Photo for you babe [Larry Stylinson] ✓

43. Kapitola

Louis

„Harry noták vstávej," už po několikáté jsem ho Harolda strčil, aby se konečně zvedl z postele. Ovšem ani teď mi to nevyšlo. Jen něco zamručel a zakryl si dekou hlavu.

„Tak já jdu napřed," rozhodl jsem se, zvedl se a vzal si do ruky kartu od pokoje.

„Neee," pronesl unaveně můj přítel a deku si odhrnul jen z obličeje.

„Počkám na tebe tam," když nechce vstávat, tak ať si leží, já nemám problém jít sám. Pomyslel jsem si.

„Louuu, počkej na mě, já už jdu," odhodil deku a vypadalo, že se fakt už zvedne.

„Počkám tam," bylo poslední, co jsem řekl, než jsem zabouchl dveře a vydal se sám na snídani. Třeba ho takhle popoženu.

Před vchodem do jídelny se mě ujala nějaká mladá slečna. Mohlo jí být kolem dvaceti. Byla štíhlé postavy, asi stejně vysoká jako já, měla černé vlasy a hnědé oči k tomu. Její bílé zuby úplně zářily, když se na mě usmála.

Lucy, což byla ta dívka, mě usadila na mé místo u stolu. Působila velmi příjemně. Vypadala pěkně, jednoduše řečeno, jsem měl příjemnou dámskou společnost.

„Posnídáte sám?" upřela na mě její hnědé oči a nasadila její zářivý úsměv.

„Ne, čekám na přítele, než vyleze z
postele," uchechtl jsem se.

„Tak vám zatím můžu dělat společnost já," zastrčila si pramínek vlasů za ucho. Kdybych nebyl gay, tak bych si klidně dal říct.

„To by bylo fajn," usmál jsem se na ní.

Po chvilce za námi přišla další slečna, které jsem řekl, co bych si z nabídky dal. Měli tady toho tak moc, že mi trvalo fakt dlouho, než jsem se rozhodl, jen pro jedno jídlo.

Nakonec jsem jí tedy poslal pryč s lívanci, ovocnou polevou a kousky ovoce. Mezitím jsem vedl konverzaci s Lucy. Hodně jsem se toho dozvěděl. Byla velmi milá. I přesto, že jsem jí vlastně řekl, že jsem gay, tak byla velmi milá.

„Někdo by s tebou chtěl mluvit," řekla najednou a já nevěděl, co čekat.

„Kdo?" optal jsem se. Napadli mě dva lidé, přičemž jeden byl blbost a druhého jsem nechápal, proč by se mnou chtěl mluvit.

„Ten, co stojí támhle u toho stolku," ukázala směrem k chlápkovi, který se opíral o stůl a koukal se mým směrem. Bylo to divné, nebo to aspoň tak vypadalo.

Ovšem jen jsem jí na to přikývl a vydal se za tím, kdo se mnou chtěl údajně mluvit. Každým krokem, co jsem se k němu přibližoval, tak mi bylo hůř a hůř. Pocítil jsem nepříjemné sevření žaludku, ale nezastavoval jsem se.

„Ahoj Louisi," pozdravil mě. Ten hlas. Do prdele. To nemůže být pravda.

„Copak tě ten tvůj novej nenaučil zdravit?" ušklíbl se. Jak sakra ví o Harrym. 

„Jak?" vypadlo ze mě. Na nic víc jsem se nezmohl. Vidět ho po takové době, kdy jsem si myslel, že už ho v životě nepotkám.

„Jak? Tys sem přijel, já tu pracuji," dostal jsem strašný strach. Ani jsem nevěděl proč, nemohl mi nic udělat.

„Co chceš," ani to neznělo jako otázka, ale on to pochopil.

„Tebe," podíval se mi zpříma do očí. Ty jeho odporné oči nikdy nezapomenu. Stejně tak jeho celého.

„To máš asi smůlu, já si našel někoho jiného. Někoho, kdo mě nemá jen jako hračku," najednou jako kdyby strach úplně vymizel a já byl připraven mu všechno vrátit.

„Jsi si jistý, že tě nemá jen jako hračku?" zkřížil si ruce na hrudi.

„Ano jsem. Miluju ho a on mě,"

„Když to říkáš," uchechtl se. Nejradši bych mu teď a tady dal do držky, ale věděl jsem, že bych prohrál. Byl vyšší, silnější a starší. Neměl bych šanci.

„Myslel jsem, že už tě v životě nepotkám Petere," promluvil jsem po chvilce ticha.

„No vidíš jaký na sebe máme štěstí. To je znamení Louisi," skousl si ret. Chtělo se mi zvracet. Jak jsem s někým takovým mohl někdy něco mít.

„Přišel jsem ti něco nabídnout," udělal jeden krok blíž ke mně. Byl z něj cítit alkohol a to hodně. Začínal se mi zvedat žaludek. Netušil jsem, jak dlouho ještě vydržím stát takhle blízko.

„Potřebuju svojí osobní děvku a ty jsi na to jako dělaný," přejel mi palcem přes tvář. Hned jsem od něj ucouvl.

„Děvku nikomu nedělám," řekl jsem možná víc nahlas, než jsem chtěl.

Jen ke mně znovu přišel a rty se otřel o moje ucho. „Dostal bys slušný prachy. Oba bychom z toho měli něco. Já bych měl tebe a ty peníze," zašeptal. Já úplně ztuhl, když mi dal letmý polibek.

„Ne,"

„Ne?" nadzvedl obočí. „Snad nechceš aby se tvé lásce něco stalo nebo snad ano?" věděl jsem, že teď myslel Harryho.

„Cože?" vyděsil jsem se. Co by se mu mělo jako stát.

„Může se mu stát taková menší nehoda, kterou by nejspíš nepřežil," šeptal mi dál. Mně se nahrnuly slzy do očí. Začal jsem se strachy trochu klepat. „Tak co na to říkáš Louisi? Líbí se ti ta nabídka?" jazykem se dotkl mého ušního lalůčku. Odstoupil jsem od něj hodně daleko a koutkem oka jsem zahlédl Harryho. No konečně.

„Lásko, kdopak to je?" přišel ke mně a dal mi ruku kolem pasu. Tím ukázal Peterovi, že jsem jen jeho.

„To je..." chtěl jsem říct pravdu, ale když jsem zahlédl Peterův zlý a varující výraz, tak jsem si to rozmyslel a mlčel jsem.

„Jsem Peter. Louise bývalý kamarád ze základky. Dlouho jsme se neviděli," řekl s úsměvem Peter. Podíval jsem se na Harryho a ten si ho akorát měřil pohledem. Bylo vidět, že mu to úplně nežere a já za to teď byl rád. Byl jsem rád, když poznal, že ten hajzl lže.

„Když to říkáš. Jsem Louiho přítel, Harry," natáhl k němu ruku, ale výraz se mu nezměnil.

„Peter Brown," přijal jí. Mohl jsem si všimnout, že mu jí Harry hodně stiskl a tím ho upozornil, aby na mě nic nezkoušel.

„No nic uvidíme se zítra Louisi, zatím," rozloučil se a odešel.

„Nelíbí se mi," Harry řekl svůj názor nahlas.

„Mně taky ne..." zašeptal jsem si spíš pro sebe, ale Harrymu nic neuniklo.

„Říkal si něco?" otočil se na mě, když jsme mířili spolu ke stolu, kde už dívka neseděla. Ani nevím, kdy zmizela.

„Ne, nic," lehce jsem se usmál a sám se pustil do svých lívanců. Kudrnatý si zatím taky něco objednal.

„Prověřím si ho," řekl najednou a mně zaskočilo. Trochu jsem se rozkašlal.

„Dobrý?" zeptal se starostlivě Harry, ale na výrazu pořád něco nesedělo.

„Jo," řekl jsem jen.

Další kapitolkaaa!!!!
Snad se líbí.
!A teď důležitá otázka!
Kdo se těšil na Petera? XD

Mějte se krásně <3