Mě se nechce jít vykoupat, ještě k tomu před ním... Uff to se nikdy nestane, nějak zařídím abych si dala koupel sama.
El - Takže Dome, můžeš mě tam jen odnést a připravit mi koupelnu?
Dom - Jak chceš..ehm je mi to trapný říkat, ale asi budeš chtít pomoc do té vany..že? Nebo klidně můžeš jít do sprchy, ale dávej si pozor ať si nenamočíš tu nohu.
El - Dobře..
Dom - Takže ti to tam jdu připravit a můžeš jít...
El - Jasně...přijdu si trapně.
Dom - Ale ne..
El - Vždyť jsem jak holka co se jde poprvý vysprchovat.. Sice je pravda, že mám poprvé zlomenou nohu, ale tuhle malou věc snad dokážu, přijdu si jak kdyby to bylo skolat nějakou horu, což je trapný, protože je to jen koupel.. teď si zas přijdu, jako idiot.
Dom - Dle mě nejsi idiot, jsi jen zraněná a navíc na tu nohu nemůžeš ani došlápnout..
El - Tak dobře tedy.. počkám tady.
Dom - Okeeejj.. tak já za chvilku tady budu.
Takže šel mi připravit koupelnu a já se můžu propadnout do země.
Sakra já jsem, tak trapná. Cítím se trapně, jelikož říkat takové hovadiny co mi jde z úst, je nemožné.
Takže čekám na gauči, kde právě teď ležím a vyčkávám na příchod Doma.
Uběhlo ani ne 5 minut a on už je tady, wow. Vezme mě do náruče a nese směr koupelna...
El - Takžee, díky že jsi mě sem odnesl.
Můžeš už odejít, já to zvládnu...
Dom - Dobře.., kdyžtak na mě zavolej budu dole v obýváku.
El - Okey.
Ještě se na mě usmál a já mu zavřela dveře před nosem, já jsem tak ubohá vážně. Musím nějak zkusit se vsléknout, jenže moc mi to nejde.
Proč? Protože si někdo nepozornej zlomil stehenní kost.
Měla bych jít s tím asi k doktorovi, jenže to pan Dom nedovolí.
Sakra ono to prostě ty tepláky nejdou sundat. Strašně to bolí, když s tou nohou pohnu.
Musím zůstat v klidu a půjde to samo.
Ach jsem takovej ubožák, nedokážu se ani vysprchovat. Sice je tu i vana, ale do vany nejdu, jak bych pak vylezla?
Takže konečně, můžu se jít vysprchovat.
Je příjemné cítit teplé kapky vody, jak mi kloužou po těle. Jen jedna věc je špatná, to že tu nohu musím mít venku, aby se nenamočila sádra.
Konečně jsem hotová, teď jen vylézt ven, tak abych nespadla.
Obmotávám kolem sebe ručník a pomalu vylézám ze sprchy.
Pohla jsem špatně nohou a začala mě hodně bolet, cítila jsem jak se nemůžu udržet na nohou. Takže teď padám zádama na podlahu, to bude bolet.
Když už si myslím, že prostě spadnu na zem, tak místo toho spadnu Domovi přímo do náruče.
Podívám se mu do očí a pak na jeho rty. Zkoušené si ret. Dívá se na mě. Když si myslím, že mě zvedne, tak místo toho mě políbí.
Když přestane, nevím co mám dělat.
Celá hořím, cítím se trapně a vzároveň, chci zopakovat to co on udělal první. Zvedne mě a konečně postaví na nohy.
Nevím co mám říct a tak řeknu úplnou kravinu, která mě právě napadla.
„Asi bych měla mít berle, protože s tou nohou se nechodí moc dobře a navíc nechci tě využívat tím, jak mě pořád někam neseš v náručí.” řekla jsem. „Mě nevadí, že tě nesu v náručí, právě naopak. Budu tě mít v náručí klidně celý den, jak budeš chtít.
Elisabeth ty mě nevyužíváš, to spíše já tebe..” řekl. Jak jako já tebe? Jak to myslí. „Jak to myslíš, že mě ty využíváš?”
„Vždyť jsem tě unesl. Můj bratr si s tebou zahrával. Sledoval jsem tě ne jen kvůli tomu, že se mi líbíš, ale taky kvůli svému bratrovi.”
Tohle nechápu...jako vážně.
„Vím, unesl jsi mě. Také vím, že tvůj bratr si semnou zahrával. Ale vím, že si to nedělal jen kvůli svému bratrovi, ale kvůli mě. Abych byla v bezpečí, vždyť tvůj bratr spíš hledal tebe a hledal něco, jak by ti ublížil. Takže nevyužíváš mě, i kdyby jo, je mi to jedno.” tohle jsem vážně řekla..
Vždyť tě unesl, probuď se. Kvůli němu zapomněli na tebe všichni, zapomněli že existuješ. Myslíš, že jedna pusa to vyřeší, nebuď naivní El. Nesmíš se zamilovat do psychopata, ještě k tomu je upír. Co když ti ublíží? Co když tě zabije?
Moje podvědomí mi dělalo zmatek v hlavě. Pak jsem začla radši přemýšlet nad tím, že jsem před ním jen v ručníku.
„Ehm Dome? Mohli bys jít na chvíli pryč, chci se převléknout, jak vidíš jsem tu jen v ručníku.” on se jen uchechtl. „Dobře, jak si přeješ. Ale ať se ti nic nestane. Nechceš pomoc, stejně asi nedokážeš si to obléknout.”
Je tam arogantní.. proč se pořád směje. Ach..ale má krásnej úsměv.
„Pche, to zvládnu sama. Takže teď odtud běž ven.” jen jsem se ještě usmála a zavřela mu dveře před nosem.
Konečně se mi to podařilo obléknout, blbý kraťasy. Pookoulela jsem očima, takže jak se dostat pryč. Nechce se mi na něj volat nemám náladu.
Otevřela jsem dveře, a chtěla jít.
Jenže někdo přeběhl bleskurychle schody nahoru a vzal mě do náruče.
Přenesl mě do obýváku, chci se dívat na seriál. Položil mě na gauč a odešel.
Pustila jsem si seriál Hotel Del Luna, jak já tenhle seriál zbožňuju.
Přišel Dom za mnou s dekou a kakaem. Je tak hodný strašně hodný.
Najednou je hodný, řekla jsem si.
Přikryl mě měkkou dekou a podal mi kakao, mezitím si šel i pro své.
Sedl si, nebo spíše lehl ke mě a koukal.
„Proč se o mě, tak staráš? Vždyť to dělat nemusíš. Vždyť pro mě nemusíš dělat nic. Jsi tak strašně hodný. Vždyť jsem ti nadávala a tak. Nesnášela tě a ty se ke mě chováš, tak pěkně. Staráš se o mě, i když nemusíš. Jiný by mě spíše týrali.” zeptala jsem se ho.
„Jenže já nejsem jiní, zabil bych každého kdo by tě rozplakal, nebo ti ublížil. Vím že to nemusím dělat, jenže já chci.
A já to vlastně i musím dělat, moje srdce by to nedalo, kdybych se k tobě nechoval hezky.
Ptáš se mě proč se o tebe tak starám..
Je to protože tě s celého srdce MILUJI.
Takže další díl, snad se bude líbit.
Vím, že jsem dlouho nic nevydala, ale budu se snažit vydávat co nejdříve.
Tak zatím Sarah...♥️
