Nemohu uvěřit tomu, že na mě zapomněla má rodina, pořád přemýšlím a brečím, bolí mě už z toho všeho hlava. Proč se tohle děje mě? Proč zrovna já?
Nenávidím svůj život.. nestojí za nic.
Měla bych už jít spát, jenže to nejde.
Jdu tedy do koupelny, která je u mě v pokoji, ano mám svoji vlastní koupelnu pro sebe.., tedy nevím jestli vlastní..
Chtěla jsem se jít tedy vysprchovat a trošku být v klidu a nebrečet. Chtěla jsem chvilku mít klid v hlavě.
Ale jak se tam dostanu s tou zlomenou nohou? Vždyť s ní nemůžu ani pohnout. Mám říct Domovi, ať mi jde pomoct. Počkat to je špatný nápad.
Pak jsem zase začala přemýšlet, vždyť Dom je upír...a on se jako neživý krví?
Co kdyby mě zabil?
Nesmím mu věřit.. vlastně ani nechci.
Komu můžu věřit, je jen sama sobě.
Nebo teď už ani sama sobě ne..
A co by vlastně bylo, kdyby mě zabil? Vždyť rodina si myslí, že neexistuju a navíc moc přátel nemám a vsadím se, že Dom jim určitě, také pomotal hlavu..
Takže proč bych nemohla chtít pomoct, odnést do koupelny?
Ale jak se vsléknu? Sakra..
Nechci být před někým nahá, vždyť jsem ani nikdy nebyla.
Mezitím Dom:
Jsem už ze všeho unaven, pořád musím hlídat a taky něco vyřizovat.
Asi jsem ji měl nechat být, jenže ono to nejde. Já nemohu za svoje city.
Nemohu za to, že ji nemohu pustit dál, strašně moc ji miluji, jestli by ji Colson ublížil, zabil bych ho. Neovládl bych se a zase bych byl zrůdou, zase bych zabíjel nevinné lidi. Jen kvůli mému zklamání a bolesti. To už nedopustím, už jsem dosti lidem ublížil, chci aby se to už víckrát nestalo, nechci mít zase na rukou krev.
Musím se na ni kouknout, jestli pořád ještě spí, nebo je vzhůru. Chci jí říct, že bude dlouho trvat, než půjde domů, protože jak jsem byl si něco vyřídit, tak to bylo to, že chtěli zabít El, jen kvůli mě. Jen kvůli tomu, že můj bratr jim to přikázal. Jsou to další upíři, ona by neměla žádnou šanci být na živu, musím jí chránit za každou cenu. Vyřídil jsem to tak, že jsem je zabil. Všechny, doslova všechny.
Nezabil jsem nevinné, tím pádem toho nelituji. Asi jsem trochu šílený, ale vždyť na tom ani nezáleží. Pokud bude chtít ublížit El, bude za to dobře odměněn, což znamená smrtí. Začal jsem se smát...a pak jsem si uvědomil, co to dělám..
Radši jsem šel za El do pokoje.
Dom - Ahoj El, tady máš snídani.
El - Děkuji, ale nemám hlad.
Dom - Tak já ti to tady nechám, když budeš mít hlad najíš se.
El - Dobře..jo a kdy půjdu domů? Protože nemůžu nic.
Dom - O tom jsem chtěl s tebou mluvit, víš domů ještě nepůjdeš. Bude trvat trochu dýl, možná ještě měsíc.
El - Co že?! Měsíc!?
Dom - Vždyť to není hodně. Můžeme se víc poznat;).
El - Je to prdel že?! Kurva já se nemůžu ani jít vykoupat, vždyť nemůžu ani se jít vychcat.
Dom - Proč si neřekla, že se chceš vykoupat a jít na záchod, odnesl bych tě tam.
El - Jasně...a uvidíš mě nahou, hustý fakt.
Dom - Wtf.. proč?
El - A jak se mám kurva vsléknout?
Dom - Ou..ach tak. Možná bych ti pomohl.
El - Nechci od tebe pomoct..a navíc si jen únosce, kterej mě oddělil od rodiny. Ani neví kdo jsem. Ani neví, jak mi je jak se mám? Jestli jsem v pořádku. Nehledají mě, prostě nic.
Víš jak se kurva cítím..
Dom - To mě mrzí, ale nemohu tě nechat jen tak, aby ti někdo ublížil, u mě si v bezpečí.
Začala jsem brečet..a hodně.
Dom - Neplač, to bude dobrý, uvidíš.
El - Chci se opít.., chci se aspoň na pár hodin zklidnit.
Dom - Vždyť alkohol nepiješ.
El - Já vím, ale zkusit to můžu nebo ne..sakra víš co je to být v mý kůži.
A potřebuju čůrat, odneseš mě prosím. Nebudeš chodit se mnou na záchod, jen mě tam vezmeš..jo?
Dom - Dobře..
El - A přines mi chlast... hodně chlastu.
Dom - Tohle neslibuju, ale můžeme si dát jednu spolu, taky se chci odreagovat..
Doufám, že se příběh líbil.
Začnu vydávat dřív, je teď toho na mě moc. A kdo by chtěl, tak vydávám další knížku, je o citátech. O hlubokých citátech.
Takže zase s pozdravem Sarah. 💜
