Z toho, jak mi někdo napsal jsem byla celkem nesvá, ale i přesto jsem si myslela, že si ze mě dělá někdo srandu. Určitě někdo ze třídy..
Ležím na posteli a slyším tátu, jak na mě volá ze zdola ať jdu za ním.
„Ahoj tati, jak ses měl?" zeptala jsem se ho. „Docela to šlo. A přinesl jsem nám oběd.” zasmál se. „Už mám hlad no, ale zítra bych mohla uvařit já. Miluješ moje speciality v kuchyni.” u toho jsem se uchechtla. „Dobrej nápad , takže zítra vaříš ty. Jo a chtěl jsem někam zajít, třeba by jsme mohli jít kouknout se k moři, teda jestli chceš?” zeptal se. „Jasně, že chci. Už se strašně moc těším. „A mohli.bychom zajet k babičce, dlouho tě neviděla a tvůj děda bude chtít zase poslechnout s tebou prej nějakou novou desku.”
Já tak strašně moc miluju poslouchání hudby z dědou. Tak se tam těším.
Šli jsme teda do kuchyně a tam se naobědvali. Taťka se mě zeptal jestli bych nechtěla jít ven, jen tak si to tu porozhlídnout, ale bohužel sama. Zase mu volali z práce, že něco potřebují, nebo co..
Šla jsem tedy ven. Sice sama, ale aspoň si to tu porozhlídnu.
Jdu už chvilku po nějaké cestě, nevím kde sem. Sakra já se asi ztratila. Ne to ne... Je půl pátý a táta přijde asi kolem 7 - 8 hodiny domů. Zkusím jít zpátky.
Když jdu zpátky, tak zjistím, že jsem tu předtím nebyla. Musela jsem špatně zabočit, do háje. Vidím nějakou holku, zeptám se kudy bych mohla jít domů.
„Ahoj, prosimtě nevíš jak se dostanu na Hidestreet 134?” zeptala jsem se té holky. „Ahoj, jasně vím kde to je. Musím zaboči do leva potom rovně, pak do prava a po chvilce do leva, jdeš rovně a potom zase zabočíš do práva.”
„Aha, ehm jakže to bylo?” „Víš co radši tě tam půjdu doprovodit, stejně tam bydlím taky, jenom asi o 3 domy dál.”
„Děkuju ti” řekla jsem. „A jak se jmenuješ?” „Jsem Sára a ty?”
„Jsem Kim.”
Kim je napůl Korejka a Vietnamka, je hubenější postavy a měří asi kolem 160 cm. Takže větší než já, sice jen o pár centimetrů, ale pořád větší. Má také hnědé dlouhé vlasy, ale já mám delší. Má hnědé velké oči, je strašně moc krásná.
Konečně jsem doma, s Kim jsme se rozloučili a ona šla taky domů.
Proč mám pořád divný pocit, že mě někdo sleduje?
Je to divný, strašně moc mě to unavuje. Ale nebojím se, je to nějaká kravina a já jsem prostě pouze jen naivka. Jak jinak taky, holky bývají naivky, sice jsem odlišnější než ostatní, ale ano jsem taky naivní.
Udělala jsem si něco k jídlu, je půl šestý a táta přijde kolem 8, takže se půjdu dívat na seriál. Když dojím, tak to jdu uklidit a když to mam, tak jdu si do svého pokoje. Pustím si seriál a koukám asi už 20 minut, ale něco mě vyrušilo. Kdo jinej než ten týpek.
Neznámé číslo_: Ahoj princezno :*
Já_: Co chceš?
Neznámé číslo_: ujistit se zdá si se vrátila domů v pořádku.
Já_: Tě nemusí zajímat.
Neznámé číslo_: Ale zajímá. ;*
Dál už jsem nepodepisovala šla jsem se vykoupat.
Neznámé číslo_: Neměla bys ses převlékat v pokoji. Sice máš spodní prádlo, ale i tak tě někdo může sledovat a dělat pěkné věci. Jinak máš nádherné tělo 🤤
Já_: Počkat co? Jak to myslíš?
Ty mě sleduješ? Dej mi pokoj.
Doufám, že se kapitola líbí, vím je ta krátké a taky nic moc, ale moc času na to nemám, někdy to zlepším.❤️
S pozdravem Sarah.
