Photo for you babe [Larry Stylinson] ✓

45. Kapitola

Louis

Za chvíli se mám fotit v šatech a nějak se mi přestalo chtít. Co když mi to nesedne? Co když v tom budu vypadat nemožně? Co když se tím Harrymu úplně zhnusím? Budu určitě působit moc žensky.

„Lou? Nechci tě honit, ale za chvilku máme být dole," promluvil na mě Harry, když jsem nejspíš pěkně dlouhou chvíli seděl na posteli a koukal do blba.

„Co když se ti v tom nebudu líbit? Opustíš mě?" zeptal jsem se zničehonic a pořád koukal na to stejné místo.

Až když mi došlo, co jsem vlastně řekl, jsem se vzpamatoval a upřel svůj pohled na Kudrnáče, který vypadal dosti šokovaně.

„Ty si opravdu myslíš, že bych tě opustil, kvůli takové blbosti? Navíc jsem si jistý, že budeš vypadat úžasně. Každopádně jestli si to opravdu myslíš, tak jsem asi jako přítel zklamal..." začaly se mu tvořit slzy v očích. Tohle jsem nechtěl. Ani jsem to tak nemyslel, jen prostě dřív mluvím, než myslím. Tos tomu zase dal Tomlinsone. Samozřejmě, že by tě Harry neopustil. Říkal to.

„Harry já to tak nemyslel-"

„Ale řekl si to," skočil mi do řeči. Teď vypadal tak strašně zranitelně. Teď by mu ublížilo úplně všechno.

„Protože dřív mluvím, než myslím," zvedl jsem svůj zadek z postele a přešel k němu. „Nemyslím si to. Věřím, že bys mě neopustil. Někdy možná, ale kvůli tomuhle ne," přitulil jsem se k němu a po chvíli jsem kolem sebe ucítil dvě silné paže.

„Nikdy tě neopustím miláčku," zašeptal a dal mi jemný polibek do vlasů.

„Je mi líto, že jsem řekl takovou blbost, muselo tě to ranit," pípl jsem a objal ho silněji.

„Ranilo mě to," začal mi palcem na zádech tvořit malé a uklidňující kroužky. „Ještě když si to řekl zrovna dneska," tohle řekl velmi slabě, skoro jsem mu ani nerozuměl a možná to bylo schválně.

„Dneska je nějaký speciální den?" zeptal jsem se a bál se, že jsem na něco důležitého zapomněl. Nenapadlo mě ale nic, co by mohlo být na dnešním dni tak speciálního.

„Dneska možná bude speciální den," to jeho možná mě trochu vyděsilo. Jak to myslí možná. „A teď už bychom měli jít, co myslíš?" odtáhl se ode mě a já jen přikývl.

Vešli jsme společně, ruku v ruce do místnosti, kde jsem mohl spatřit už připravené šaty, které si nejspíš budu muset obléct. Vypadaly božsky to jsem musel uznat, ale nedokázal jsem si je představit zrovna na sobě.

Šaty byly černé a červenými doplňky, tím myslím třeba červený límeček.

„Tak Louisi můžeš se jít převléknout do kabinky," promluvila na mě jedna z dívek, které tam byly s námi. Vypadaly jako dvojčata.

Vzal jsem tedy šaty opatrně do rukou, abych je nějak nepoškodil a vydal se s Harrym za zády do již připravené kabiny.

Přetáhl jsem si šaty přes hlavu a upravil je. Podíval jsem se na sebe do zrcadla a připadal si tak zvláštně. Nedokázal jsem ten pocit popsat. Připadal jsem si v tom pěkně a zároveň tak, že do toho nepatřím. Že do těch šatů nepatřím.

„Zlato už jsi?" zaklepal můj milý na dvířka kabiny.

„Já... asi jo," tím jsem ho vlastně pustil dovnitř.

Kudrnatý opravdu pomalu otevřel dveře a jakmile mě zahlédl, tak mu úplně spadla brada. Trochu jsem se vyděsil, ale jakmile pronesl jemné 'wow', tak se mi trochu ulevilo.

„Vypadáš úžasně. Tak sexy a zároveň kurevsky nevinně," přistoupil až úplně ke mně. Cítil jsem jeho teplý dech na svém krku. „Strašně ti to sluší princezno," zašeptal mi do kůže na krku a mně jako na povel naskočila husí kůže. „Nejradši bych si tě teď hned vzal, ale to by ty šaty nedopadly asi úplně dobře," dodal a já začal pociťovat, jak se můj kamarádíček probouzí k životu. Ne teď ne. Řekl jsem sám sobě.

„Měli bychom jít fotit," dostal jsem ze sebe trhavě, protože mi ten zelenooký ďábel skousl tu jemnou kůžičku na krku.

Na to Kudrnáč jen přikývl a vyvedl mě z kabiny. Hned jak se tak stalo, se mě znovu ujaly ty dvě holčiny, které mě začaly různě šlechtit, nasadily mi různé šperky a pak se mohlo jít konečně fotit. Samozřejmě ještě před tím, Harry ty dvě poslal pryč, asi aby mě nemohly okukovat.

„Tak fajn zlato, postav se pěkně doprostřed, hezky bokem a podívej se na mě, ne do foťáku, ale na mě, ano?" přikývl jsem a udělal přesně to, co chtěl.

Pak jsme udělali ještě několik póz, některé mi přišly spíš jen pro to, že si je Harry nechá pro sebe, protože byly opravdu nevhodné na plakát, který chtěli prý někde vyvěsit, ale nevadilo mi to.

--------------------------------------------------------

A je po všem. Focení bylo u konce a já se chtěl jít zase převléknout zpátky do svého oblečení, ale to by mě Harry nesměl zastavit.

„Lou, počkej chvilku," otočil jsem se k němu a čekal, co mi poví.

Sáhl pro něco do kapsy a po chvilce vytáhl malou krabičku. Byl jsem zmatený a pořád jen čekal, co se bude dít. Kudrnatý si přede mě klekl na jedno koleno a otevřel tu pěknou a malou krabičku. Byl tam prsten. Pane bože.

„Louisi Williame Tomlisone, vezmeš si mě?" vypustil z úst a já se tam rozbrečel. Samozřejmě radostí.

„Ano!" vykřikl jsem celý šťastný. Hned na to se Harry zase postavil a objal mě.

Když se odtáhl, uchopil mojí dlaň a něžně mi na ní nasadil onen krásný prstýnek. Následně mě hluboce políbil.

Byl to speciální den.

Tak jooo, už chybí jen poslední kapitolka a budeme u konce :D
Jak se vám líbila tahle kapitola?? Ráda bych slyšela nějaké názory :3

Mějte se krásně <3