Ráno jsem jsem vstala a spala jsem v jedné posteli, ještě k tomu v objetí s Colsonem, je mi trapně..
Ale nejhorší na tom je, že se nemůžu hýbat. Najednou mi hraje vyzvánění na mobilu, což znamená že mi někdo volá. A příčina je to, že Colson je konečně vzhůru, ale než mě pustí, tak nestačím ani zvednout mobil..fakt super.
„Proč sis nastavila budík?” řekl rozespale. „Jenže víš to není budík, ale volal mi někdo, takže vstávej a pusť mě ospalče.” řekla jsem a usmála se.
„Moc se omlouvám, já vlastně usnul včera večer, měl bych být doma...”
„Nene to je v poho..jen se jdu podívat kdo volal”. Jdu se tedy kouknout na mobil a zavolat na zpět, podívám se kdo volá a je to neznámé číslo. To je tak pěkné, že mi volá pan neznámí..
Možná se chtěl omluvit, že neodepsal.
Volat mu nebudu, ať mi dá pokoj.
Nejdříve mě vystraší k smrti, tou jeho hrou a potom si mě ještě dovolí ukrást můj první polibek, jak pěkné.. nenávidím ho.
„Kdo ti volal?” zeptal se mě Colson.
Nevím jestli mám lhát a říct, že to byl budík a nebo jestli říct pravdu, že je to maniak kterej mě stalkuje.
„Byl to budík, já jsem si ho zapomněla vypnout.” řekla jsem lež, jak já tak strašně moc miluju, jak jsem hodná a pravdivá...ironie.
„Ah tak.. já už půjdu domů, protože už mě tu asi chtít nebudeš, nechci dělat problémy.”
„Klidně zůstaň, mě tu nevadíš.”
„Dobře, tak já jsi půjdu jen pro věci a za chvíli jsem tu.”
Colson odešel a já šla dělat snídani.
Šla jsem dělat palačinky.
Po deseti minutách mi zase začal někdo volat, tak jsem to zvedla. Jenže já se nedívala kdo to byl..
Já- Prosím..
Neznámé číslo- Konečně jsi to vzala.
Já- Wtf, kdo to je? Počkat už vím..
Neznámé číslo - Jak pak se má moje princezna?
Já - Nijak..co chceš?
Neznámé číslo - Ale..ale..ale.. hned tak zahořkle po ránu.
Já - Tak tedy, jak pak se má můj pán otravný?
Neznámé číslo - Velmi dobře, je pěkné když říkáš můj.
Já - Neřekla jsem můj.
Neznámé číslo - Ale řekla.
Já - Ne neřekla, to je jedno. Proč máš tenhle divnej hlas, kterej se používá v hororech, snad se bojíš že by se mi nelíbil tvůj hlas?
Neznámé číslo - Nějaká podrážděná z mého hlasů, dobře změním ho....taaak co tenhle?
Já - Jako vážně jsi ukradl hlas Batmana? Ten si tě najde a to co ti udělá se ti nebude líbit. Hahaa..
Neznámé číslo - Kdyby existoval..
No nic doufám, že se ten idiot nevrátí a mimochodem, ty palačinky krásné voní. Jednou budeš dělat mě palačinky, v našem domě.
Já - Počkat co??!!
Neznámé číslo - Vím, že bys chtěla si povídat dál, jenže musím něco zařídit, tak zatím pa má lásko.
To si snad dělá prdel ne?
On mě sleduje sakra kde je?
Prohledala jsem celý dům a nikde nic. Jak? Říkám jsi jak? Šla jsem se podívat ven a nikdo nikde.
Jak mě mohli sledovat, vždyť bylo vše zavřené..Tady má nějaké tajné dveře..nebo co?
Jsem z toho zmatená, popravdě mám i strach, co vlastně musí zařídit?
A proč je tak naivní a myslí si, že takovému monstru bych dělala palačinky, nebo ještě k tomu byla s ním a ještě v jednom domě s ním.
Najednou někdo zazvoní, myslela jsem že je to ON, ale když jsem se koukla do kukátka, byl to Colson.
„Tady to voní.. už mám hlad.” přišel do kuchyně a sedl si na židli a čekal než mu to dám na stůl.
Když jsme se nasnídáli, tak jsme si šli pustit telku.
Ahoojte moji drazí.😊
Snad se vám kapitola líbila, sice je kratší, než ty ostatní, ale snad nevadí. 😆
Doufám, že se vám líbila a do tohohle týdne snad nějaké kapitole přibudou, tak se tedy mějte...
S pozdravem Sarah❤️
