Photo for you babe [Larry Stylinson] ✓

4. Kapitola

Louis

Myslel jsem si, že na to mám, ale po tomhle rozhovoru si přijdu ještě neschopnější. Zklamal jsem ho. Určitě si myslel, že začneme hned fotit odvážné fotky a já mu to celé zkazil. Jsi špatný Louisi. Jsi nicka.

„Tak pojďme, začneme s něčím jednoduchým, " vyrušil mě z mých myšlenek Harryho příjemný hlas. Ačkoli nezněl naštvaně, či něco podobného, tak já stejně věděl, že bude chtít někoho, kdo hned ze začátku nebude tak stydlivý a neschopný jako já. Neměl jsem do toho vůbec jít.

Pomalu jsem šel za ním a modlil se, aby mě poslal radši domů. Nechci se tady před ním ztrapňovat dlouho. On stejně časem pochopí, že jsem naprosto marnej.

„Louisi, vnímáš? " sakra. Nedokážu se ani soustředit na to co říká. Zatřepal jsem hlavou, abych vyhnal všechny ty myšlenky z hlavy a mohl se soustředit jen na něj.

„Hele potřebuji, aby ses mi soustředil, ano? " pořád na mě mluvil tak klidným hlasem, přitom jsem si to vůbec nezasloužil. Radši jsem jen přikývl a snažil se poslouchat vše co mi říká.

„Fajn, takže běž se postavit před to bílé plátno, " dal mi první rozkaz a já ho hned šel splnit.

Nejistě jsem si vlezl přesně tam, kam chtěl a čekal co mi řekne dál. Ještě jsem se stihl rozhlédnout kolem sebe. To kdy stihl připravit světla? Všechno jsem přejel pohled, až jsem zastavil u foťáku, u kterého mimochodem stál i Harry a nejspíš ho zaostřoval.

„Dobře, takže si trochu vyhrň rukávy, klekni si na kolena a posaď se na nohy, jen na ně úplně nedosedej, ano?" chvíli jsem jen hloupě stál a až po nějaký době mi asi cvaklo v hlavě a udělal jsem, to co chtěl.

„Výborně, " pochválil mě a přejel mě pohledem. „Zkus se chytit jednou rukou za druhou zhruba někde u loktu, " ve vteřině jsem se to pokusil nějak udělat. Aspoň první den musím zvládnout.

„Vedeš si skvěle, " opět se dostavila pochvala a kudrnáč se na moment koukl do fotoaparátu.

Já mezitím očima sledoval, jak se jeho vlasy trochu kroutí do jemných kudrlinek. Ano, prostě jsem ho zkoumal a co?

„Skvěle. Teď se jen podívej do jaké chceš strany, najdi si nějaký bod a koukej na něj, nejlíp něco na zemi třeba, " tak snad jsem to pochopil správně, když jsem si našel pohledem flašku s vodou, která ležela na zemi.

„Super, teď jenom takhle chvíli vydrž," ve chvilce blýsknul blesk a ozvalo se tiché cvaknutí. Poté hned spoustu dalších.

Chvilku bylo ticho a tak jsem se odvážil se podívat na bruneta. Nejspíš si prohlížel fotky a přemýšlel co vylepšit.

„Hmm, dokonalý. Teď se zkus podívat na druhou stranu, opět pohled dolů a zkus malinko pootevřít pusu, " Bože u toho budu vypadat hrozně. Pomyslel jsem si, avšak pokusil jsem se udělat přesně to, co mi řekl.

-----------------------------------------------------------

První focení už mám konečně za sebou a musím se přiznat, že mě to docela bavilo. Jo já vím, že jsem ze začátku litoval toho, že jsem to příjmul, ale teď si myslím pravej opak. Navíc se mi u Harryho líbí a taky mě sem něco táhne, i když nevím co. Zatím.

„Louisi můžeš? " zaslechl jsem z vedlejší místnosti, jak volá mé jméno. Snad jsem nic neprovedl.

Už převlečený zase do svého jsem se s úsměvem dostavil do místnosti, odkud jsem slyšel hlas přicházet a tam na mě samozřejmě čekal Harry.

„Pojď se na něco podívat, " usmál se na mě a vydal se se mnou nejspíš do obývacího pokoje. Opět jsem se pořádně rozhlédl. Všechno to tu má tak moderní.

Rukou mi naznačil, abych se posadil, což jsem hned udělal. Seděl jsem a sledoval ho co dělá. Bral si do ruky laptop a šel s ním ke mně. Posadil se hned vedle mě. Byl tak blízko, až jsem mohl cítit jeho dokonale omamnou vůni.

V okamžiku kdy otevřel nějaký soubor, tak za vteřinu na mě vykoukla moje fotka z dnešního focení. Wow. Musím uznat, že fotograf je opravdu dobrý. Hodil na fotku černobílý filtr, který jí dělal snad ještě hezčí. Možná teď budu znít jako egoista, ale opravdu se sám sobě na té fotce líbím.

„Je nádherná, " vydechl jsem v úžasu. Harry se vedle mě uchechtl, odložil laptop na stolek před námi a podíval se na mě. Lépe řečeno, do mých očí.

„Ty jsi nádherný, " lehce se usmál. Jak může být někdo tak roztomilý a sexy zároveň? To přeci nejde. Nebo jo? Zírali jsme si navzájem do očí. Smaragdově zelené, nádherné oči. Jeho dokonalé oči.

Posunul jsem se nenápadně víc k němu. Louisi zaděláváš si na problémy. Tohle přeci nejde. Znáš ho den. Jeden, jedinej den. On se ale netvářil, že by mu to nějak vadilo, naopak taky se přisunul blíže.

Mohl jsem si ho takhle krásně prohlédnout zblízka. Oba jsme trošku pootevřeli pusu. Proč mi tohle dělá? Očima jsem těkal z jeho očí na jeho dokonale plné rty. Sakra. Musel jsem si lehce skousnout spodní ret.

Už jsme u sebe byli tak strašně blízko, že se stačilo už jen malinkato pohnout a políbili bysme se. V tu chvíli mi ale v hlavě zablikala červená kontrolka, která mě donutila se vzdálit.

„To nejde. J-já znám Vás jeden den a..." nevěděl jsem co dál říct. Už tohle bylo dost trapné, proto jsem radši pohled zabodl do země.

„Ne to já se omlouvám. Měl bych se naučit se hlídat. A pochopím když už po tomhle nebudeš chtít pokračovat ve focení, " zvedl jsem k němu znovu pohled a zjistil, že je nejspíš v rozpacích. Taky jsem v jeho zelených očích mohl vidět smutek. Zklamal jsem ho. To ne.

„Chci pokračovat, ale... " nevím. Já prostě nevím co říct. Jsem marnej. A rozhodně jsem tomu nepomohl, když jsem se prostě zvedl, vzal si své věci a odešel.

Myslím, že bylo jasné, že takhle snadné to nebude XD
Omlouvám se :)

Přeji krásný večer <3