Photo for you babe [Larry Stylinson] ✓

1. Kapitola

Louis

Nudím se. A co dělá člověk když se nudí? Tak třeba já Louis Tomlinson, právě projíždím Instagram. Koukám na různé profily a tak trochu je hodnotím. Vím, možná je to trošku směšné, ale co jiného mám dělat, když jsem doma sám a strašně se nudím.

Po nějaké době, když jsem to už chtěl vzdát, jsem narazil na nějaký profil fotografa. Vždycky jsem chtěl být modelem, ale nemám na to tělo.Jen v rychlosti jsem projel pár příspěvků a hned odtamtud radši odešel. Nemohl jsem se koukat na ostatní kluky jak mají krásný těla. A pak jsem tady já. Jsem oproti nim úplná nicka. Úplná nula.

Uběhlo asi půl hodiny, kdy jsem jen tak ležel na zádech a měl zavřené oči. To mě ale přestalo už bavit a tak jsem se rozhodl napsat mému velmi blízkému kamarádovi Niallovi. Byl jediný kdo mi rozumněl.

Louis : Ahojky Ni, nechceš jít ven?

V hloubi duše jsem doufal, že napíše, že půjde. Asi bych to doma dál sám nedal.

Niall : Nazdár Lou, hele klidně můžu, stejně nevím co dělat. A jsem doma sám.

No díky bohu, kdyby nešel, tak bych se asi zbláznil.

Louis : Tak super. Mohli by jsme se sejít v tom parku, blízko školy.

Rychle jsem odepsal, aby si to náhodnou nerozmyslel.

Niall : OK, tak vyrážím.

Bylo mi jasný, že tam opět budu dřív, protože když tohle Nini napíše, tak bude ještě pět minut sedět na zadku.

Každopádně jsem popadl mobil a šel se alespoň trochu upravit. Teda spíš jsem si jen prohrábl vlasy. Poté jsem na sebe hodil mikinu, mobil šoupnul do kapsy a doslova jsem vyběhl z domu.

Dorazil jsem na místo setkání. Niall tu ještě samozřejmě nebyl. To se dalo čekat. No nic. Chvíli prostě počkám na lavičce. Řekl jsem sám sobě.

Chvíli potom co jsem se posadil jsem uslyšel někoho přicházet, proto jsem zvedl pohled, doufaje že to už třeba konečně bude Niall. No nebyl. Byl to nějakej kluk, nebo spíš chlap? To je fuk. Každopádně byl poměrně vysokej, s krásnými hnědými delšími vlasy a zelenýma očima. Byl překrásný.

„Můžu si přisednout?" promluvil na mě a já myslel, že na místě omdlím. Ten jeho hlas byl tak kurva dokonalej. Kdybych neseděl, tak by se mi stopro podlomila kolena.

Radši jsem jen přikývl, protože na slovo bych se teď vážně nezmohl. S úsměvem si sedl vedle mě a začal něco hledat v mobilu.

Celičkou tu dobu jsem ho pozoroval, abych si potvrdil svou první myšlenku. Byl skutečně nádherný. A ještě k tomu tak dokonale voněl. Sakra Louisi vůbec bys takhle neměl přemýšlet. Okřikl jsem se.

Strašně rád bych se k němu třeba přitulil. Nebo alespoň se přiblížil, abych mohl lépe cítit tu jeho dokonalou vůni. Bože, co ten kluk se mnou dělá. V životě jsem ho neviděl a už z něj nemůžu. Louisi co to s tebou je. Zklidni se sakra. Za chvíli určitě přijde Ni a nechceš před ním vypadat jak nějaká zabouchlá puberťačka.

Z mých myšlenek, mě vyrušilo takové to falešné zakašlání a ve vteřině se modré oči setkaly se zelenýma. Panebože ty jeho nádherné oči. On... On je prostě bůh. Koukali jsme si navzájem do očí. Tohle bylo tak zvláštní. Bylo to něco nového. Nějaký nový pocit a já ho nedokázal popsat. Dokonce jsem se jednou přistihl mu mrknout po rtech. Louisi sakra nedělej blbosti. Tohle nejde. Znáš ho pár minut. Ani nevíš jak se jmenuje, kolik mu je. Nevíš nic a navíc za chvíli určitě přijde Niall a kdyby tohle viděl.

Uhnul jsem pohledem od jeho očí a zatřepal hlavou, abych vyhnal všechny myšlenky týkající se jeho. Hodil po mně nechápavý výraz.

„O-omlouvám..." ani jsem nevěděl proč se mu vlastně omlouvám. Vždyť jsem nic neudělal. Dobře možná jsem na něj zíral jak nějakej úchyl, ale jemu to očividně nijak nevadilo.

„Nemusíš se vůbec omlouvat, " pousmál se. Tak tohle bylo tak trapný. Nejspíš jsem zrudl a proto jsem radši sklopil pohled na zem. Nevím co to se mnou je. Přijdu si s ním úplně jinak. Strašně mě svou přítomností znervózňoval.

„Vlastně jsem se tě chtěl na něco zeptat, " nebudu lhát, bál jsem se s čím přijde.

„A n-na co? " musel jsem si trošku pročistit krk lehkým zakašláním. Opravdu mě zajímalo co potřebuje, ale zároveň jsem se i trochu bál.

„Hledám někoho kdo by se stal mým modelem číslo jedna a ty jsi podle mě úplně perfektní, " měl jsem co dělat, abych se neudusil vlastní slinou. Myslí to vážně? Já? Proč zrovna já? Ze všech těch dokonalých modelů já?

„T-to myslíte vážně? " byl jsem z toho naprosto vykolejený.

„Ano myslím, " usmál se a nejspíš čekal na mou odpověď.

„Jako já? " uznávám, že to muselo vyznít trapně, že se pořád ptám jak blbec, ale já tomu prostě nemohl uvěřit.

„Jako ty, " zasmál se a já se málem rozpustil. Bože však on má tak roztomilý smích.

Taaaak jooooo xd
Tohle je úplně první příběh, který píšu na téma Larry, zároveň můj první delší příběh a taky úplně první příběh tady :-)

Vidíme se u další kapitolky <3