Otevřela jsem oči a uviděla toho kluka co mě při tom pádu chytil.
Chvíli jsem byla ještě v tranzu, ale potom jsem se koukla kolem sebe a já zjistila, že vlastně nejsem ve svém pokoji. Já byla vlastně unesena.
Kdo je to..
„Kdo jsi?” zeptala jsem se. „Ten co tě stráží..ten co tě sleduje, hlídá.” řekl.
„Ale já se ptám kdo kurva jsi! Co tu dělám, proč si mě unesl. Proč si mě vůbec někdy sledoval. Kdo sakra jsi. Podle mě jen úchyl, kterej zabíjí lidi.”
Ano musela jsem být hned, tak zlá. Já vím.. když se chci odtud dostat měla bych být milá... milá co to tu plácám, vždyť mě unesl. Ach bože proč mě bolí, tak hlava a noha, jak kdybych si ji zlomila.
„Mimochodem, nejsem žádný úchyl. Lidi nezabíjím..a navíc když se chceš zeptat na jméno, tak máš říct, jak se jmenuješ a ne, kdo jsi. Jsi vrah, úchyl atd.. Já ti zachránil život, kdybys spadla z té výšky, tak bys umřela. Už teď si měla slabý otřesk mozku a navíc sis ještě zlomila nohu. Takže mě neobviňuj, a že jsem tě unesl..za to si můžeš sama!” řekl naštvaně.
„Počkat..já si za to můžu sama, to tys mě unesl. To tys mi psal, to tys mě začal sledovat, tys hrál semnou tu pitomou hru. A to ty si mě políbil. Kdybych si vybrala špatně, tak bys mě co z násilnil, nebo rovnou zabil?! Já si za to nemůžu.”
„Tohle si myslíš, že bych tě znásilnil, či zabil. Mýlíš se, chci jen aby si byla v bezpečí a ano, ty si za to můžeš, že jsem tě unesl, kdyby si se nelíbila s mým bratrem nic by se nestalo. Už tak mě vyvedl z míry. Tak moc ho nenávidím. On mi vezme všechno..a ublíží mi tak, že mi chce vzít na čem mi nejvíce záleží.” řekl už sklesle.
„Počkat, Colson je tvůj bratr?”
to je vtip že? Jeho rodiče neřekli, že má bratra. Nebo snad jo...
„Ano správně..je to můj bratr.”
„Co..to mu nevěřím, vždyť jeho rodiče nic neříkali, že má bratra.”
Byla jsem mimo...jako fakt úplně v tranzu.
„Co jeho rodiče? Naše rodiče zemřeli před sto lety. To nejsou jeho rodiče, jen je ovládl.”
„WTF co? Před sto lety? To je vtip že?”
Tohle je už na mě moc. „Ne není to vtip.” řekl přesvědčivě.
„Tohle nechápu, co jste vlastně zač?”
Jako vážně je jim přes sto let a jsou živí a ještě k tomu Colsonovi rodiče jsou ovládnuty Colsonem, jako že je jejich syn. Nedává to smysl. „Víš my nejsme lidi, my jsme ti co ve dne spí a v noci bdí.” řekl to v hádance, takže jsou netopýři? Uchechtla jsem se.
„Čemu se směješ? Přijde ti to jako vtip?” řekl trošku naštvaně.
„ Takže jste netopýři jo..” nevím co mě to popadlo, ale začla jsem se smát a hodně, on jenom koukal na mě, jak na blázna. To spíš on je blázen, že mi tu vypravuje hádanky.
„Víš co jsem...jsem upír.” řekl koktavě.
„Wow Twilight sága, kámo normálněji se cítit nemůžu.” pořád jsem se smála..jsem blázen, já vím.
„Ale já si nedělám srandu!” řekl nasraně a jeho tvář se změnila.
Měl černé žilky pod očima a jeho zuby byly větší asi o půl centimetru.
Já se lekla..a přestala se smát.
„Jak si to udělal?” zeptala jsem se ho. Nemůže něco takového existovat že?
„Jak jsem řekl, jsem upír a můj bratr taky. Chci tě ochránit, protože je pro tebe nebezpečný. Teď už musím někam jít. Nepokoušej se někam utéct, nechci aby si doopravdy zemřela, už tak máš zlomenou nohu a nikam jít nemůžeš. Jdu jen něco zařídit do hodiny jsem tu. Pokud se pokusíš utéct, nepodaří se ti to, jen zahyneš.
Jsme v lese, kde obyčejný smrtelník nenajde cestu ven ani dovnitř.
Takže být tebou zůstal bych tu. Tady máš snídani a můžeš si zapnout notebook.” řekl a chtěl jít ke dveřím.
„Počkej!” zakřičela jsem na něj.
„Co?” zeptal se. „Nezeptala jsem se na tvé jméno. Jak se jmenuješ?” zeptala jsem se a usmála se.
„Jmenuji se Dominic, ale říkají my spíše Dom.” usmál se..och, ten má krásný úsměv. Dost unesl tě.
Takže Dom... říkala jsem si v hlavě, když odešel.
Doufám, že se kapitola líbila. 😊
Asi byla nic moc, ale aspoň jsem se pokusila něco napsat.
Co si myslíte o Colsonovi, ublíží El?
A co říkáte na Dominica? 😆❤️
V příští kapitole vaše Sarah.🖤( ◜‿◝ )♡
