Moje rodina na mě zapomněla?!

167 11 3
                                    

Když Dom odešel, byla jsem mimo. Vlastně pořád jsem mimo. Sakra, jak si to mám v hlavě uspořádat? Mám hromady otázek, ale některé jsou takové divné.. mám pořád otázku, jestli už někoho někdy zabil. Mám divný pocit, po tomhle nemůžu věřit nikomu. Sice tvrdí, že mě zachraňuje, ale co když mě chce zabít? Jen to hraje, co když Colson je nevinný a on je jen blázen, který mluví nesmysly a unesl mě a chce mě zabít?
Já už nevím co si mám myslet. Chci domů, nechci tu být. Je mi jedno, že mě zachránil. Chci jít pryč, zkusím už opravdu utéct. Zkouším se tedy zvednout spostele, jenže to nejde.
Uhodí mě taková bolest do stehna a do hlavy. Nemohu se zvednout, jediný co mohu je, že si vezmu to jídlo a zapnu televizi. Jenže já jsem taková, že to lehce nevzdá. Tak tedy se snažím zvednout, i přes tu bolest. Jenže ono to strašně bolí, nemohu se ani pohnout a navíc myslím že mám asi vyvrknutý kotník. Co budu jen dělat?
Říkal, že jsem v lese z kterého nejde do vnitř. A počkat říkal také, že nejde se z něho dostat i ven. Shit, takže se odtud nedostanu. Můj táta mě musí hledat, musí si dělat starosti.
Je vážně Colson jeho bratr, jak říkal?
Nevím, ale věřit mu nebudu.
Kručí mi v žaludku, asi si vezmu to jídlo a pustím televizi.
Vzala jsem si talíř s lívanci a ovocem a zapla televizi, podívala jsem se na správy. Říkali tam, že si mají lidé dávat pozor na to kam jdou.
To jsem třeba vůbec nepochopila. Wtf, jak jako dávat pozor, kam jít.
Je mi to jedno, pustila jsem si nějaký film a šla koukat.
Z ničeho nic jsem začala brečet, strašně mi chybí táta.. měli to být naše prázdniny. Nikdo nám je nemohl vzít, jenže vzal. Jak dlouho tady budu?

Pohled Dominica(Dom):
Když jsem odešel, tak jsem chtěl jít za Colsonem, ale nevím jestli je to dobrý nápad. Šel jsem tedy za ním, protože můj vztek mě ovládl. Sakra vždyť on mi vezme vše na čem mi záleží, stejně jako byl můj nejlepší kamarád.
Můj nejlepší kamarád byl gay a nikdo se s ním nechtěl k vůli tomu bavit, jenže mě to bylo jedno že je na jiný pohlaví, byl to pořád on.. Někdo nechápe tyhle věci, stejně jako můj bratr. To co mu udělal bylo, tak špatný...

Story:
Měl jsem nejlepšího kamaráda Joshe, který byl však gay, dle mě je to normální záležitost, ale pro všechny ne. Vždycky se mu posmívali, nadávali a taky ztrapňovali. On se kvůli tomu hodně trápil, dá se říct že ho šikanovali. Ne jenom dá se říct, ale oni ho opravdu šikanovali. Vždycky jsem mu říkal ať si to nenechá líbit, také jsem ho chránil atd..
Když už se to zdálo v pohodě, tak byl celkem šťastný, ale cítil se osamělý a chtěl někoho po svém boku.
Začal se seznamovat na seznamcím z jinými lidmi, ale nikdo se mu nelíbil, ne vzhledově.. chtěl být s někým s kým by si rozuměl. Potom na někoho přišel a začal si sním psát a volat. Asi po měsíci si chtěli vyjít na schůzku.
Nikdy mi ho neukázal, nebo spíš nechtěl. Asi věděl, že by se mi to nelíbilo. Výdali se často a když mělo dojít k sexu, tak Josh odmítl.
Ještě spolu ani nechodili a ten kluk chtěl se s ním hned vyspat. Byli u toho kluka doma a on ho chtěl z násilnit, ale utekl. Nic mi o tom neřekl, prostě nic. Potom mu ten kluk napsal, že se omlouvá, že byl opilý a neuvědomil si co dělá. Takže začali spolu chodit.
Když jsem byl v tom domě v lese, tak mě přišli navštívit. Řekl mi že chce abych se s ním seznámil, ale řekl mi že ho prý znám a dokonale, ale neřekl mi kdo to je. Nechápal jsem to, protože jsem neznal nějakého gaye, kterého znám dokonale.
Zazvonili na zvonek a já šel otevřít dveře a koho tam nevidím Joshe s Colsonem, ano s mým bratrem.
Stál jsem ve dveří a tupě na ně zíral, dostal jsem vztek a Colson se jen usmíval. Josh mi řekl jestli je nepustím dovnitř, já jen kývl a udělal jim místo, aby mohli projít.
Sedli si ke stolu a já nevěřil vlastním očím, sakra proč by chodil s mým nevděčným bratrem. Vždyť ví jakej byl. Ale co jsem nepochopil je to, že Colson je gay?
„Od kdy jsi gay?” zeptal jsem se svého bratra. „Jde vidět, že se o mě vůbec nezajímáš” řekl.
„Joshi proč Colson?” zeptal jsem se.
„Miluju ho Dome” řekl zklesle.
„Vždyť je to monstrum, který zabíjel nevinné dívky”.
Colson jen zíral a nechal to tak být.
„On se změnil.. už takový není jestli mě nenecháš být s tím koho miluju, tak nejsi pravý kamarád.”
„Počkat co, za to že mi jde o tebe? To už nejsem dobrej kámoš? Vždyť je to úplnej kokot. Sakra jak s ním můžeš kurva bejt, co když tě znásilní, nebo hůř zabije? A proč tak teď na mě koukáš jako kdyby se to už někdy stalo? On tě chtěl znásilnit že jo?! Kurva chtěl nebo ne mluv už!”
Začal jsem na něj řvát.
„Nech toho Dome... už vím, že nechceš abych byl šťastný a proto už nejsi můj přítel!” „Sakra Dome.. vše zkazíž, jak můžeš být jeho nejlepší kamarád?”
„Co si to dovoluješ, vždyť tys ho chtěl znásilnit že?” začal jsem nadávat, ječet. Potom se Colson naštval a začli jsme se prát. Potom Josh vzal Colsona a šli pryč. Colson nebyl nikdy dobrý, on ho nemiluje a nikdy nebude a taky je s ním jen proto, aby mi mohl takhle ublížit.. Druhý den jsem se vzbudil a ve zprávách bylo, že včera večer byl napaden někdo nějakým zvířetem, ale  když jsem slyšel o koho se jedná, tak jsem ztuhl. Mluvili o Joshi, že je těžce zraněný, že ztratil mnoho krve. Jak řekl nemocnici, nastartoval jsem auto a jel. Když jsem přišel do nemocnice, tak jsem viděl, jak je Josh na přístrojích a sotva je na živu..
Šel jsem k němu a rozbrečel jsem se.
On se probudil a řekl ať nepláču, zeptal jsem se ho jestli mu to udělal Colson, jenže on byl ticho. Potom když chtěl něco říct, přišla sestra, že bych měl už jít. Že návštěva končí.
Vím, že to byl Colson, že za tím s tojí on, jen aby mi ublížil. když jsem šel druhý den do nemocnice, řekli mi že Josh zemřel. Brečel jsem, strašně moc. Chtěl jsem ho vidět, ale tělo tam už nebylo. Nechápu to, ale za vším tím stojí Colson. Možná není gay, jen to předstíral. Kdyby byl gay, tak by neznásilnil všechny ty dívky a nezabil... Musím ho zabít.
The End of Story.

Když už jsem vše zařídil, šel jsem domů. Když jsem přišel šel jsem se podívat do jejího pokoje odnést nějaké jídlo co jsem koupil cestou.
Jenže ona spala, tak krásně tak jsem jí to položil na stolek, když jsem chtěl odejít, tak jsem zakopl a ona se vzbudila..no jo to bych nebyl já že..

„Ahoj, jak si se vyspala?” zeptal jsem se. „Ahoj, dobře” řekla.
„Můžu se zeptat?”
„Jistě jen se ptej” odpověděl jsem jí.
„Hledají mě mý rodiče?” zeptala se a já ji asi musím říct pravdu.
„Víš jak jsem říkal, že jdu něco zařídit..tak jsem tvým rodičům smazal vzpomínky na tebe, takže teoreticky tě nehledají.”
„Co že?” vykřikla. „ Moc mě to mrzí, ale chci abys byla v bezpečí.” je mi ji líto.
„Takže moje rodina na mě zapomněla?” začala brečet a já jí obejmul a utěšoval. Ona mně držela co nejpevněji a brečela mi na rameno.
„Nebreč, slibuju že tě ochráním a budeš moct jít zas ke své rodině.”











Ahooj, doufám že se vám kapitola líbila, je trošku delší..❤️ snad nevadí. Co si myslíte o Colsonovi?
No nic u další kapitoly...
S pozdravem Sarah 🥰

Nestalkuj mě!Kde žijí příběhy. Začni objevovat