Photo for you babe [Larry Stylinson] ✓

39. Kapitola

Louis

„Lou letadlo nepočká, musíme jít," zavolal na mě Hazza. Ještě jsem nikdy neletěl. Bojím se. Ano, bojím.

„Snad mám všechno," řekl jsem si potichu pro sebe, když jsem scházel schody dolů.

„Co nebudeš mít, koupíme," on snad slyší všechno. Uchechtl jsem se.

„Co nebudu mít si koupím," opravil jsem jeho větu, protože on pokaždé co řekl 'koupíme', tak tím myslel spíš 'koupím ti to' a to já nechtěl. Nechtěl jsem, aby za mě takhle utrácel. Měl jsem svoje peníze. Nechtěl jsem, aby si myslel, že ho jen využívám.

„No dobrá a teď už pojď," vzal svůj i můj kufr a šel ho hodit do auta. Já se mezitím usadil na sedadlo spolujezdce a čekal, než Harry přijde.

Sledoval jsem ho z okýnka, jak pečlivě kontroluje, jestli je dům zamčený, pak obešel i garáž a nakonec ještě někomu zavolal. Nevěděl jsem komu, ale vtipkoval s tou osobou.

„Musíte se rozloučit, pak nás pár dní neuvidíte," řekl s úsměvem, pak to položil a mobil si hodil do kapsy.

„Kdopak to byl?" zeptal jsem se zvědavě.

„Uvidíš," zazubil se na mě kudrnáč a nastartoval auto.

Cesta proběhla bolestně. Aspoň teda pro mě, lépe řečeno můj zadek. Nemohl jsem pořádně sedět a pořád jsem se vrtěl, abych našel nějakou polohu, která nebude bolet.

„Říkal jsem ti to," ušklíbl se Harry, ale pohled měl pořád upřený na silnici.

„Haha," zasmál jsem se ironicky a znovu se přetočil. „Nemůžu ani pohodlně sedět Harry," zakňoural jsem.

„Kdyby si nechtěl ten přídavek ve sprše, tak tě to bolí míň," podíval se na mě a uchechtl se.

„Nesměj se ty idiote a koukej na cestu," na to se jen zasmál a pak dal pokoj.

------------------------------------------------------

„Měli by tu za chvíli být," mrknul na čas kudrnatý.

„Kdoooo?" zoufale jsem se pokusil znovu zeptat, ale zase mi to bylo k ničemu, protože on mi nic neřekl.

Docela mě mrzí, že jsem se nestihl rozloučit s Niallem. I Harry se s Liamem a Zaynem rozloučil, ale Ni zrovna neměl čas a jindy jsem ho zase neměl já. Co když se mi vyhýbal záměrně? Co když už mě nebere jako kamaráda? Co když už pro něj nejsem důležitý?

„Konečně," jedním slovem si získal všechnu mojí pozornost a já se hned otočil směrem, kterým koukal.

Okamžitě když jsem zahlédl tu skupinku lidí, tak se mi rozlil úsměv po tváři.

Niall, Liam, Zayn, mamka, Anne, Gemma a dokonce... Dokonce i Harryho táta.

Jakmile přišli až nám, tak jsem hned skočil po Niallovi a objal ho.

„Mrzí mě, že jsem nemohl jindy," zesílil stisk okolo mě.

„Mrzí mě, že nemáme víc času," fňukl jsem já.

„Ty máš letět do Los Angeles a brečíš?" zasmál se Ni.

S Niallem bych setrval v objetí do té poslední chvíle. Dokud bych mohl. Jenže se vedle mě ozvalo falešné zakašlání a já byl donucen se odtáhnout.

„Louisi, chtěl by se omluvit za moje chování. Byl to pro mě šok. Fakt velký. Ovšem to nebyl důvod k tomu, abych ti ublížil. Nakonec vypadáš jako fajnovej klučina. Ještě jednou se moc omlouvám. Byl jsem blbec," nemohl jsem uvěřit vlastním uším. Tohle opravdu teď řekl Styles. Ten Styles, kterej na Harryho křičel, že není jeho syn? Ten, který mě označil za špínu. To není možný. Co se stalo?

„Chápu, že to pro Vás musel být šok, takže Vaše chování chápu," promluvil jsem po chvíli.

Napřáhl ke mně ruku a já jí váhavě přijal. Nakonec bude fajn. Pořád to tedy nechápu, ale druhou šanci si zaslouží každý. Aspoň podle mě. Navíc to ani nebyla jeho chyba, byl v šoku. Celou dobu si myslel, že si Harry najde krásnou modelku a když představil mě, jakožto přítele, tak musel být v šoku.

Následně přešel k Harrymu a toho objal. Kudrnatý nějakou dobu jen stál a neobjal ho nazpátek. Avšak když se setkal s úsměvem na tváři a přikývnutím, tak ho nakonec objal taky.

Táta a syn.

„Mrzí mě to synu. Všechno co jsem řekl. Však mě znáš občas to přeháním," řekl slabě a po tomhle se odtáhl.

„Jo znám tati," usmál se Harry.

Začaly se mi do očí hrnout slzy. Ne smutku, ale štěstí. Bylo hezký je opět vidět spolu, že už je to zase v pohodě.

„Harolde," zakřičel na Harryho Liam a on hned otočil hlavu jeho směrem.

„Ne že si to rozdáš s Louisem v letadle," ušklíbl se. Já musel být rudý až na prdeli. Ta představa se mi zamlouvala. Je to špatně?

„Není to blbej nápad," zasmál se Harry a i jeho obejmul.

Pak přišel čas na Zayna.

„Já na loučení nejsem, to víš, takže vám jen popřeju šťastnou cestu," pousmál se a oba dva nás zatáhl do velkého objetí. Všichni jsou dneska tak v pohodě. Byl jsem šťastný.

„Zlatíčko moje, hned jak přistanete mi musíš zavolat, ano?" uchopila mamka moje dlaně do svých.

„Zavolám ti, neboj," pevně jsem jí objal a až teď mi došlo, že jí delší dobu neuvidím.

„Louisi teda, znám tě chvilku, ale budeš mi chybět, hrozně jsem si tě oblíbila," smutně se pousmála Gemma.

„Taky mi budeš chybět," nevěděl jsem, jestli i jí můžu obejmout, aby Harry nežárlil, či něco podobného, ale ona to nakonec rozsekla.

„Pojď sem," sama mě objala. Měla velmi příjemné objetí. Takové milé, hřejivé. Hlavně jsem měl pocit, že jí budu moct kdykoliv a cokoliv říct.

K nám se přidala i Harryho mamka, která nejspíš domluvila s Harrym.

„Dej mi na Harryho pozor," zašeptala mezi námi.

„Dám," odpověděl jsem a pak už jsem musel jít, teda aspoň podle Harryho. Stejně to řekl jen proto, abych nebyl s Gemmou. Žárlivec.

„Tak se tu všichni mějte," řekli jsme s Harrym nastejno a následně jsme se zasmáli. Nebylo to plánovaný, ale sehráli jsme se.

„Mějte se," Harryho rodiče.

„Čau brácha, Lou," Gemma.

„Šťastnou cestu zlatíčka," moje mamka.

„Nevím, jak to bez tebe dám," Niall.

„Užijte si to," Liam.

„Za pár dní čau," Zayn.

Museli jsme jít. Opravdu museli, ale já to najednou nedokázal. Nedokázal jsem opustit mamku, svého nejlepšího kamaráda a nově také Gemmu. Nejvíc mě upřímně trápil Niall. Neměl jsem dost času mu všechno říct. Rozloučit se. Oslavit, že máme školu za sebou.

Vytrhl jsem se Harrymu a se slzami v očích běžel směrem k Niallovi. Musel jsem. Harry nejspíš zůstal šokovaně stát a koukat, ale já nemohl jinak.

Skočil jsem blonďákovi kolem krku a pevně ho držel.

„Blázne uletí ti to," zasmál se a sám mě vzal za ramena a odtáhl mě od sebe.

„Mám tě rád Ni," ukápla mi slzička.

„Taky tě mám rád, ale teď už běž nebo nepoletíš nikam," usmíval se, ale šlo na něm vidět, že je taky smutný.

„Měj se hezky," udělal jsem dva kroky dozadu a pak se už otočil a doběhl Harryho. Pořád to nebylo dost, ale už jsem se nemohl vrátit, uletělo by nám to. Už takhle jsem nás zdržel.

Jsem jediná, která se taky nerada loučí?
Jinak jaký máte názor na Harryho taťku? Nechtěla jsem z něj udělat úplně hajzla a tak jsem si řekla, že to minule stačilo.
Každopádně pořád to není všechno, co mám pro kluky připravené.

U další kapitolky papa <3