěšovala jsem ho a šeptala mu do ucha uklidňující slůvka.

"Je mi líto, že jsme se pohádali. Měla jsi pravdu," zašeptal, když se už uklidnil.

"To je v pohodě. Každý má nějaký názor," řekla jsem a odtáhla se od něj, abych mu viděla do očí.

"Neměl bych ti to kazit, když vím, že jsi s ním šťastná. Ať vám to vydrží," zašeptal zlomeně. Počkat, co že?!

"Ehm, co?" nepochopila jsem.

"No, chodíte spolu, ne? Přeji vám to. Pouhé díky by stačilo," odfrkl si.

"Počkej, ale, ale my spolu nechodíme!" řekla jsem nechápavě. "Nikdy jsem nechodili a nejspíše ani nikdy chodit nebudeme!" jeho výraz mluvil za vše. Byl rád!

"Já, myslel jsem, když se s ním chceš tak moc vídat, že s ním něco máš," koktal.

"Nic s ním nemám, asi to sama ani nechci," zašeptala jsem. Zrovna o tomhle jsem se s ním nepřišla bavit. "Můžu dál?" zeptala jsem se. Přikývl a šel společně se mnou dovnitř. Sedli jsme si na gauč v obýváku a povídali si. Zase jsem cítila to pouto mezi námi, které bylo, dokud nepřišel Michael. Zase jsem vnímala jen nás dva. Všimla jsem si, že i on to tak pociťoval. Přitulila jsem se k němu a zavřela oči. Vzal mě kolem ramen a já se jemně usmála.

"Dobrou, Chrisi," zašeptala jsem a usínala.

"Dobrou," oplatil mi slůvku a daroval mi polibek do vlasů. Usnula jsem s úsměvem na rtech...

****

Probral mě menší hluk vycházející z vedlejší místnosti, kuchyně.

"Michael o ní měl strach, mohl jsi alespoň napsat, že je u tebe," zaslechla jsem dívčí tichý syčivý hlas.

"Nikdo mi nepsal a nikdo se o žádné info ani neprosil, takže si na mě laskavě nevybíjej zlost," ozval se Chris a mě došlo, že druhý hlas musel být jeho sestry, Vici.

"Snažili jsme se ti dovolat nebo jí, ale oba jste měli vypnuté telefony. Což mi přijde divný," řekla trochu znechuceně. Kurva, Vici, na co to myslíš?!

"Běž někam Hoodová," pronesl naštvaně. I mě to celkem štvalo, ale nechtělo se mi zasahovat do sourozenecké hádky.

Potichu jsem vstala a našla koupelnu v prvním patře. Zamkla jsem dveře a trochu se zlidštila. Celou tu dobu jsem přemýšlela, zda byla Viciina slova pravdivá... Zda o mě měl doopravdy Michael strach.

Utřela jsem si vodu z obličeje a vrátila se do obýváku, kde už seděla Vici. A jéje!

"Dio," všimla si mě a vstala. "Proboha, co to bylo včera? To ses nám ani jako nemohla ozvat nebo tak něco, že jsi v pořádku? Museli jsme Michaela držet co nejdál od policie, jinak by tam vtrhl a nahlásil tě, jako ztracenou," začala vyšilovat a já se na ní nechápavě dívala.

"Ale, Vici, ty jsi s námi na koupališti nebyla. Jenom já, Al a kluci. Jak o tom víš?" zeptala jsem se.

"Přišla jsem chvíli po tvém odchodu, ale viděla jsem tě tam," řekla klidněji. I já se trochu uklidnila.