Rychle jsem se převlékla a zavřela všechny okna a dveře. Zatáhla žaluzie a pustila si nějakou komedii. Číslo jsem chtěla bloknout, ale nešlo to... nezbývá mi nic jinýho než si vyměnit kartu. Jenže já mám na tom peníze..
Co budu dělat? Zkusím prostě neodpovídat.
Když skončil film, tak bylo asi kolem 9 večer, táta se pořád nevrátil. Šla jsem do kuchyně si udělat kakao a podívat se z okna jestli táta už třeba nepřijel.
Otevřela jsem teda okno, protože mi bylo i docela teplo. Auto nikde, tak jsem se trochu víc opřela a podívala se na silnici, jenže nic. Po chvíli jsem tam něco viděla, byl tam nějaký stín. Myslela jsem, že se mi to zdá. Jenže ono se mi to nezdálo, byla tam černá postava může. Byl celý v černé, měl přes obličej šátek a na hlavě kapuci.
Někdo mi napsal na mobil. Měla jsem ho v kapse, tak se podívala.
Neznámé číslo_: Proč koukáš z toho okna? Vyhlížíš tátu?
Me_: Ty mě sleduješ?
Neznámé číslo_: Ne, jen tě pozoruji.
Me_: To je sledování. Víš o tom, že je to trestné. Za stalkování si můžeš jít i za mříže. Jestli chceš takhle skončit, tak klidně pokračuj. Ale jestli ne, tak se drž o de mě dál. A už mi přestaň psát.
Neznámé číslo_: Myslíš si, že ti někdo uvěří? Jakože jim řekneš " Pomoc, někdo mě sleduje a nechce mi dát pokoj, bojím se že mi ublíží".
Me_: Uvěří a ne nebojím se tě!
Neznámé číslo_: To určitě, tak proč se klepeš strachy a otáčíš se na každou stranu?
Me_: Nebojím se! Přestaň mne obtěžovat!
Neznámé číslo_: Nepřestanu..
Najednou jsem uslyšela motor auta. Šla jsem teda kouknout se z okna. Byl tam táta, no konečně.
Vešel do dveří a já ho hned obejmula.
„Ahoj tati kdes tak dlouho byl? Strašně jsem se o tebe bála.” vyjekla jsem to hned na něj. „Ahoj zlatíčko, nic se mi nestalo, jen jsem mluvil se známými, zítra se s nimi máme sejít. Promiň měl jsem ti asi zavolat.”
„To je dobrý tati. A kdo to vůbec je? Znám je?” „Je to jeden kamarád se kterým jsem chodil do školy. Chtěli jsme jít na oběd, řekl že by tě rád poznal. Víš on tě viděl ještě když jsi byla miminko. A taky přijde i jeho žena se synem.” „Dobře, tedy. Nechceš udělat něco k jídlu?” zeptala jsem se. „Můžeme objednat pizzu, jestli chceš.”
„Dobře, už mám zase hlad” řekla jsem a přitom jsme se zasmáli.
Pizza přišla my jedli a koukali na televizi. Když už jsem dojedla, šla jsem do svého pokoje jít spát.
Sjížděla jsem ještě internet a pak mi do toho přišla nová oznamovací zpráva. Od koho jiného než od toho stalkera s velkým egem.
Neznámé číslo_: Ahoj pusinko:*
Já_: Nejsem pusinka a jdu spát. Takže čau.
Neznámé číslo_: Přeci jenom 10 minut tě nezabije..
Já_: Nechci si s tebou psát. Už mě nech na pokoji! Proč vlastně nejdeš ani zablokovat?!
Neznámé číslo_: S elektronikou mi.to prostě jde.
Já_: Jsi tuze špatný. Musíš být asi nemocný, jsi psychopat. Určitě nějakej starej, slizkej úchyl.
Neznámé číslo_: Nejsem starej! Náhodou bych se ti hoodně líbil. Šla bys ze mě do kolem.
Já_: Nějak moc velký ego nemyslíš?🤔
Neznámé číslo_: Nemyslím si. Teď jsi protivná, ale stejně jednou budeš moje.
Na to jsem už neodepisovala, on je tak protivný. Má moc velký ego, když tohle napsal, jakože ”stejně jednou budeš moje”, ten je tak paranoidní.
Už jdu radši spát, nebaví mě pořád přemýšlet o neznámém čísle.
Ráno jsem šla s tátou udělat palačinky. Tak jsme se u toho nasmáli, kdo by řekl že palačinky padají ze stropu rovnou na talíř, nebo spíše na obličej..
S tátou je mi líp než z mámou, jsem tu třetí den. S tátou je sranda, zítra jdeme někam do zoo. Moc se těším..
Když bylo kolem půl dvanácté, tak jsme se šli převléknout a jeli za tátovo kamarádem a jeho rodinou. Kdyby něco vzala jsem si černé džíny, a červené tílko a nechala si rozpuštěné vlasy a trochu se nalíčila.
Stojíme před restaurací a jdeme do vnitř. Není tu moc lidí, táta mě vede někam do zadu. A už je vidím. Ten kluk je docela pěknej..
„Dobrý den” řekla jsem slušně. Oni na to hned ahoj tys vyrostla a takový další věci. Řekli mi, jak se jmenují, ten pán se jmenuje Gustav a jeho žena Velma. „Ahoj ty jsi Elisabeth že?” „Jo a ty?” zeptala jsem se. „Jsem Colson”.
Je tak pěkný. Ale všimla jsem si jeho tetování. Mě se tetování líbí, takže nemám s tím problém.
Zjistila jsem, že máme toho hodně společného. Má rád hudbu, stejně jako já. Pořád jsme něco mluvili atd. A potom táta se jich zeptal, jestli by nechtěli jít s námi do zoo. Je prej divný tam jít jen ve dvou. Není obyčejná zoo, je to safari, jenže táta všemu říká zoo. Oni řekli, že by šli.
Colsonovi se vytvořil velký úsměv na tváři, přesně jako mě. Má krásnej úsměv.
Doufám, že se kapitola líbí. Je to docela dlouho co jsem nic nevydala snažím se na tom zapracovat.
Zkuste hádat kdo je Colson, spíše který zpěvák to je?❤️
S pozdravem Sarah.❤️🖤
