Photo for you babe [Larry Stylinson] ✓

42. Kapitola

Louis

„Harryyyy noták přijdeme pozdě," zašeptal jsem, když mě již zmíněný Harry líbal na mém krku. Ne že by to nebylo příjemné, ale tlačil nás čas a já nerad někam chodil pozdě.

„Záleží mu na nás. Obzvlášť na tobě, takže si počká, to mi věř," zamručel mi do té tenké kůže a díky tomu mi naskočila husina.

„Stejně nechci přijít pozdě," dal jsem mu ruce na hruď a jemně ho od sebe odstrčil. Brunet si jen řekl něco pro sebe, ale bylo to spojený se mnou a mým zadkem, takže jsem si z toho vyvodil, že nejspíš plánuje dnešní noc za to, že jsem ho odstrčil.

Konečně jsme se vykopali z pokoje a hned po tom, co jsem se ujistil, že aspoň jeden z nás má kartu od pokoje, tak jsme společně vyšli k výtahům.

Nastoupili jsme dovnitř a Hazz stiskl tlačítko. Jakmile se s námi ten výtah zavřel, tak mě zelenoočko přirazil na jednu ze stěn výtahu. Začal mě hrubě líbat a to rovnou jazykem. Líbilo se mi to a představa toho, že by nás někdo nachytal byla vzrušující.

Harry mi prudce rozepl poklopec u mých kalhot a rukou mě pohladil po mém přirození, lépe řečeno po látce, která ho zakrývala. Musel jsem potichu zavzdychat a tím jsem ho ještě povzbudil k tomu, aby mi opravdu sáhl pod tu poslední látku.

Uchopil mého kamaráda ho ruky a pomalu po něm přejel. To už jsem zavzdychal o trošku víc a zvrátil hlavu dozadu. No kdyby to šlo, spíš jsem se jen uhodil o tu blbou stěnu, která byla za mnou.

Kudrlinka najednou se vším přestal a nechal mě tam jen tak stát. Tvrdého a nadrženého.

„To je za co?" kníkl jsem, kvůli mého kamarádíčkovi, který se nepříjemně otíral o látku.

„Ty nevíš?" hned jak to dořekl a ušklíbl se, tak se ozvalo pípnutí, které oznamovalo, že výtah zastavil a my budeme vystupovat.

„Zapni si poklopec kotě," usmál se na mě a opustil výtah. Díky bohu před ním nikdo nečekal a já si tedy v rychlosti zapl kalhoty a doběhl Harryho.

Srovnal jsem s ním krok a on mě chytil za ruku a začal palcem přejíždět sem a tam. Uklidnilo mě to, ale jen mě, toho dole vůbec, ten se pořád snažil dát o sobě vědět.

„Harry já bych asi potřeboval-" nestihl jsem to doříct, protože mi skočil do řeči.

„Nestíháme, pamatuješ?" zašklebil se a mně to právě došlo. Všechno tohle udělal jen kvůli tomu, že jsem ho odstrčil. Oplatil mi to.

„Ale-" snažil jsem se ještě protestovat, protože jsem se bál, že půjde vidět, že mám menší, vlastně větší problém.

To už ale bylo pozdě, protože jsem vešel do nějaké místnosti, kde u stolu seděl takovej starší chlápek. Bylo mu asi okolo čtyřiceti dle mého odhadu. Nejspíš to byl ten, s nímž jsme měli mít schůzku.

Začal jsem panikařit a rychle sjel pohledem na své kalhoty. To co jsem viděl, mě úplně nepotěšilo. Měl jsem tam malou bouli. Na první pohled byste si jí asi nevšimli, ale po chvíli ano. Snažil jsem se to rozdýchat a hodit se kompletně do klidu. Samozřejmě jsem vedle sebe zaslechl uchechtnutí. Nesnáším ho.

„Zdar Stylesi," pozdravil ten chlápek Harryho. Já se pořád soustředil na hluboké dýchání.

„Čau Johne, tak co nám chceš?" přešel rovnou k věci.

„Ty musíš být Louis, že ano?" jakmile padla otázka na mě, tak jsem najednou byl úplně mimo. Proto jsem radši jen přikývl.

„Nedivím se, že se ty tvé fotky prodávají tak dobře. Jsi krásný a sexy dohromady," pousmál se na mě.

„Bacha na jazyk," řekl nepříjemně Harry, až mě trochu zamrazilo.

„Jasný, jasný. Chápu to," mrkl John na nás oba.

„Co tedy chceš?" zeptal se znovu ten nejvyšší, který byl v místnosti.

„Předat pár informací, říct kdy a co a pak mám jednu takovou nabídku pro Louise, pokud bude chtít," odpověděl ve zkratce.

Posadili jsme se ke stolu a Kudrlinka si samozřejmě neodpustil stisknutí mého stehna. Sakra Harolde! Teď jsem se jakž takž uklidnil a ty zase začínáš?! Pokáral jsem ho ve své hlavě.

„Takže začneme těmi informacemi," spustil a otevřel si nějaký deník či co. „Fotí se dvakrát týdně. Ve středu a v pátek. Ostatní dny máte volné. Samozřejmě pokud se objeví nějaký dobrý návrh a ten model to přijme, tak se fotí i víckrát. To je jasné si myslím. Jelikož Louis má tebe Harry, tak si čas focení můžete vlastně vybrat. Vždycky někde bude místo," jen jsme přikývli a on pokračoval. „Dále chci, aby jste počítali s tím, že pokud bude Louis stále tak úspěšný, tak tady budete muset být častěji," Harry přikývl a já vlastně po chvíli taky. Jen jsem se zamyslel.

Častěji? Nemyslím si, že budu 'na trhu' nějak dlouho, ale kdyby jo, tak často neuvidím mamku a Nialla a Gemmu a vlastně všechny, na kterých mi záleží.

„Fotí se vždy v tomto patře, můžete na začátku někoho poprosit, aby vás tam dovedl. V den focení totiž vždycky dostanete předem určenou místnost, ve které právě budete fotit," vynesl další informaci. „A teď ta nabídka pro Louise," začal jsem pečlivě poslouchat.

„Máme takový návrh a mně se hrozně líbí a představoval bych si tam právě tebe Louisi. Jsi první, komu to nabízím a samozřejmě pochopím, jestli odmítneš. Každý na to není," začínal jsem se trošku bát, s čím přijde. „No takže. Myslíš si, že by pro tebe nebyl problém vyfotit pár fotek v šatech?" abych byl upřímný, tak mi úplně vyrazil dech. Tohle jsem opravdu nečekal.

Já sám bych do toho klidně šel. Ten návrh se mi líbil, ale nebyl jsem si jistý, jestli by to chtěl i Harry a proto jsem na něj pohlédl a on se usmál. Přebral jsem si to jako ano.

„Určitě by to problém nebyl. Návrh se mi líbí a myslím, že i Harrymu," pousmál jsem se nejdřív na Johna a pak i na Hazzu.

„Harrymu se to moc zamlouvá," ušklíbl se na mě. A je to tady zase. Zasmál jsem se pro sebe.

„Super, tak s vámi počítám za dva dny v půl druhé odpoledne, platí?" ujasnil nám den a čas, pak jsme si jen podali ruce a opustili jsme místnost.

„Uvidím svou lásku v šatech," zasnil se Harry a já se musel usmát. Jak já ho miloval.

Zrovna jsme vycházeli ven z hotelu, Harry mě chtěl někam vzít, abych si to tu prohlédl. Ve dveřích jsme se setkali s nějakým klukem. Strašně mi někoho připomínal.

Jakmile se moje a jeho oči setkaly, ačkoli jen na vteřinu, tak jsem ho nejspíš poznal. Ne to nemohl být on. Ne, ne, ne! To prostě nebylo možné.

Celý rozhozený jsem zapomněl, že vlastně jdu, že chodím a tak jsem zakopl na schodech a málem z nich sletěl, nebýt Harryho, tak bych dopadl hodně špatně.

„Zlato v pohodě?" podíval se na mě vyděšeně brunet. Nejspíš byl stejně mimo z toho, co se stalo jako já. Neměl jsem v plánu padat.

„Jo já jen... Není mi dobře," zalhal jsem. I když vlastně ne tolik, protože jestli to byl opravdu ten, co si myslím, tak mám důvod, aby mi bylo blbě.

Co by tady ale dělal? Nedávalo to smysl. Třeba jsem si ho s někým spletl... Ale když ty jeho oči to prostě- Ježiši já nevím! Křičel jsem na sám sebe ve své hlavě.

„Tak se chceš vrátit na pokoj?" pohladil mě Kudrlinka po tváři a vlídně se na mě usmál.

„Je mi to blbý, opravdu je, ale fakt mi není dobře," a vzpomínky tomu vůbec nepomáhají.

Tak jooooo, kdo si myslíte, že to budee?
Užijte si Vánoce <3 A samozřejmě Louimu přeji všechno nejlepší k narozeninám!! <3

U další kapitolky papaaa <3