Byla jsem vážně zařazena tím co Dominic povídal. „Já to nedokážu pochopit, já vůbec nevím co se mi to v mém životě děje..já už nevím co si myslet..”, ptala jsem se na různé otázky v mé mysli, cítila jsem jak se mi strach a úzkost dostávaly pod kůži.
Jen jsem tam seděla a snažila vstřebat to co mi teď poletuje v hlavě.
O několik dní později:
Byla jsem se s Dominickem projít po lese. Bylo vážně krásně, cítila jsem se uvolněně, ale nepřestala jsem myslet nad tím, že pokud mě Dominik neobětuje, tak může nastat konec světa. Tížilo mě to na srdci, nevím co si mám počít. Proč se tohle vše musí dít zrovna mě? Kladla jsem si na duši.
Chtěla jsem žít normální, šťastný život, ne život ve kterém vás unesou, vy se zamilujete do kluka kterej vás chce zabít, protože by jinak skončil život, vážně už to nezvládám. Chtěla bych vidět aspoň jednou své rodiče naposledy než umřu, protože vím že Dominic už žádnou další oběť nenajde a navíc ani nechci aby našel, jelikož přece ten druhý člověk si to taky nezaslouží, raději se vzdám a půjdu dobrovolně.
Dopis na rozloučenou.
Drahý Dominicu, touhle zprávou se s tebou loučím, děkuju že si mě miloval a byl při mě, je pro mě těžké odejít, ale musím nemůžu dovolit aby byl někdo zabit místo mě nebo dokonce aby byl konec veškerého života na zemi. Proto se vzdávám a půjdu vykonat to co mi bylo dáno osudem, nikdo už na mě vzpomínat nebude ani nemůže. Jdu za svým cílem, prosím nehledej mě, vybrala jsem si sama.
Miluju tě!
Napsala jsem dopis na rozloučenou a vydala se do lesa najít Colsona aby to semnou skoncoval.
