Bylo mi tak krásně, nikdy jsem nezažila to co teď zažívám..
Je to pro mě neskutečný, jako kdybych snila, jenže já nesním. Ale je na tom i zápor, chybí mi má rodina. Chtěla bych je vidět. Strašně moc..mi chybí.
S Domem prožíváme krásné chvíle, ale má rodina ani neví, že existuju..
Co mám dělat? Chci být se svojí rodinou i Domem, ale kdybych si měla mezi nimi vybrat.....ne ne ne tohle nechci řešit.
Dneska se jdeme s Dominikem projít do lesa, je tam pěkně a útulně. Máme tam svůj posed a je to tam prostě hezký, bez lidí jen my dva a je tam taky rybník.
„Tak pojď El, jdeme už" řekl. „Už jdu, jen si musím vzít sebou foťák a mám vzít i nějaký jídlo?"
„Ne neber ho, půjdeme se potom někam najíst." Šli jsme pěšky, protože je to od našeho domu kousek. Počkat já řekla "našeho"? Je pravda, že už asi žádný domov nemám a jedinej domov mám u Dominicka, ale je to divný říkat. Zase myslím na rodinu a přátele.. Šli jsme úzkou cestičkou a drželi se za ruce. Nemůžu uvěřit, že asi mám kluka. TO JE TAK NEUVĚŘITELNÝ!! Začala jsem se usmívat a prohlížet si ho.
„Ty se mi směješ? Mám snad něco na obličeji, nebo ve vlasech, nebo snad na oblečení?!" začal si prohlížet oblečení. Já se jen začala smát a řekla „Máš tady něco." natáhla jsem ruku a prstem mu přejela po tváři a skončila na rtech, přiblížila jsem se k němu a políbila ho. „Vidíš máš moc krásný rty a tvoje hluboké oči jsou nejkrásnější na celým světě." usmála jsem se na něho a začervenala jsem se.
Šla jsem do předu a on tam stál a usmíval se. „Tak jdeš už? Nebo budeš tady stát jako socha?" začala jsem se smát a rozeběhly se.
On za mnou začal běžet, já se schovala za strom a hledala kde je.
„Tak tady jsi" otočila jsem se za sebe a spatřila ho. Začala jsem se smát a chtěla zase utéct. „Kam pak jdeš, už mi neutečeš, jsi jenom moje."
Chytl mě za ruku a opřel o ten strom, byla jsem v pasti.
„Tohle není fér" zamumlala jsem.
„Jak to?" udělal na mě ten svůj dokonalý úšklebek. „Já jsem člověk, ty jsi upír. Umíš rychleji utíkat než já, jsi silnější jak já. To není fér, nikdy tě neporazím..." koukla jsem na něj a potom na zem.
„Právě jsi mě vylekala tím, že jsem si myslel, že mám něco na obličeji a místo toho si mě políbila a udělala si ze mě srandu a utekla..hah teď ti to vrátím" přiblížil se ke mě a začal mě líbat na rty a na krk. Po chvilce přestal. „Tak můžeme jít, dokončil jsem svoji líbací pomstu." začal se smát a začal utíkat k rybníku a já běžela za ním.
Pche co si o sobě myslí..pfff.
Sundal si tričko a kalhoty a skočil ze stupínku do vody.
„Pojď za mnou, nechci tu být sám" řekl zoufale.
„Ehm myslím že nejdu..nějak se mi nechce." řekla jsem a on hned připlaval ke mně. „Tak tebe se nechce jo? Počítám do sedmi ať si ve vodě, nebo to bude ještě horší, jak u toho stromu." začal se smát. „Ehm, nemyslím si..počítej si do tisíce i víc, jestli chceš, ale já nepůjdu do vody, kde je takovej Imbecil."
„Tak imbecil jo?" vylezli z vody, ani nevím jak, ale skončila jsem na zemi pod ním. Začal mě lehtat a já to vzdala. „Vzdávám se, jen už mě nelehtej." řekla jsem udýchaně.
„Dobře.." řekl a usmál se.
Rozepnul mi šaty a sundal, nepobrala jsem že už jsou dole. A on semnou skočil do vody.
„Dominicku!!” zabručela jsem.
Objal mě kolem pasu a začal líbat.
Moje srdce nepopsatelně bije, moje hlava se točí jen v jeho očích, nechci nikam, nechci nic, chci jen být s ním a prožívat to co prožívám teď.
Plavali jsme, povídali si a šli na trávu si sednout, nebo v jeho případě lehnout.
„Víš o tom, že jsi první do které jsem se zamiloval?” zvedl hlavu a podíval se mi do očí. „První? Jak to?” nevěděla jsem co říct, jen jsem se usmívala a přestala se mu dívat do očí, radši jsem sklopila hlavu. „Jak to? Protože jsi ta nejúžasnější, nejkrásnější a nejchytřejší holka, kterou jsem kdy poznal. Hned co jsem tě uviděl a poslouchal tvůj krásný hlas, otevřela si mé srdce, nikdy jsem takový pocit necítil, myslel jsem, že mi moje srdce asi praskne.” podíval se na mě, zvedl mi hlavu, podíval se mi do očí a políbil mě.
Když už se stmívalo, tak jsme se šli ještě projít a potom jsme chtěli už jít domů. Byl to krásný den, s ním se cítím vždycky tak dobře, bezstarostně, je pravda, že bych chtěla vidět rodiče atd..., Ale bohužel nemohu, je pravda, že mě unesl a měla bych být naštvaná a ne se do něj zamilovat, jenže on mě chrání, popravdě neudělal nic špatného, jen se o mě bál...
No jo no, jsem naivní možná, jiná by si řekla, děláš si srandu? Zachraňuješ mě? Vždyť mě tu vězníš atd..
No nic nebudu přemýšlet zase takhle negativně, potom zase budu na něj zlá...a nebudeme spolu mluvit...
Konečně jsme stáli přede dveřmi, otevřeli jsme je a vešli do vnitř.
Šli jsme do kuchyně a na židli seděla nějaká holka, která držela v ruce sklenku vína.
„Co tu kurva děláš?!” řekl naštvaně Dom.
„Tohle má být přivítání jo? No čekala jsem něco lepšího.”
„Co chceš?! Proč si tady?!”
„No víš...slyšela jsem o ní.” ukázala ta holka na mě. „A dál?” zeptal se Dom.
„Řekli mi ať ji zabiju. Prej ji měl zabít Colson, ale ty si ji odnesl do tohohle lesa, je to dobrej úkryt, nikdo o něm neví, až na mě.” „Ty ji nezabiješ, nebo já zabiju tebe!!” držel mě za sebou za ruku a stál jako socha. „Kdo to je Dominicku?” zeptala jsem se ho.
„Ach, já se nepředstavila....Jsem Anny, tak nějak Dominickovo holka.” koukala jsem jak blázen, nevěděla jsem co říct. Nechápu to, jeho holka?
„Děláš si srandu že?! Ty nejsi moje holka a nikdy jsi nebyla!!”
Zařval na ni Dom. „A teď odtud zmiz!”
Ahooj, po dlouhé době zase nějaký ten díl, sice pořád slibuju, že budu vydávat častěji, ale nějak mi to nejde.
Snad se to zlepší. S pozdravem Sarah ❤️🖤
#BHC
#Yungblud
