Crrr....crr..
„Sakra já si nechala nastavený budík vážně?! já jsem takovej magor”
Vypla jsem budík a šla si zase zpátky lehnout a doufala v to, že zase usnu, jenže mi vletěla máma do pokoje.
Máma - Dobré ráno, už jsem myslela, že už se připravuješ.
Já - A kam jako?
Máma - Tys zapomněla, vždyť dneska jdeme na oběd s Danielem.
Já - Včera jsem ti říkala, že nikam nejdu.
Pro info Daniel je mámy přítel, táhnou to spolu asi 3 měsíce. Můj táta ještě před rokem s námi bydlel, ale s mámou si už neměli co říct, asi po 7 měsících se zamilovala do svého šéfa a tak tátovi řekla, že se chce rozvést, že ho už nemiluje. Byla jsem tak naštvaná, bohužel si mě nechala máma, ale o prázdninách vždycky jezdím k tátovi, vlastně to bude poprvé. Nenávidím Daniela a mámu taky. Nejradši bych bydlela jen u táty, ale nejde to má složitou práci. Jezdí po celém světě a doma je jen v létě.
Máma - Ale jdeš, už jsem řekla! Nebo se s prázdninami u táty rozluč
Já - To jako vážně?! Já to tady nenávidím!
Máma - Čekám dole a nebuď drzá, ven si na sebe nějaké pěkné šaty a ne co pořád nosíš ty.
Já - O tom mi ty nebudeš rozkazovat.
Máma odešla z mého pokoje a já teda se začla připravovat, chci jí přece k tátovi na prázdniny, takže tohle ráno musím vydržet a pak už jen za tátou.
Beru si na sebe černé džíny a černé tričko. Jdu se teda převléknout a jdu hned do koupelny. Když už jsem dělala ranní hygienu, tak se trochu nalíčím, dávám si trochu řasenku a hnědé stíny. Vyjdu z koupelny a jdu po schodech dolů do kuchyně. Vidím mámu, jak s někým volá. Jdu teda blíž a sednu si na židli ke stolu.
Máma - Takže v kolik hodin jí vyzvedneš? Jdeme ještě na snídani s Danielem.
Musela asi mluvit s tátou, protože kdo jiný by pro mě přijel než táta. Jen tam sedím a čekám až dohovoří.
Máma - Dobře tedy, takže jdeme do toho podniku kde jsme chodili na večeře. Ještě ti zavolám. Zatím se měj.
Takže máma mi řekla, že táta si pro mě přijde hned co se nasnídáme, už se tak těším, až vypadnu z tohohle města.
V restauraci:
„Ahoj Dane”. pozdravila máma hned co jsme vešli do dveří. A hned mu musela dát pusu...fuj.
„Ahoj Eli, jak pak se máš?” dělá si prdel? Eli? „Ehm ahoj Daníčku”. Řekla jsem a u toho se uchechtla, nesnáší když mu tak říkám. „Co si teda dáš Beth?” zeptal se a viděla jsem mámu, jak mě za to jméno zabíjí pohledem.
„Dala bych si lívance s jahodami a zelený čaj.” Když to přinesl číšník, tak mi to podal a díval se na mě, jak kdybych umřela a pak vstala z mrtvých, díval se mi do očí a tak jsem řekla, jen děkuji aby odešel. Konečně se vypakoval pryč.
Chvíli potom co jsem dojídala, máma volala tátovi, ať už pro mě přijede. Asi bude hodně ráda, tě se mě zbaví.
Abych řekla pravdu, tahle snídaně nebyla tak špatná, máma něco mluvila tak jsem jí ignorovala. Potom začal mluvit, něco Dan a já si radši nasadila svoje sluchátka a neposlouchala je.
Konečně je tu už táta. Vyšla jsem z restaurace, spíš běžela a šla obejmout svého otce.
Já - Tak strašně moc si mi chyběl.
Táta - Ty mě taky andílku. Tak nasedni do auta a můžeme vyrazit.
Máma - Ahoj Georgi, takže už si přijel, ehm kufr má v autě. Tak ať si ho nezapomene.
Táta - El běž si pro kufr a dej si ho do kufru.
Já - Už jdu.
Jeli jsme asi jednu hodinu. Takže jsme v New Orleans, je to tu pěkné, strašně krásná krajina. Najednou jedeme do ulice, kde jsou velké rodinné domy. Zastavíme u většího domu a vystoupíme, taťka mi vezme kufr a jdeme do domu. Je tu velká zahrada a taky obří bazén. Otevře dveře a vstoupíme do vnitř, je to tu krásné velký obývák a kuchyň. Taťka mě bere do horního poschodí a ukazuje mi pokoj, kde má on a kde já. Je to tu krásný. Mám nádherný pokoj, skoro vše je černé a zdi jsou bílé.
Táta - Doufám, že se ti pokoj líbí. Věděl jsem, že ty nejsi moc na ty barvy..jako je třeba růžová. Tedy jestli jsem se nezmínil.
Já - Tati, ten pokoj je boží. Neboj vše je báječné.
Táta - Dobře, to jsem rád. Jo a El musím někam jet. Budeš asi muset zůstat tu sama, jen do oběda. Strašně se omlouvám, ale přes léto chodím do práce ve městě a přes rok zase po světě. Vždyť víš, ale klidně to zruším, jestli chceš.
Já - Ne, tati jen běž nic se neděje. Vždyť je to tvůj podnik. Nenecháš ho přeci skrachovat.
Jen jsem se uchechtla. Můj táta hodně pracuje, řekla bych, že až moc. Ale hlavní je, že ho to baví.
Táta - Dobře, jsi nejlepší drahoušku. Jo a ne neboj nenechám.
Takže táta odjel a já tu zůstala sama.
Šla jsem si tedy vybalit, a potom se na něco kouknout, třeba seriál, či film.
Když jsem měla vše hotové, řekla jsem si, že se půjdu dívat na seriál "American Horror Story" na notebook. Když jsem zkoukla asi jeden díl, zazvonil mi mobil. Tak jsem se koukla, kdo by mi mohl napsat, třeba to mohla být Carly, moje nejlepší kamarádka.
Neznámé číslo_: Není ti smutno, být sama doma Elisabeth?
Me_: Kdo to je? To jsi ty Carly? Vždyť jsem ti psala asi před půl hodinou.
Neznámé číslo_: Ale já nejsem Carly.
Me_: Děláš si ze mě srandu? Jo je to vtipný, ale proč sis změnila kartu? Nebo tohle číslo nemám uložený?
Neznámé číslo_: Já, ale nejsem Carly. Proč se směješ a přitom si hraješ s papírkem.
Me_: Wtf, tak to nevím, jak můžeš vědět, ale okey náhoda je náhoda xD.
Neznámé číslo_: Co když tě sleduji, pořád si myslíš, že jsem tvá kamarádka, ale nejsem. Jak by se tvá kamarádka dostala do tvého domu? Vždyť je od tebe asi 150 km. Slyšíš to, jak spadla sklenička?
Zatajil se mi dech, někdo byl v kuchyni a shodil vážně skleničku.
Me_: Dobře, tak nejsi Carly. Kdo jsi?
A můžeš už klidně jít z tohoto domu.
Neznámé číslo_: Najednou změnila názor. Dobře pusinko papa. :*
Doufám, že se tato kapitola líbila.
S pozdravem Sarah.🖤❤️
