I thought that I have everything, but I didn't have you! // Michael Clifford

Zlom

Nevěřila jsem jeho slovům. Proč to řekl? Co se mu na něm nelíbilo? Co mu na něm tolik vadilo?

"J-jak to myslíš?" zeptala jsem se zaskočeně.

"Dio, on není takový, jaký si myslíš, že je," zašeptal.

"A ty to snad víš, jaký je?" zvýšila jsem hlas.

"Ne, ale vidím na něm něco jiného. Něco, co ostatní nevidí, ani TY!" skoro křičel.

"Vážně? A co?!" křičela jsem na něj. Takhle ošklivý jsme na sebe ještě nebyli.

"Má tajemství! Děsivé tajemství, které nikdo neví!" ječel.

"A na tohle jsi jako přišel jak?!" snažila jsem se zadržet slzy, ale pomalu to nešlo. Ubližovala mi tahle hádka i to, co o něm říkal.

"Je to vidět," řekl ledovatě. Tohle mě dostalo. Vyběhla jsem schody, div se nezabila a zamkla se u sebe v pokoji. Sjela jsem po dveřích a rozbrečela se. Tak moc mi to ublížilo. Nesnášela jsem hádky s Chrisem a když už byly, tak malé, ale tohle bylo o dost horší.

Brečela jsem dlouho, skoro celou noc. K ránu jsem se probudila na zemi bez nálady. Vstala jsem, vzala si věci na převlečení a zamkla se v koupelně, že si dám vanu. Zalezla jsem do ní a zavřela oči. Relaxovala jsem, snažila jsem se aspoň na chvilku odpočinout, ale nešlo to. Stále jsem přemýšlela nad Chrisem a Michaelem.

Bojím se, prolétlo mi hlavou.

Bála jsem se, že když se potkám s Michaelem a Chris to zjistí nebo dokonce uvidí, budeme se hádat ještě víc. Nebo, pokud Michael zjistí tu hádku mezi mnou a Chrisem o něm, bude naštvaný a bude se snažit, držet mě od něj dál...co to plácám?! Michael a já jsme obyčejní přátelé. Neexistují mezi námi takový ty ochranářské pravidla a tak podobně...

Musela jsem z vany vylézt, vůbec to nepomáhalo. Akorát jsem nad nimi začala přemýšlet ještě víc. Osušila jsem se a převlékla se do pohodlných tepláků a delšího trička. Dneska jsem chtěla zůstat doma, neměla jsem náladu na návštěvy ani na jakékoliv procházky.

Vrátila jsem se do pokoje a rovnou padla do postele. Nudila jsem se a nechtělo se mi stále myslet na ty dva.

Natáhla jsem se pro notebook a našla nějaký filmy. Pustila jsem si Kruh a snažila se ho vnímat. Normálně se hororů bojím, ale teď? Vnímala jsem to jako naprosto obyčejný film. Nakonec jsem notebook vypnula a hleděla do stropu.

Po chvíli se ozvalo klepání na dveře. Vstala jsem a odemkla dveře. Na chodbě stáli všichni tři bráchové. Musela jsem se nad tím usmát.

"Nechceš něco podniknout?" usmál se Rhys.

"Slyšeli jsme tu hádku mezi tebou a Chrisem," řekl tišeji Tyler.

"Je nám to líto," dodal Jett. Zasmála jsem se.

"Vy jste si ty věty snad rozdělovali nebo co?" smála jsem se.

"Víš jak bylo těžké přemluvit je, aby se to takhle naučili?" zasmál se se mnou Rhys a kluci jen protočili očima.

"Jste zlatí, kluci," usmála jsme se a všechny je objala.

"Hlavně nás neumačkej," zasmál se Ty.

"Ještě aby," uculila jsem se. "A co máte v plánu?"

"Mysleli jsme, že bychom mohli zajet na stěnu. Co ty na to?" usmál se Jett. Nadšeně jsem přikývla. Když jsme byla menší, kluci mě tam často brávali. Byla to sranda.

"Dejte mi chvilku a můžeme vyrazit," uculila jsem se a zmizela u sebe v pokoji. Převlékla jsem se do pohodlných džínových šortek a modrého tílka. Do tašky jsem naházela věci na stěnu a ještě se šla trochu zlidštit.