Sama v domě...

221 11 2
                                    

Ráno jsem vstávala celkem brzo kolem 8 hodiny ráno, tak jsem se rozhodla, že udělám lívance.
Šla jsem udělat ranní hygienu a převlékla jsem se. Sešla jsem schody a mířila si to rovnou do kuchyně.
Připravila jsem si na to věci a začala.

Po necelé půl hodině, jsem měl skoro hotovo. A najednou slyším, jak jde někdo po schodech.

„Ahoj andílku” řekl táta. „Ahoj tatínku, jak pak ses vyspal” zeptala jsem se a usmála se na něj.
„Dobře a co tu vlastně kuchtíš?".
„Lívance, už ti to donesu přímo k nosu, aby sis to mohl prohlédnout."
„Jenže já se nechci dívat, já to chci sníst.”

Když jsme se najedli, tak jsem to šla uklidit. Táta mezitím z někým volal.
Asi za 5 minut přišel za mnou a řekl, že má zas nějakou práci. Bude tam dva dny, takže já budu SAMA DOMA!
Řekl mi, že je to naposledy co bude v práci a potom se mi bude věnovat celé prázdniny...no to doufám.

Táta si šel zabalit věci do kufru, protože bude v jiném městě. Nejspíš bude v hotelu.
Nechal mi nějaké peníze. Šla jsem ho doprovodit k autu. Když odjel, tak jsem se cítila zase prázdně. Šla jsem do domu a za sebou zamkla dveře.
Vejdu do kuchyně a udělám si Latté a k tomu si vezmu nějaké cukroví.
Jdu s tím do obývacího pokoje, položím to na stolek a svalím se na gauč a pustím televizi.

Je dvanáct hodin a já mám celkem hlad, takže půjdu si něco uvařit.
Dělám si těstoviny se sýrem.
Asi po půl hodině mám hotovo, a tak jdu obědvat. Sedím v kuchyni a jím a cinkne mi mobil, který zobrazuje novou zprávu. Podívám se na mobil a kdo asi tak může psát...

Neznámé číslo:_Ahoj beruško, jak to že tě tatíček opustil? 🤔🙂

Já:_ Co chceš?

Neznámé číslo:_No tak..ani pozdravit neumíš? Jen jsem si chtěl pohrát, jsi tak sama. Tvůj táta je v úplně jiném městě, na úplně jiném konci tohohle státu, a ty tak sama doma... Tak jsem chtěl toho využít.

Já:_Dej mi pokoj..a jak jako pohrát?

Neznámé číslo:_ Blázinku můj, to bych ti musel ukázat.

Já:_ wtf.. neukazuj radši nic a dej mi už pokoj.

Neznámé číslo:_ Nemohu

Já:_ Proč?

Neznámé číslo:_ Hra už se začala.

Je to cvok, kterej mi nedá pokoj. Jak jako hra už se začala, proč vlastně si vybral mě? Nechápu ho..
SAKRA co to je za ránu, vychází to ze z hora, z mého pokoje. Bože, co když je to lupič, nebo vrah..co když je to on, pan neznámí? Zavolám policii..
Proč mi nejde zavolat tam, vždycky když chci tam zavolat, tak se mi to vypne.

Neznámé číslo:_ Nějak ti to nejde co?

Já:_ Co by mi nemělo jít?

Neznámé číslo:_ Myslíš si, že nevím když chceš zavolat na policii.

Já:_ Co že?

Neznámé číslo:_  Mimochodem, máš moc pěkné fotky, byla si roztomilá, když si byla ještě maličkatá, teď si taky roztomilá.

Já:_ To ty jsi u mě doma? Běž pryč! Co tu chceš?

Neznámé číslo:_ Pohrát si.

Já:_ Ale já nechci!

Neznámé číslo:_  Jenže už hrajeme.

Já:_ Já nechci...co mi chceš udělat?!

Neznámé číslo:_ Neublížím ti, jen si zavaž oči šátkem a sedni si na tvou postel ve tvém pokoji, já tam přijdu.

Já:_ Proč musím mít ten šátek?

Neznámé číslo:_ Protože jsem to řekl.

Já:_ Dobře..

Neznámé číslo:_ Vyber si číslo od 1 do 3.

Já:_ 2, co to vlastně znamená..

Neznámé číslo:_ Jen hra.. buď zvolíš dobře, nebo špatně.

Já:_ Co mi chceš udělat? Chceš mě zabít? Si blázen?

Neznámé číslo:_ Blázen.., ale do tebe.
Zachvilku jsem u tebe, udělej to o co jsem žádal.

Strašně se bojím, co mi chce udělat? Chce mi ublížit? Nebo hůř zabít?
Myslela jsem si, že si ze mě dělá jen srandu, ale on je vážně psychopat.
Sedím na posteli a mám šátek přes
oči a nic nevidím, slyším jak se otevírají dveře a nějaká osoba jde ke mě. Klepu se strachem, co mi chce udělat?
Sedne si vedle mě a asi mě pozoruje. Přiblíží se ke mně a položí mi svou  ruku na tvář a jemně ji pohladí.
Rukou klouže z tváře dolů na můj krk, ten jen dvoumi prsty přejede a směřuje dál dolů, sáhne na mé poprsí. Stékají mi slzy z očí, ale mám šátek.
Pak přestane, asi si všiml, že mám celý mokrý šátek od pláče. Obejme mě a hladí po zádech.

Neznámí - Neplač..já ti neublížím.
Vybrala sis správně, jako vždy. Jak jsem si myslel.

Řekl to tak jemně, ale jak jsem si jako vybrala správně?
Má nádherný hlas, tak jemný a uspokojivý.  Na co to zase myslím...je to magor.
Najednou přestal ze vším a a jen mě chytil za tvář a zašeptal.

Neznámí - Vybrala sis tohle.....

On mě políbil...jako vážně?
Zvedl se a šel pryč z mého pokoje.
Zůstala jsem zamrzlá..nedokázala jsem ani vstát ani se pohnout, kdybych zvolila špatně, co by mi udělal? Zabil mě?

Jeho hlas je tak jemný, jeho rty tak něžné a hebké..ale jeho duše je temná.














Ahojte, strašně moc se omlouvám, že jsem nevydala dřív další část.
Pokusím se vydávat častěji, snad mi to čas dovolí. 😊
S láskou Sarah.❤️

Nestalkuj mě!Kde žijí příběhy. Začni objevovat