Už se těším do zoo. Nebyla jsem v zoo asi 2 roky. Colson mi dal ještě své číslo a instagram. Jdeme do zoo asi ve 2 hodiny, my s tátou jsme šli na chvíli tedy domů a oni taky.
Je divný, že mi nenapsal ten velký egoista. Jsem za to strašně ráda, že mi nenapsal.
Neznámé číslo_: Ahoj princezno. Nemusíš nadávat do egoistů.
Já_: No nazdar, nechápu jak tě může bavit si semnou psát. Vždyť ani není o čem, ani neznám tvé jméno, ani nevím jak vypadáš. Nevím nic a ty o mě taky ne. Tak mi dej už pohov.
Neznámé číslo_: Jak víš, že nevím o tobě nic. Je pravda, že ty o mě nevíš nic, jenže já o tobě vím všechno lásko. ❤️
Já_: 😂😂 to je vtipný.
Neznámé číslo_: Ty mi nevěříš?
Já_: Proč bych měla.
Neznámé číslo_: Protože tě miluju a budeš moje kotě.
Já_: Můžu se smát ještě víc. Řekl si fakt, že mě miluješ a víš o mě všechno. Och, tak moc ti věřím.
Neznámé číslo_: Jednou mi taky řekneš, že mě miluješ. Uvidíš..
Já_: Nejsem si jistá. Hmm.. když teda o mě víš všechno, tak co mám třeba ráda za jídlo? 😂
Neznámé číslo_: Miluješ špagety a musí tam být hodně sýru. Taky máš ráda lasagne, doslova zbožňuješ.
Já_: Jen náhoda. 😐
Neznámé číslo_: Taky vím, že strašně bys chtěla jít na koncert Black Veil Brides, Marilina Mansona, Palaye Royale, a tak dále.
Já_: A to víš jak? Vždyť jsem to řekla jen dvakrát mámě a jednou tátovi.
Neznámé číslo_: Nesleduju tě krátkou dobu. A zapomnělas, že tě tam máma nepustila.
Já_: Jak jako krátkou dobu??
Neznámé číslo_: Je to dlouho co tě sleduji.
Já_: Jseš nechutnej víš to... už mi nepiš nech mě bejt.
Neznámé číslo_: Nebuď na mě naštvaná.
Dál jsem neodepisovala, je to náhoda a nebo ví fakt věci, který nikdo...
Určitě náhoda, je blbost aby věděl moje oblíbené jídlo, dokonce to neví ani moje máma. Všichni si myslí, že mám ráda něco jinýho. Nikdo si nevšimne pořádně. Nikomu nechci říkat co mám ráda a co ne. Chci aby si toho všimli sami a ne s mojí pomocí.
..V Zoo ..
Je tak blbneme s Colsonem a ukazuje na zvířata a říkáme komu z nás jsou podobní.
Je to zábavný. Je s ním sranda a strašně se mi líbí...
Zastavíme se někde úplně v zadu, protože jsme utekl rodičům..ano jak malý děti.
Díváme si navzájem do očí a on se blíží pomalu ke mě.
Chytne mě kolem pasu a dívá se mi pořád do očí a přitom nic neříká. Jen cítím, jak dýchá na mou tvář. Má pootevřenou pusu a nepřestává se přibližovat.
Bum...ozvala se nějaká rána a mi se od sebe odtáhli. Hned po tom přišli rodiče a ptali se kam jsme zdrhli, že jsme jak malé děti. Jen se nám smáli.
Šli jsme si koupit nějakého plyšáka na památku. Já jsem si vzala velkého vlka a Colson si vzal Opičku a přivázal si ji kolem krku.
Prošli jsme celou zoologickou zahradu. Z mámou jsme ji prošli jen 1 celou. Vůbec mi nechybí a ten její přítel už vůbec ne.
Doma_: Lehla jsem si na postel a táta šel udělat večeři. Je tak jsem ležela a přemýšlela a Colsonovi, vždyť on mě málem políbil, kdyby se neozvala ta obří rána. Je tak dokonalej, ale můj velkej typ to není. Když tak přemýšlím, tak mě vyruší cinknutí mobilu, který mi oznamuje novou příchozí zprávu. Od koho jiného než Pana Neznámého.
Neznámé číslo_: Ahoj, tak jak sis to užila s tím týpkem...
Má_: Co chceš?
Proč se mě ptá na Colsona? To je, tak postižený vypatlaný člověk.
Neznámé číslo_: Chci abys řekla tomu klukovi, ať tě už nezkouší líbat. Nebo ho to bude mrzet.
Má_: Ty snad žárlíš, no to mě podržte, pan egoista pociťuje žárlivost. A komu jsem to měla říct, já už si to nepamatuju. Pane žárlivý....
Na to už ani neodpověděl, nečekala bych že by žárlil, počkat ale jak mohl vědět, že mě chtěl políbit. On mě sledoval a tu ránu musel způsobit taky on...
Ahojky, doufám že se vám kapča líbila.
Naviděnou u další s pozdravem vaše Sarah.❤️🖤
