Photo for you babe [Larry Stylinson] ✓

41. Kapitola

Louis

Harry šel zrovna vyzvednout kufry a tak na něj čekám a rozhlížím se všude okolo. Je to tu nádherné. Velké ale nádherné. A to jsem se ještě nikam nepodíval.

Je tu o dost víc lidí, než jsem zvyklý. Na každým rohu je člověk. Ono až budeme venku, tak mi to tak asi připadat nebude.

Taky bych mohl zavolat mamce, protože jsem jí slíbil, že až budu tady, tak jí zavolám. Asi to ale bude muset chvilku počkat.

„Můžeme ven?" ozvalo se za mnou. Jen jsem přikývl a chtěl si od něho převzít svůj kufr. Nedovolil mi to.

„Vezmu si ho," odporoval jsem mu. Nechtěl jsem, aby za mě tahal moje věci. Musel jsem mít ten kufr těžký.

„Vezmu ti ho, stejně za chvíli pro nás přijede známej," oznámil mi jednoduše.

„Koukám, že máš známé po celém světě," uchechtl jsem se a vydal se ven na čerstvý vzduch.

Mnoho lidí čekalo venku také na svůj odvoz. Někteří si povídali, někteří vypadali, že vůbec neví, kam jít, tak bloudili. Někteří se fotili a tím dali nápad i mně. Musím se s Harrym vyfotit. Nemáme spolu pořádnou fotku.

„Vyfotíme se Harry!" zasmál jsem se a už hledal mobil v kapse.

„To se chceš opravdu fotit na letišti?" zvedl jedno obočí, ale koutky mu cukaly do úsměvu.

„Ano! Kdo ví, jestli se sem ještě někdy podívám, tak chci mít památku," to už jsem otevřel fotoaparát a přitáhl si k sobě Harryho.

Rovnou jsem vyfotil několik fotek. Pak si vyberu ty nejhezčí a nejvtipnější. Na některých totiž děláme opravdu zajímavé a vtipné obličeje.

Jsem tady chvilku, ale už to tady miluju. Jsem rád, že tady můžu být zrovna s Harrym. Mým přítelem. Taky jsem rád, že tu jakoby mám i práci. Celkově jsem rád, že jsem do toho šel. Nelituji toho.

„Tak pojď ty fotografe," usmál se kudrnatý a vydal se směrem k autu. Nejspíš čekalo na nás. Asi určitě, když tam Harry šel.

„Nazdár Nicku!" zakřičel na svého známého Harry.

„Čau Harolde, dlouho jsem tě neviděl. Možná už to bude rok?" zamyslel se a následně se oba zasmáli a objali.

„Chtěl bych ti někoho představit," řekl potom kudrnáč a přešel ke mně.

„Ty budeš Louis, že jo?" usmál se na mě.

Byl to vcelku pohledný mladý kluk. Mohlo mu být maximálně 25 víc určitě ne. Měl světle hnědé, krátké vlasy, hnědé oči a byl trošku vyšší než já. Musel jsem přiznat, že byl hezký, ale na Harryho neměl. Na toho totiž neměl nikdo.

„Ano, jsem Louis-" začal jsem, ale Harry mě doplnil.

„Můj přítel," to slovo 'můj' řekl velmi nahlas a zřetelně, aby to Nick pochopil. Líbilo se mi to.

„Super, takže kufry dozadu a vy dopředu," nařídil nám.

Harry vzal můj i svůj kufr a Nick mu otevřel zadní prostor auta, do kterého je následně Harry vložil. Společně to zabouchli a přesunuli se zpátky na původní místo.

„Chceš dopředu Louisi?" optal se mě zelenooký.

„Půjdu dozadu," pousmál jsem se na něj a následně se mi hned otevřely dveře. Lépe řečeno mi je otevřel Nick. 

Usadil jsem se tedy na sedačce a připoutal se. Už jsem se chtěl sám zavřít, ale nepovedlo se.

„Můžu?" mrknul na mě hnědooký. Jen jsem přikývl a pousmál se na něj.