Byla jsem z toho úplně zmatená, jeho holka? Zabít mě? Colson mě měl zabít?! Cítím jako kdybych zevnitř doslova umřela. Dominic mě měl taky zabít? Nebo co? Já se do něj zamilovala a on do mě taky? A nebo je to jen pouhý vtip a jsem jeho hračka. Hmm...ale řekl že mě miluje.
Proč mám tolik myšlenek..
Nevím co se děje, Dominic tu holku vzal do jinýho pokoje. Stojím tam jak debil a koukám do blba.
Z pohledu Dominicka:
Dominic: „Vysvětli mi jednu věc, proč tady kurva seš? Kdo tě najal”
Anny: „Jak už jsem říkala, mám zabít tu holku, když ne Colson ani ty. Takže už musím jít vykonat svou práci, tak uhni. Nebo bys chtěl snad něco na přivítanou, abys to zachránil?”
Dominic: „Ty si fakt myslíš, že bych tě nechal ji zabít, a dokonce i mi řekneš, nechceš něco na přivítanou? Víš co chci abys odtud zmizla a nikdy se už nevrátila. Takže odpal.”
Anny: Hahah...vtipné, ale musím to udělat, vždyť víš že jestli nepoužijeme její krev pro našeho pána, tak náš pán umře a my s ním, teda pokud bys nechtěl podědit schopnost svého otce a to jak si nechceš, že?”
Podívala se na mě se smíchem. Pravda je, že kvůli ní bych udělal vše, ale nemohl bych být s ní. Pravdou je že potřebuju najít člověka se stejnou krví jako má El, ale ještě jsem ho nenašel, už mi zbývá jen jeden měsíc abych toho člověka našel, pokud ne tak já umřu a nebo El.
Dominic: Chybí ještě měsíc...
Anny: Jenže na to nemáme čas, vždyť ta holka je tady, jen ji předáme a máme o vše postaráno. To fakt chceš aby jsme všichni umřeli, já nechci umřít, buď to budeš ty nebo ona. Vyber si!
Dominic: Říkám ještě měsíc zbývá, já toho člověka najdu. Nikdo neumře ani El ani já.
Anny: A co když nenajdeš? Všichni umřeme, naše kolonie upírů vymře, kvůli tomu že hošánek se zamiloval.
Nebo prostě převezmi žezlo, jenže už nikdy ji neuvidíš, už nikdy nevykročíš ven, zůstaneš tam navždy.
Dominic: Pokud nikoho nenajdu, tak to převezmu...
Anny: Děláš si prdel?! Chceš vážně být zahrabanej v tom podsvětí a nikdy nevylézt?! Víš že když to převezmeš, tak tam můžeš být i staletí. Budeš kralovat bestiím.
Dominic: Ještě měsíc. Pokud ho nenajdu, tak klidně budu kralovat bestiím a žít v podsvětím a neužívat si jako člověk.
Anny: Vážně ji tak moc miluješ? Že chceš aby se z tebe stalo odporný a nechutný monstrum?
Dominic: Kvůli ní jo...
Anny: Dělej jak chceš. Ale den před koncem měsíce sem přijdu a přinesu její krev sama.
Dominic: Najdu ho.
Vylétla oknem a byla pryč. Rychle jsem šel za El. Nechal jsem ji tam bez jediného slova, ah teď si bude myslet bůh ví co jsem s Anny dělal. Ahhh...
Z pohledu El:
Šla jsem do obýváku si sednou, nevím co mám mít nebo nemám mít za myšlenky, raději už myslet nechci, ale co když se tam oni dva muchlují a já tu sedím a čumím do blba, sakra co se to stalo, ona mě jde zabít a to jako proč všichni chtějí zabít mě?! Sakra co jsem udělala. Udělala jsem něco špatně? Zabila jsem někoho nebo mě chtějí zabít jen pro srandu? Sakra proč?
„El jsi v pohodě?” přiběhl za mnou Dominic a objal mě. Jako úplně nechápu, co se děje, jediný co vím, že už chci domů. Trčím tu už měsíc a už na tohle všechno nemám náladu.
„Jo..jsem v pohodě” řekla jsem.
„Vážně, moc se omlouvám, omlouvám se ti.” wtff proč se mi teď omlouvá, za to že mě jeho "holka" chtěla zabít?
„Nevím proč sem přišla, neboj se nic ti neudělá, nikdo ti už ubližovat nebude. O to jsem se už postaral.”
Tak tohle nechápu, nechápu ani co říká.
„Dobře, víš Dominicku, myslím že bych se měla vrátit...”
„Vrátit se kam? Kam chceš jít? Stalo se něco? Myslíš si že Anny je moje holka, Anny není moje holka je to moje sestra. Neměj strach, že s ní něco mám, nemám s ní nic.”
Tak teď jsem ještě víc mimo. Ona je jeho sestra? A chce mě zabít?
„Ah ona je tvoje sestra. Dobře, jenomže já to myslím vážně.”
„Co myslíš vážně?”
„Chci domů, chci za tátou, jsem tu moc dlouho, oni na mě zapomněli, sakra jsem jejich dcera, chybí mi táta, dokonce mi chybí i máma. Já už tu nechci dál být, pořád jen slyším jak mě chce někdo zabít, pořád jsem tady zavřená, chybí mi moje kamarádka, kurva já už tu nemůžu být, to je jako kdybych neexistovala, chci aby to bylo jako dřív.” začala jsem brečet, protože já normálně nevím. Prostě chci už domů, chybí mi normální život.
Šla jsem do "svého" pokoje a začala si balit věci, pravda je že ani nevím jak se odtud dostat pryč, ale půjdu. Už to tu nevydržím. Chybí mi rodiče a normální život..
„Prosím nechoď.., ještě aspoň měsíc, prosím..” řekl Dominic smutně.
„Dominicku, já chci už žít normálně, já chci domů.”
„Vždyť tady jsi taky doma semnou..vždyť tě miluju, nic to neznamená? Chci být s tebou na pořád. Chci tě milovat celej tvůj život, chci ti být po boku”.
„Taky tě miluju, ale chci už žít normálně, chci žít svůj život jako předtím, tak prosím nech mě jít...”
„Dobře, dělej jak myslíš a když mě přestaneš milovat, pamatuj já tě budu milovat vždycky.” řekl se slzami v očích a šel pryč.
Po mega dlouhé době, nějaká kapitola, abych řekla pravdu, nevím co už moc psát nic mě nenapadá, ale snad to bude lepší, tak uvidíme jak si povede ještě příště.
S pozdravem vaše Sarah.♥️
